Ten, který přežil

Perverzný a úchylný film so scénami, ktoré si mohol, režisér, Fingleton, skrátka, odpustiť ! Sila filmu spočíva vo flashbackoch, i v niektorých kompozíciach - kamery, inak sa vo filme nič podstatné nedeje, vystupujú v ňom, jeden muž a dve ženy, tú mladšiu - náramným spôsobom obšťastňuje, samozrejme i on sám seba stíha, pokiaľ sa ona, neobjavila, prvých 17. minút, nezaznie ani slovo, to by sa musel rozprávať sám so sebou, vtedy prídu do deja, tieto dve osoby, pričom všetci traja, si extra nedôverujú, dôvera príde po čase, ale stále, jej čosi chýba... Je to zaujímavá myšlienka, na ktorej pracuje film, len je sprístupnená takým spôsobom, ktorý mi, vadí, pochybujem, že budem mať niekedy chuť, sa znovu k filmu vrátiť. (20.03.2016)

Velmi syrový a silně naturalisticky provedený postapo snímek debutujícího režiséra Stephena Fingletona, optikou tohoto komorního filmu opravdu velmi slibného a nadějného tvůrce, kolega Rob Roy to napsal přesně... Absence filmové hudby, pomalé tempo vyprávění, hutná atmosféra, z hlediska obnažení se náročné herecké party... PS: Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš v dosud neviděné roli... :-) (03.08.2016)

Pre menej rozhľadených divákov atypický až nestráviteľný post-apokalyptický survival. Ale každý, kto pod-žáner sleduje, vie, že to nie je prvý, ani posledný podobný kúsok. Aký „taký“? Napríklad taký, v ktorom sa o postavách nedozvieme, až na drobnosti, prakticky nič. Takisto je nám zatajené, čo sa so svetom stalo; proste je v prdeli, nemá zmysel piplať sa v minulosti. Postavy neriešia príčinu (čo sa stalo a prečo?), ale dôsledok (ako prežiť vo svete, ktorý zanikol?). I koniec je taký... všakovaký... uzatvorene neuzatvorený... a skôr kladie nové otázky, než aby odpovedal na staré. Ale toto všetko sme v minulosti už veľakrát videli, takže tento film ozaj nie je nijakým spôsobom inovatívny. Samostatnou kapitolou sú škandalózne vsuvky erotického charakteru, ktoré sú síce samoúčelné, ale práve vďaka ním na tento film tak skoro nezabudnem. Na Miu Goth (Nymfomanky, Everest) si začínam dávať pozor. (21.11.2016)

Ze skromné knihovny si Milja vybrala fiktivní knihu "Man's inhumanity to man", s obrázky, které katalogizují nehoráznosti, kterých se lidé dopouštěli vůči svým "bližním". Zřejmě z toho pochopila, že se zde a nyní neděje nic neobvyklého... Všechny tři postavy byly velice zajímavé a určitě by si zasloužili řádné psychoanalytické zhodnocení, ale mě zaujalo především téma "zahrádkáři a zloději". A to nejen proto, že tento týden byla i moje zahrada vypleněna (stejně jako loni) našimi rómskými spoluobčany (rostliny vláčeli po silnici a tak stopy byly více než patrné). Zde se ale jedná o jiné pojmy (já si mohu koupit zeleninu v supermarketu, budu-li ovšem chtít): Co se stane, bude-li víc zlodějů než zahrádkářů? Dojde k diktatuře zlodějů (jak to známe třeba ze Sedmi statečných) nebo se zahrádkáři spojí v odborech proti zlodějům? Bude mít smysl ještě něco pěstovat? A proč byl navíc lov a sběr - po sedmi letech téměř bez člověka - tak chabý? ... Pozn. 1: Citace "Man's inhumanity to man" se poprvé objevuje v básni Roberta Burnse "Man Was Made To Mourn: A Dirge", z roku 1784, ve spojitosti s verši "And man, whose heav'n-erected face / The smiles of love adorn, - / Man's inhumanity to man / Makes countless thousands mourn!" Pozn. 2: Některé recenze uvádějí, že film postrádá soundtrack. To ale není úplně pravda, disonantní akord na harmoniku a působivá elektroakustická skladbička u výstupních titulků řeknou (hudebně) mnohdy víc, než když je film přebachován, přejaggerován přepinkfloyděn. (24.09.2017)

Namakaná postapo verze Ivana Bartoše se denodenně pere o svoje místo na světě na malé farmičce v lesích. Napětí se tu dá krájet a z každého gesta hlavní postavy vidíte, jak těžké je přežít a jak vás každý chce okrást, zabít a sežrat. Je to velmi nízkorozpočtové a syrové, což je vlastně plus, protože lidé v tomto světě stejnak nic nemají. (21.10.2017)