Ten, který přežil

Ze skromné knihovny si Milja vybrala fiktivní knihu "Man's inhumanity to man", s obrázky, které katalogizují nehoráznosti, kterých se lidé dopouštěli vůči svým "bližním". Zřejmě z toho pochopila, že se zde a nyní neděje nic neobvyklého... Všechny tři postavy byly velice zajímavé a určitě by si zasloužili řádné psychoanalytické zhodnocení, ale mě zaujalo především téma "zahrádkáři a zloději". A to nejen proto, že tento týden byla i moje zahrada vypleněna (stejně jako loni) našimi rómskými spoluobčany (rostliny vláčeli po silnici a tak stopy byly více než patrné). Zde se ale jedná o jiné pojmy (já si mohu koupit zeleninu v supermarketu, budu-li ovšem chtít): Co se stane, bude-li víc zlodějů než zahrádkářů? Dojde k diktatuře zlodějů (jak to známe třeba ze Sedmi statečných) nebo se zahrádkáři spojí v odborech proti zlodějům? Bude mít smysl ještě něco pěstovat? A proč byl navíc lov a sběr - po sedmi letech téměř bez člověka - tak chabý? ... Pozn. 1: Citace "Man's inhumanity to man" se poprvé objevuje v básni Roberta Burnse "Man Was Made To Mourn: A Dirge", z roku 1784, ve spojitosti s verši "And man, whose heav'n-erected face / The smiles of love adorn, - / Man's inhumanity to man / Makes countless thousands mourn!" Pozn. 2: Některé recenze uvádějí, že film postrádá soundtrack. To ale není úplně pravda, disonantní akord na harmoniku a působivá elektroakustická skladbička u výstupních titulků řeknou (hudebně) mnohdy víc, než když je film přebachován, přejaggerován přepinkfloyděn. (24.09.2017)

Nemůžu si pomoct, mně se to nelíbilo. Navíc to točil asi chlap, co má rád chlapy, protože pinďoura vidíme na začátku skoro furt, ale u holky vidíme jen propadlé kozy, ale lůno nikoliv. Jinak mi ta historka přišla bez nápadu, až jsem smutně vzpomínal na Konec srpna v hotelu Ozón, který mi dal myšlenkově daleko víc, než tohle povrchní a zbytečné plácání. (09.09.2017)

Taky vám často skoro u všech drsňáckých post-apo filmů vrtá hlavou, proč se v nich skomírající společnost nesnaží dát se co nejrychleji znovu do kupy? Proč se zase nezačnou obdělávat políčka, proč není z každé přeživší ženy do 40-ti let těhule, a proč se nestaví domy a stavení, co by něco vydržely a lidi nemuseli trávit dny nekonečným čundrem? A proč se sakra všichni zabíjej? Uf, to je otázek. No a The Survivalist má na každou z nich konečně tu nejadekvátnější, upřímně syrovou odpověď. Myslím, že Hollywood našel režiséra pro celovečerní Stanici 11. Po debutu. (16.03.2016)

Zajímavý hybrid, kde Unkas potkává Kleki Petru, která s sebou vláčí Báru Hrzánovou a to celé uprostřed postapokalyptického lesíku za režisérovým barákem v Yorkshiru. Teritoriálně přísně vymezený prostor nám dává ve filmu poznat dokonce i septik za boudou, kde se celé drama odehrává. Mladý Unkas se stará o svůj jeden metr čtvereční s jednou ředkvičkou a jedním žampionem a dobrou třetinu filmu pracně buduje atmosféru světa bez lidí honěním čuráka nad sazeničkami dýně. Druhou třetinu se snaží obtěžkat downa z Rekviem pro panenku, do čehož Kleki Petra jen blbě kafrá. No, každého musí v tu chvíli zajímat, jak to asi dopadne. Nezbývá než vydržet do konce a nechat se vskutku "šokovat" dějovými zvraty. Nejlepší jsou samozřejmě poslední vteřiny před úplným koncem, to se nasmějete, milé lidové vrstvy. (04.06.2016)

Na nízkonákladových filmech je pěkné to, že dokážou minimálně překvapit. Tenhle to dokázal. A přitom stačila „pouze“ atmosféra post-apokalyptického světa, ze kterého stejně vidíte jenom les, chatu a vnitřek chaty. Ve filmu se totiž ani moc nemluví, nic extra zásadního se tam neděje, ale stejně na něj civíte hodinu a půl a máte zatajený dech s tím, co se v dalších pěti minutách stane. I když tušíte, že svým pomalým vyprávěním si budete muset dalších minimálně pět minut počkat. Nakonec to ale stálo za to. Čtyři hvězdy jak vyšité. (11.07.2016)