Réžia:
Yves BoissetScenár:
Yves BoissetKamera:
Jacques LoiseleuxHudba:
Philippe SardeHrajú:
Miou-Miou, Jean-Pierre Kalfon, Niels Arestrup, Roland Bertin, Jean Martin, Henri Garcin, François Simon, Philippe Caubère, Georges Staquet, Philippe Brizard (viac)Obsahy(1)
Mladá policejní inspektorka Corinne Levasseurová je po konfliktu s prokuraturou přeložena do malého severofrancouzského města. Nejdřív dělá jen papírování v kanceláři, ale pak se dostane k případu, který se nebývale rozroste. Jde o dětskou pornografii, do níž jsou zapleteny i mocenské špičky v kraji. Ani tentokrát nechce inspektorka ustoupit, znovu riskuje svou kariéru a je ochotna svědčit u soudu. Odmítá podlehnout nátlaku, který je na ni vyvíjen. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (42)
Začarovaný kruh absolutní frustrace. Film o zametání špíny pod koberec. Ano, to jsou přesně ty příběhy o velkém spiknutí, u kterých víš, že to nedopadne nijak, protože v hlavní roli není Belmodo, kterej by na konci všechny ty hajzly odprásnul. Zkrátka když se někde děje nějaká strašlivá nespravedlnost a člověk neví, jestli se má rozskočit vzteky nad bezmocí hlavního hrdiny nebo jestli se má vztekat na hrdinu, protože je až takhle bezmocnej. Tím se tedy uzavírá kruh absolutní frustrace a s konečnými titulky bych nejradši vyskočil a běžel do nejbližšího lesa vlastní hlavou rozštípat nějakej pařez. ()
Při hodnocení tohoto filmu bych rád poukázal především na rozdíl mezi samotným tématem (a příběhem) a jeho zpracováním; mezi tím, co autor "chtěl říct", a tím, "jak to řekl". Zatímco téma je stále velmi aktuální a nezpochybnitelně vážné (z hlediska obecně platných morálních norem), film jako takový působí příliš sterilně, nudně, bez jakéhokoli výraznějšího přesahu. Od začátku do konce je divák s autorem ve shodě v tom, že to, co se děje, je hnusné a zavrženíhodné. Příběh se odvíjí v poklidném (vlastně až příliš poklidném) tempu; divák po rovnoměrném přísunu informací skládá celkový obrázek zločinu a sdílí s hlavní hrdinkou frustraci z marnosti boje s mocnými. Problémem však je onen pravidelný rovnoměrný přísun informací a indicií... To zabíjí jakékoli napětí a redukuje film na dokument. Všechno je příliš doslovné (vše je řečeno, nic není ponecháno na divákovi). Pokud jde o zjišťování pravdy, policejní inspektorka prochází vyšetřováním velmi hladce (pokaždé se najde někdo, kdo něco ví a - hlavně - řekne to) a jen pokud jde o to uplatnit zákon, tu a tam se náhle zjeví nějaký klacek pod nohama (který má zdůraznit marnost jejího boje s mocnými a jejich služebníky). V dobré víře ukázat na špatnost a odsoudit ji však dochází k hrubému podcenění divákových schopností: Průměrný divák ví o existenci dětské pornografie, ví, že mocní rádi zneužívají svého postavení a že lidé ze strachu o svůj vlastní klid s nimi ochotně kolaborují. V tomto film prostě nepřináší nic nového, a aby mohl na diváka silněji zapůsobit, měl by trochu víc pracovat s dramatičností a divákovou fantazií a méně užívat stereotypy. Navíc kromě Miou Miou (která byla snad ve všech scénách a která film drží) naprostá většina herců hrozně přehrávala. Policejní komisařka mi tím zpracováním trochu připomněla film Pravý břeh, levý břeh, se kterým má podobné téma (dobro vs. zlo - reprezentované mocnými) i ono televizní zpracování bez šťávy. ()
Z mého pohledu jednoznačné zklamání, především ve zpracování. Námět i zápletka jsou zajímavé, ovšem bloumající inspektorka bez důrazu a tahu na bránu, to bylo vysloveně žalostné. Vůbec mě to nevtáhlo do děje a spíše jsem postavy pozoroval a doufal, že film nabere na obrátkách. Ovšem nestalo se, bohužel. ()
„Nemocní mocní, tak zvrácení, bezmocní chudí, tak ztrápení.“ Beztrestná perverze nedotknutelných vs. jedno příliš něžné kuře. Křehká Miou-Miou nemá svaly ani buldočí houževnatost divizního komisaře Borowitze a tak ranám osudu i fackám nadřízených nastavuje druhou tvář. Suché a nezáživné drama o prohnilosti systému, s echt pesimistickým a bezútěšným závěrem. OKÉNKO ANTONU: [][] Čím jsou francouzské kriminálky tak specifické? ## Správný Francouz policajty pohrdá a při každé příležitosti jim to dává sežrat. ## Kdykoli policie vymezí páskou místo činu, hned se kolem srotí dav, nadávající policajtům do neschopných blbců. ## I několikrát soudně trestaný prznič je u výslechu drzý jak opice a mlátí kriminalisty po hlavách svými právy. ## Policie na oplátku nesnáší občany, snaží se na ně něco ušít a při demonstracích je řeže jak žito. Mlátí samozřejmě jen chudinu a anarchisty. Kolem boháčů chodí po špičkách a servilně se jim klaní. [][] Ha! Takže kolébkou organizované a státními úředníky chráněné sítě pedofilů je severofrancouzské město Lens. Malý kousek, jen co by medvídkem dohodil, od hranic s Dutrouxovou Belgií. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 20.8.1983, réžia českého znenia (ÚPF) = MARIE FRONKOVÁ - Kedysi uvádzané s hviezdičkou, dnes si to ČT dovolí odvysielať trebárs aj popoludní. Nuž časy sa menia, ale svinstvo o ktorom pojednáva tento film bujnie čoraz viac. --- Mladá idealistická inšpektorka bojuje proti veterným mlynom a napriek nepriazni okolia sa nevzdáva. Koľko je takých medzi nami ? A koľko je medzi nami "plukovníkov" ? (9.6.2009) ()
Galéria (13)
Fotka © NBC
Reklama