Vlak do Pusanu

Kříženec Světové války Z a Snowpiercera, který šlape především ve své první polovině, kdy má film ohromné tempo a současně nechybí několik osvěžujících nápadů (výborné je využití tunelů). Bohužel, v druhé polovině to začne být přeci jen příliš béčkové a předvídatelné (nechybí otravně vytrvalá záporná postava, která se postará o to, že umře řada jiných postav). Přesto převládají pozitivní pocity, kdy lze s klidným svědomím označit Train to Busan za to lepší, co v poslední dekádě v žánru vzniklo. 70% (26.11.2016)

Zombies sú s nami už strašne dlho a vinou toho je z roka na rok ťažšie vymyslieť na túto tému niečo originálne. Tomuto filmu sa to podarilo a pritom stačilo vymyslieť iba netradičné prostredie – vlak. Práve v ňom a v priľahlých, tomu odpovedajúcich končinách (stanica, depo), sa odohráva toto vcelku príjemné prekvapenie. Ďalším plusom sú dobre stvárnení živí mŕtvi (hoci v tomto prípade skôr „nakazení“) a neoriginálne, ale sympatické a fajn postavy. Ku koncu je to možno už až zbytočne priveľká masakra, scenár nie je z najnepredvídateľnejších a ako sa tak blížime k záverečným titulkom, tým sa preživšie postavy blížia k hraniciam svojho logického správania sa, ale i napriek tomu snímku hodnotím kladne. 70 % (10.01.2017)

Ač zombies žánr, kterej ani není mým oblíbeným, považuju za vyčerpanej, tak tohle je příjemná kusovka. Zanudí až ke konci, protože má přepálenou stopáž a místo gradace spíš vykládá postupně karty na stůl, aby vybalila klišoidní konec. Pozitivem je počáteční náboj, drajv a fajn rozmanité postavy, které si člověk neplete (jak se mně stává u rákosnickejch filmů). Slabej čtverec. 70% (13.09.2016)

Není to špatné, byť jsem osobně filmů se zombíky už dost přesycen. Poněkud otravné mi zde ale přišlo, jak se zde permanentně zdůrazňuje význam rodiny (btw. příšerně mi tam vadila postava manžela těhotné ženy), a potom mě rovněž zarazilo, jak je ten film překvapivě krotký v zobrazení zombíckého řádění (znepokojivou atmosféru to má přesto velmi dobrou). Nějaké krve je zde v podstatě minimum (a ještě k tomu spíš připomíná chilli omáčku, kterou někdo rozmazal po oknech vagónů a bílé košili hlavní postavy), ačkoli si film podle mě vyloženě říká o drastické záběry utrhaných údů a požíraných mozků. Kdyby to bylo víc temnější a krvavější - a kdyby se ten film aspoň trochu obtěžoval s vysvětlením, kde se ta nákaza vzala - líbilo by se mi to asi víc. (30.12.2019)

Jak kdysi prohlásil Jirka Roméro: „ Zombí jsou, kurva, mrtvoly! Nejdřív mají rigor mortis a pak hnijí. A s dekompostujícími svaly, klouby a kostmi fuckt běhat nemůžou …“ Ťamani a BredPit mají naprosto logické zdůvodnění otce žánru evidentně v ženském zevním genitálu, a tak i tato „Korejská válka 부터“ přichází s armádou tlejících žlutých turbonebožtíků, co jdou v touze po hryzání živých opiček někdy doslova přes mrtvoly. Kromě té akutní běhavky jsou však jinak dost retardovaní, protože potmě piču vidí a nedokáží vyčenichat ani úplně živou a řádně žluklou korejskou důchodkyni. Nicméně při tom ohlodávání se téměř zcela vyvarovali těch obvyklých rákosnických o-pičáren, a tak je z toho nakonec vcelku hezky udělaná a nekokotmediální, avšak ničím nevybočující kýčovitá zombijáda s patetickým hevyendem, ve které nechybí lostomiloušká holšiška Dae-si Goomoo, dramaticky těhotná samice Yoo-mam Booben, hrdinný týnejdžr Pook-mi Yebak, otylý dělnický správňák a silák Dam-jim Sodoo a bezskrupulózně zmrdský vlakvedoucí Yeboo Lee-di. (13.09.2016)