Vlak do Pusanu

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi! (05.11.2016)

Napínák to byl teda ukrutnej, takhle dobrá zombárna už se pár let neurodila. Recenze film často správně připodobňují k Snowpiercerovi a World War Z. Train to Busan je opravdu takový jejich prvotřídní kříženec, což bohužel platí především v jeho první půli, k níž v podstatě nelze mít výhrady, do cíle se ale dojede v třídě druhé. Pro zombie filmy typická sociální kritika je zde totiž místy až moc očividně vychtěná, objeví se nějaká ta nadbytečná odhalení a melodramatické momenty, které do té doby výtečně rozjetý katastrofický vál trochu zbrzdí (a natáhnou na mírně přepísklé dvě hodiny stopáže). Pozitivní dojem ale rozhodně zůstává. (12.09.2016)

Řemeslně super, zajímavé dějové kličky v nabušeném rozjezdu i příjemně prodlužovanej závěr, který chce dát toho vlaku divákovi co nejvíc. Jen prostřední třetina spíše odpočívá (zombíci jsou najednou pomalejší a jdou utlouct pěstma, protože jinak neumíme situaci scénáristicky vyřešit). A ty asijské emoce, panečku, ty jdou opět mimo mě. Postavy jsou OK archetypálně, a všechny vztahy a jejich vyhrocené okamžiky fungují, jen ten hlavní ne. Když táta v nejvíc dramatické a rádoby srdcervoucí scéně zaflashbackoval do kýčově přesvíceného narození dcerky, kterou celý film na cestě vlakem do Pusanu chrání, bylo to jediný krát co mě film nahlas rozesmál. Což určitě neměl v plánu. (14.04.2020)

Rozporuplný pocit. Na jednu stranu to kromě zasazení nemá co nabídnout, zombie jsou sice rychlí, ale příliš velká respekt nevzbudili, gore není téměř žádné a jakkoliv to není něco, kvůli čemu bych normálně film odsuzoval, přece jen to přispělo k větší sterilnosti. A pak tam je ten lidský padouch a jeho schopnost udělat ze všech kolem sebe bezmozkové kretény (počkat, to je přece mělo zachránit, když neměli mozky, ne? Chyba v logice! :)). Logiku ve vyděšeném davu sice nejde hledat, ale celá ta linka mě neskutečně štvala. Možná spíše tím, že mi přišla nevěrohodně vystavěná a zahraná. Na druhou stranu to je příjemně nekompromisní, má to sympatické hlavní postavy včetně malé holčičky (která není otravná) a celé je to... jiné než západní zombie žánr. Jaksi více kýčovité a emotivní a se slow-motionem. A v závěru mi to přišlo jako docela zajímavý nápad, Korejci ty dramata prostě umí. Ale žádný východní zázrak to prostě není. To byl např. Snowpiercer, když už jsme v tom vlaku. 6,5/10 (21.09.2016)

„LIDI SE TADY MĚNÍ V KRÁLÍKY A NAPADAJÍ OSTATNÍ!...“ /// Standardní zombíkárna ve který jsou hlodavci rychlý a nepohrdnou jízdou vlakem. Sledujeme osudy několik málo osob od počátku epidemie, který nakonec musej táhnout za jeden provaz. Ve vlaku je oproti jinejm prostředím (tedy filmům) celkem málo možností, jak s kousavcama vyjebat, a uznávám, že pár nápadů je originálních. Ovšem taková Ledová archa byla jiný kafčo. I tady je to pozdějc celkem slušný drama, který ovšem rozmělňujou... a nevyhnou se ani debilitám v chování. A pak ty srdceryvný scény... dám 3*, ale je to na důtku s výstrahou! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, na který železniční trati jsou nejdelší tunely. 2.) Chtěli mě pokousat ve vlaku. 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (03.04.2019)