Vojna policajtov

Spíš než o válku policajtů jde o kompetenční spor dvou různých oddělení, ale nepředstavujte si ho jako házení paragrafů a citování směrnic. Tohle jsou ostří hoši, kteří si s podrazem nebo sviňárnou hlavu nelámou. Problémy řeší tvrdě a nekompromisně. No a když to někdo odskáče, tak je to jeho chyba. Od Claude Richa jsem to jenom nečekal, ale jindy tak sladká Maléne Jobert už mě trochu vyděsila. Atmosféře to ovšem bez debat prospělo, takže i když film netočilo žádné režisérské eso, nehrál v něm žádný z ikonických drsňáků, a soundtrack nesložil ani Ennio Morricone ani Francois de Roubaix, vznikla kriminálka, která sebevědomě dotahuje ty nejlepší. (16.08.2023)

Francouzské kriminálky z této éry mám poměrně v oblibě. Válka policajtů má v sobě navíc pozoruhodné a na dobu vzniku asi i neotřelé téma nekompromisního boje dvou policistů, jejichž konkurence a soutěživost vedou místo ke prospěchu k tragickým následkům. Ale nevím, jako celek mě to tolik nedokázalo nadchnout a na režiséra se scenáristou přišla občas i slabší chvilka. Hon na mladistvého delikventa se mi zdál až příliš rozvláčný a některé scény (jako ta v porno kinu nebo v úvodu s nahatou Jobert v akci) tomu nasadily korunu spíše v negativním smyslu. Co se týče herců, Claude Rich zde definitivně zahodil svou dřívější škatulku i vizáž mladých úlisných milovníků, nechal si narůst plnovous a sehrál netypickou roli tvrdého policajta, ale sehrál to tedy skvěle a z hlavní trojice mě jako jediný skutečně bavil. I Marlène Jobert už dávno zahodila svou něžně křehkou duši z Poslední adresy, nasadila odlišnou polohu, ale tentokrát mě tolik nepřesvědčila a nedokázala upoutat ani tím, že postupně odhalila svoje vnady ze všech stran. Co naplat, byla alespoň pohledná, zato Claude Brasseur mi s tím svým kukučem a neustálým žvýkáním lezl neskutečně na nervy. Netuším, čím tolik ohromil akademiky, od nichž se mu za tento výkon dostalo přestižního ocenění Césara, ale k jeho postavě (ač na papíře jistě hodně zajímavé) jsem si nevytvořil žádný vztah a tvůrcům neodpustím POZOR, SPOILER!, že jsem musel čekat celých 100 minut, až ho odstraní... :o) 55% (24.10.2020)

Ten dabing, ten dabing... Ach jo... .-/ . . . Tak snad někdy na dvd, s originálním zvukem a ruchy, s tou syrovou a civilní pařížskou atmosférou, jak ji tvůrci vložili filmu do vínku, s herci mluvícími tak jak hrají... Potom si s chutí napíšu reálný komentář. Protože ten film ve své skutečné podobě je samozřejmě víc než dobrý, jako byly všechny ty výborné a bez zbytečných klišé vcelku realistické (svým způsobem i sociálně-kritické) francouzské krimi té doby... - - - - - (Poprvé viděno někdy pradávno v dobách ČST, komentář zde coby nekomentář po trápení při repete 25.5.2009 na ČT1 /to fňukání malé Fusheové nadabované nějakou potenciálně budoucí čudličkou ala >bambina di Praga< bylo až nesnesitelné/ jako šestý - 25.5.2009) (25.05.2009)

Jeden úkol, dva policejní týmy zatížené rivalitou. Měly by táhnout za jeden provaz, ale je tu spíše snaha ho přeříznout. Nebo alespoň inspektorku Marlène Jobert.. Nepochybně jeden ze zdrojů inspirace Oliviera Marchala, který nabízí několik pro francouzskou krimi typických aspektů. Sympatickou dávku cynismu a neučesanosti, charismatického hrdinu (Brasseur), cit pro odlehčení podporující civilnost a postavy v různém stupni zkaženosti. Při pohledu na ty zbytečné mrtvé je jasné, že tyhle dvě fízlovské bandy znamenají pro francouzskou společnost větší nebezpečí než Cruchotovi hoši.. (26.10.2020)

Průměrná francouzská kriminálka - napínavá, ale jinak v zásadě film o ničem. Dvě soupeřící jednotky policie pátrají po zločinci, na závěr si otrávený šéf jedné z jednotek zahraje na šerifa. A ty kecy o morálce policistů si mohli odpustit, naposledy jsem podobné hovory viděl v Majoru Zemanovi. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=7HMyDp_f7wU (25.05.2009)