Spomeň si

Wiesenthalovo centrum eviduje čtyřikrát jméno Rudy Kurlander a pod jedním z nich se skrývá nacistický zločinec. Devadesátiletý důchodce trpící demencí a občasnou amnézií se po smrti své ženy vydává najít toho pravého a pomstít svou rodinu, která zahynula v Osvětimi. Egoyan měl tentokrát dvakrát šťastnou ruku a to jak výběrem tématu, při kterém zkombinoval jakousi road movie s motivy pomsty a koncentračních táborů, tak s volbou herce, protože Christopher Plummer byl naprosto fenomenální. Překvapivý závěr pak korunoval celkový výborný dojem. 85% (01.03.2016)

Když máte dopis s instrukcemi, finanční podporu, jasný záměr a nabitý Glock, nebude vám na wiesenthalovské stezce odplaty překážet stařecká demence ani košile s krátkým rukávem.. Egoyan si zkušeně pohrává s napětím i očekáváním diváka (strach ze psů, záběry na sprchu, amplion, vlakové vagóny) a po malých dávkách pouští cyklon B na představy, že život lze dožít ve lži. Škoda jen, že konec (jakési přepnutí z Mementa na Angel Heart) připomínal make-up Jürgena Prochnowa. Podařený, ale přitom ne moc přesvědčivý, a když si ho pak člověk zpětně omílá v hlavě, dojde na to, že by to dost dobře fungovalo i bez něj. Kmet Christopher Plummer podává precizní výkon každou buňkou svého vetchého těla.. (11.03.2016)

„Příjemnou zábavu s přítelem.“ – „Díky...“ Kdyby se všechny roadmovies točily tak zajímavě, to bych se jim snad přestal účelně vyhýbat. Ale popořadě. Měl jsem vysoká očekávání, ovšem film je předčil. Snímek nabízí vysoce funkční mix žánrů roadmovie, thrilleru, dramatu, ale též komedie. Tvůrcům se zde totiž podařilo velmi dobře skloubit jemný humor s napětím (i díky výtečné hudbě) a divákovou zvědavostí. A práce s jeho očekáváním zde určitě hraje svou roli, i přesto, že tuší, jakým směrem se příběh bude asi odvíjet. A ačkoliv se pointa možná dá lehce předvídat, nemyslím si, že kompletně celá, a to díky její promyšlenosti (zpětné „ospravedlnění“ určitých scén) a originalitě. A faktor náhody není tak brutální, i když (skvěle zahraný) Zev ho občas využije. Pár much by se sice našlo, nejde však o nic fatálního, a já asi mírně nadhodnotím, ale těch slabších 5* rád dám. „Jestli nejste na útěku, jestli není proti vám vedena žaloba…“ - „Na útěku?“ – „Ano, jestli se nevyhýbáte spravedlnosti.“ – „Vypadám snad na někoho, kdo může utíkat?“ (13.07.2016)

Napriek vysokému hodnoteniu som nútený ostať pri triezvych troch hviezdičkách. Stále som prekvapovaný neopozeranými pohľadmi na problematiku holocaustu a musím uznať, že scenárista sa snažil. Problém je v tom, že nemám rád filmy, v ktorých brilantný záver má prekryť všetko dovtedy videné. Také filmy sú odsúdené na jedno pozretie. Hlavnej postave som tú jej striedavo zapnutú a vypnutú demenciu dosť neveril. Ale Christopher Plummer bez ohľadu na všetko predtým napísané má aj odo mňa absolutórium za výkon, ktorý predviedol. Niektorí tvrdia, že nie je veľký problém, aby 88-ročný zahral postavu o niekoľko rokov staršieho a o niekoľko diagnóz postihnutejšieho. Ja si myslím, že problém to je, a preto väčšia časť z mojich troch hviezdičiek patrí práve jemu. (16.10.2017)

"Musím to dokončit. Musím. Je to člověk, co zavraždil naše rodiny." A je to Rudy Kurlander, Otto Wallisch nebo Kunibert Sturm? Tohle pro alzheimerem vybaveného Žida Zeva rozhodně nebyla snadná cesta za pomstou. A pro mě taky ne, protože Zev se líně ploužil, mozek se mu spolehlivě vypínal, svěrač povoloval a na neustálý volání mrtvý manželky jsem začal být rychle alergickej. Nicméně slečna Náhoda provedla Zeva zdárně všemi nástrahami moderního světa a pak si konečně vzpomněl. To bylo super, dostalo mě to, ale cesta k tomu byla příliš pomalá na to, abych to tady nějak přeháněl s hvězdami. (06.04.2018)