Spomeň si

Fantastický film o holokauste. Max Rosenbaum prežil Osvienčim, ale jeho najbližší nie. K ceste cez komíny krematórií im pomohli príslušníci SS Blockführer Rudy Kurlander a Otto Walisch. Max, ktorý spolupracoval so Simonom Wiesenthalom pri chytaní vojnových zločincov zistil, že Kurlander ušiel z Nemecka do Severnej Ameriky. Podarilo sa im zistiť, že v Amerike pôsobia 4 emigranti s týmto menom a všetci sú Nemci a boli účastníci v 2. svetovej vojne. A tak Max využije demenciu Zeva Guttmana a vyšle ho vykonať pomstu za likvidáciu svojej rodiny. Holokaust bol najhorší zločin v histórii, či už je ospravedlnením vražda z pomsty je morálnou dilemou. Samotný záver je šokujúci a nečakaný. To čo sa vo filme odohraje neprezradím a právom tento film hodnotím ako najlepší film z vojnovou tematikou z roku 2015. Vďaka za tip Big Bear. (05.03.2016)

Plummer je nejen starej mazák, ale navíc stále těžkej machr. Tohle si dát v 88 letech...!!!! Kam se hrabe Keitel s Cainem :-) ! Film se zpočátku jen zvolna rozjížděl a jelikož mi z obsahu byla hlavní kostra známa, nečekal jsem nějaká významná překvápka. O to více jsem na konci koukal u titulků s otevřenou pusou! Ona se totiž dokonale vymyšlená pomsta (zde doslovně) někdy může solidně vymknout kontrole... Tohle byla opravdu hodně netradiční a zároveň sakra originální road movie. Jak vidno, k natočení super filmu a navíc vracejícímu se do válečných let stačí jen jedna vlajka s háknkrajcem, jedna židovská hvězda, fotka Himmlera a pár jízdenek na Greyhound Bus. Přesto tu máme drama přímo ukázkové ! Je dobře, že téma holocaustu z filmů nevymizelo a Kanaďáci maj za to u mne dva palce nahoru, protože od nich bych takovéto téma zrovna nečekal. Samozřejmě lví podíl na tom celém má Egoyan, ale plnou váhu pozornosti na sebe po právu strhává Christopher a v jedné chvilce i Norris, který si svého amerického poldu z vidlákova dal s opravdickým gustem, budícím u diváka odpor... Opravdu parádní věc! 4 náboje do glocku. * * * * (02.03.2016)

Pozor!!! Při sledování tohoto filmu vám zkornatí tepny, sejme vás osteoporóza, Párkinsn vám bude vřele potřásat rukama, naskáčou vám stařecké skvrny, zbytní prostata, začnete být dýchaviční a pajdat a díky tomu zkurvenému Němci zapomenete, kam jste před chvíli dali umělý chrup. Já ho našel zakousnutý ve ztvrdlém rohlíku tři sta metrů od baráku. Tak sugestivně to stoletý Kryštof Švestkáč zahrál! Pokud byste ovšem každého funícího a zdržujícího důchodce nejradši bez otálení umlátili jeho francouzskými holemi, vyhýbejte se těmto trampotám pomstychtivého senila důsledněji než slevám v Kauflandu, ať je mlíko třeba za osm. Vleče se to totiž jako fronta na poště při výplatě důchodů. Tři čtvrtiny filmu Kryštof jen tak unyle šmajdá Severní Amerikou, dělá si uzly na kapesníku a bryndá kakao a vy se modlíte, aby ho trefil šlak dřív, než zestárnete na jeho úroveň a trefí vás. Pak ovšem přijde natolik vynikající a nečekané rozuzlení, až i bez Alzhajmra zapomenete na to předchozí utrpení, odhodíte chodítko a začnete nadšeně tančit po starobinci radostí, že je ještě někdo schopen vymyslet a natočit něco tak originálního a nápaditého. (03.03.2016)

Život ve lži. Setkali se v táboře Auschwitz v Polsku. Stojí za smrtí jeho rodiny. Je poslední osobou, která dokáže rozpoznat jeho tvář. I kdyby o jeho osudu rozhodoval coby s válečným zločincem soud, i přes jasné důkazy by se procesu zřejmě nedožil. Trest musí přijít jiný. Ovšem devadesátníka Zeva trápí stařecká demence. Nejde jen o tu krátkodobou, ale nemoc už ochromuje také centrum paměti dlouhodobé. V domově důchodců má naštěstí parťáka, který sice fyzicky strádá, ale hlava mu šlape pořád dobře. Vlastně až příliš dobře. A někdy se ukáže, že paměť dokáže být zatraceně milosrdná. Výsledek je krutý a přes pomalé tempo poutavý. Jde o honbu za nepotrestaným nacistou s pomocí „záludné paměti“, kdy každá ze Zevových zastávek „něco“ přinese. A které stojí na hereckém výkonu legendárního Christophera Plummera. Kupříkladu scény u šerifa z domu s věcmi, které jeho nedávno zesnulému tátovi přirostly k srdci, jsou výtečné. 75% (04.03.2021)

Je pravdou, že chvílemi je tempo vyprávění u Egoyanova snímku značně strnulé a může zavánět nudou, avšak mě osobně příběh zaujal od samého začátku a tušíc, že to správné thrillerově laděné finále teprve přijde, sledoval jsem jej od počátku s očekáváním a zájmem. Pokaždé, když Zev našel a navštívil nějakého Kurlandera, stal se snímek napínavějším, byť se dalo tušit, že nepůjde o toho pravého. Spíše šlo o to, zda demencí trpící stařík neudělá nějakou hloupost. Samotný závěr je ovšem lahůdkou a přiznám se, že takové rozuzlení jsem nečekal. (13.06.2016)