Zádušní oběť

Není smutný, že i když v případě Zádušní oběti nejde zrovna o nejpovedenější televizní dílo, pořád je lepší než většina filmů, která míří do kin? Herecky velmi dobře zvládnuté (vedle všemi opěvované Evičky Josefíkové je nutné vyzdvihnout i pro mě zcela neznámou Ági Gubíkovou i - nebudeme si nic nalhávat - poprsí Viktorie Čermákové, které je v jejím věku mimořádné), horší to je se scénářem, který se společně s postupující stopáží rozplizává do neurčitého patvaru. Škoda, protože začátek (zhruba do poloviny filmu) je skvělej, atmosférickej a hutnej, jenže co se stane potom... třeba nevyužitý a de facto zbytečný motiv té jakési satanistické společnosti je nejkřiklavějším příkladem. A bylo jich tam víc. Je to prostě škoda. A k poznámkám o antisemitismu musím dodat jedinou věc: docela se ztotožňuju s postoji židovských vojáků z prostoru budoucího Státu Izrael po druhé světové válce, kteří nedokázali pochopit, že šest milionů jejich soukmenovců šlo do plynových komor jak ovce na porážku bez náznaku odporu. Příslušníků národa, který vytvořil Mosad a Šin Bet, patrně nejlepší a nejtvrdší zpravodajské služby na světě! Jsou chvíle, kdy válka prostě smysl má. (26.09.2019)

"Můj Bůh už dávno zemřel," říká policejní komisař Mondl v podání Milana Kňažka. A nejde zdaleka o jediný z myšlenkově silných výroků, kterými scénář tohoto filmu vybavil Vladimír Körner. Ze začátku to vypadá, že jsme svědky jakési variace na téma hilsneriády. Na jedné straně je zde válečný hrdinova, kterého někde podřeže jak ovci na porážce. Na druhé straně je zde příslušník místní židovské komunity, který je obviněn ze spáchání rituální vraždy. Jak ale postupem času počet mrtvých narůstá, ukazuje se, že půjde o trošku něco jiného. Od jistého okamžiku už komisař (a asi i divák) tuší, kdo je pachatelem těchto zločinů. Nakonec to ale celé dopadne poněkud jinak. A tohle vyústění příběhu rozhodně není vůbec špatné, byť z něj člověku rozhodně není moc příjemně po těle. Co bych si ale odpustil, byl úplná závěr filmu, kdy se jeho autoři snaží o jakýsi širší přesah kriminálního příběhu. Války tu byly, jsou a žel asi i budou. Přinášejí utrpení milionům nevinných lidí po celém světě. Protiválečné vyznění celého příběhu mi ovšem v tomto případě přišlo poněkud násilné a vlastně i nadbytečné. Jakoby se autoři snímku styděli za to, že tvořili "jen" dobrou dobovou kriminálku. (09.04.2017)

Ježiš, tohle je zase prů..r jako vrata. A tak nadějně to vypadalo. Za prvé bych hodnotil Milana Kňažka. Jako detektiv chvílemi působil jako přísný Hercule Poirot, chvílemi jako chladný Maigret a chvílemi jako totálně trapný přestárlý agent 007. Nejde mu nic. V úvodu vypadá na důstojného pana detektiva, co tam rozháže místní komunitu a udělá konečně pořádek. Postupně se ukazuje, že je sice zkušený detektiv, ale že by vyšetřil velké prd, kdyby se oběť sama nepřiznala a že pořádek teda rozhodně nikde neudělá. Eva Josefíková je má oblíbená krásná herečka, leč jako magor taky nepůsobí zrovna věrohodně. A tak je film plný 70-ti minutového blábolení o ničem, žvanění nad prázdnými tématy a taky bezduchých konverzací, aby se poté vražedkyně sama přiznala, když byla také sama odhalena. Neschopnost detektiva se tak ukáže až v závěru, přestože ji divák cítí již pár desítek minut. A ten konec? Tak k tomu se snad ani nemá cenu vyjadřovat. Přitom tajemné vraždy, židovské prostředí, to slibovalo mnoho. Tentokrát zůstalo jen u planých slibů. (14.04.2017)

Kdyby to trvalo ještě o čtvrt hodiny déle, tak se tam snad všichni povraždí. Té depresivity, beznaděje a patologie je nakonec tolik, že se to obrací proti tomu, co tvůrci chtějí sdělit. Závěrečných deset minut mě už opravdu dorazilo. Z celého filmu si budu pamatovat vynikající kameru a suverénního Kňažka. (10.04.2017)

Spojení Svoboda - Körner bývalo zárukou kvality. Snad že jsem pod vlivem několika recenzí příliš neočekával, byl jsem spokojen. Poetická detektivka z temného období stojí na skvělé kameře, Kocábově hudbě a tajemné atmosféře. Film má blíže k nové vlně 60.let - dává symboly, náznaky, obrazy. Dnešní divák, zvyklý převážně na polopatické jednoduché snímky musí být zákonitě zaskočen. Není to žádný intelektuální art, jen snímek, co vyžaduje od diváka spolupráci. Vladimír Smutný vytváří barokní šerosvitné obrazy, nejčastěji jsem viděl plátna Mistra Rembrandta. Život, smrt, přežívání. Tma, šero, plamen lampy. A krev. Mikve, očistná lázeň, se stává místem násilné smrti. Pomsta. Krev si žádá krev. Film je drsnější (jak už Svobodovy snímky bývají), ale že by v něm bylo více vražd a násilí než v GOT, jak tvrdí M.Spáčilová, tak to není. Jednoduchý příběh mi tentokrát nevadil, podnětů k přemýšlení bylo více než dost. Snad jen dokumentární záběry novodobých zvěrstev v závěru bych klidně vypustil...vnímavý divák se bez nich obejde (byť autorům v tomto rozumím). Pro mne nijak zvlášť sympatický Kňažko tentokrát boduje - český (slovenský) Maigret jako vyšitý! (10.04.2017)