Zádušní oběť

Těšila jsem se, že půjde o drama těžkého kalibru, které mě dostane do kolen a budu u něho nucená použít mozkové závity. Nestalo se tak. Měla jsem při sledování pocit, že jsem se vydala všemi směry najednou a to není v lidských silách možné. Hustá atmosféra to neměla šanci sama utáhnout. Herecké obsazení bylo exkluzivní (Kňažko, Töpfer, Josefíková a Vilma Cibulková), ale bylo trestuhodně nevyužito. Konkrétně Vilma Cibulková to byla jako proč? Význam její postavy mi nějak unikl. Celé toto dílo mi přišlo jako chaotický pilot k televiznímu seriálu. Co mě dostalo, bylo to záverečné poselství v titulkách. Ty, vo..e, to byl kýč jak bič. To celý film rozsekalo na padrť. (10.04.2017)

Neděle večer, víkend končí, člověk je nasranej, že jde za chvíli zase do práce, tak se chce aspoň podívat na teoreticky velmi zajímavý film, aby zapomněl na svoji tísnivou situaci, jenže místo toho dostane tenhle paskvil, kterej nasranost prohloubí do tý míry, že pak už nepřichází ani ten osvobozující spánek. (17.04.2017)

"Můj Bůh už dávno zemřel," říká policejní komisař Mondl v podání Milana Kňažka. A nejde zdaleka o jediný z myšlenkově silných výroků, kterými scénář tohoto filmu vybavil Vladimír Körner. Ze začátku to vypadá, že jsme svědky jakési variace na téma hilsneriády. Na jedné straně je zde válečný hrdinova, kterého někde podřeže jak ovci na porážce. Na druhé straně je zde příslušník místní židovské komunity, který je obviněn ze spáchání rituální vraždy. Jak ale postupem času počet mrtvých narůstá, ukazuje se, že půjde o trošku něco jiného. Od jistého okamžiku už komisař (a asi i divák) tuší, kdo je pachatelem těchto zločinů. Nakonec to ale celé dopadne poněkud jinak. A tohle vyústění příběhu rozhodně není vůbec špatné, byť z něj člověku rozhodně není moc příjemně po těle. Co bych si ale odpustil, byl úplná závěr filmu, kdy se jeho autoři snaží o jakýsi širší přesah kriminálního příběhu. Války tu byly, jsou a žel asi i budou. Přinášejí utrpení milionům nevinných lidí po celém světě. Protiválečné vyznění celého příběhu mi ovšem v tomto případě přišlo poněkud násilné a vlastně i nadbytečné. Jakoby se autoři snímku styděli za to, že tvořili "jen" dobrou dobovou kriminálku. (09.04.2017)

Pokud bychom na Zádušní oběť kladli vyšší nároky, neuspěla by. Ale doba se změnila, změnil se i Svoboda s Körnerem a očekávat druhý Berhof by byla chyba. Svoboda už je přes deset let limitován mantinely naší matičky veřejnoprávní a navzdory všemu prosadil i tentokrát velmi zajímavý projekt - zajímavou temnou krimi z počátku 20. století, která nehladí, nebanalizuje. Milan Kňažko v hlavní roli je stále sázkou na jistotu a komu se naposledy líbil v Normalu, může si směle pokračovat zde. Příjemně herecky zraje i Eva Josefíková, před deseti lety pouhá Troškova princezna, dnes už rovnocenná herecká partnerka svých starších kolegů. Velmi se mi líbila atmosféra i práce s vyšším dobrem, leč polopatický konec celku příliš nesedl. Nicméně pro věrné diváky týmu Svoboda - Kňažko je to radost, stejně jako herecký koncert v Boží duze či před lety v Papiliovi. (11.04.2017)

Kdyby to trvalo ještě o čtvrt hodiny déle, tak se tam snad všichni povraždí. Té depresivity, beznaděje a patologie je nakonec tolik, že se to obrací proti tomu, co tvůrci chtějí sdělit. Závěrečných deset minut mě už opravdu dorazilo. Z celého filmu si budu pamatovat vynikající kameru a suverénního Kňažka. (10.04.2017)