Dáma s kaméliami

V komentároch sa skloňuje slovo nuda. Veľké emočné hnutia film neobsahuje, no tým sa nudný nestáva. Po úvodnej scéne divadla vo filme, zahrňujúcej srdcervúce vyznanie lásky, Alexander Dumas ml. konštatuje, že dáma s kaméliami takú ohnivú lásku nikdy nezažila, hoci po nej vždy túžila. A tak, sama z chudobných pomerov, sa od útlej mladosti stáva predmetom obchodu. Za ním sa skrýva mužská túžba, nie láskyplná vášeň. Hrdinka sa naučí z radodajného sveta brať to, čo ju teší, a pritom nejako prežiť absenciu vrúcneho citu. Alebo aspoň pozbierať jeho záblesky v rôznorodých prejavoch mužského milostného ukojenia. Sama trpiaca tbc, snaží sa zostávajúci čas využiť naplno. Všetko poňaté vo veľkorysých kostýmoch, s hereckou európskou elitou i skvelou hudbou Ennia Morriconeho. Isabella Huppertová v hlavnej úlohe predstavovala presne tú nepreniknutuľnú a nedostihnuteľnú femme fatale, ktorú síce môže muž dostať do postele, no nikdy ju nemôže dostať doslova, pochopiť a uchopiť. Pretože je v nej niečo, čo sa vzpiera možnosti ju vlastniť, či manipulatívne láskyplne podmaniť. (17.09.2020)

Film se vyvíjí úplně stejně jako hlavní hrdinka. Když si je nejistá a její život se točí v kruhu, tak stagnuje celý film, když něco skutečně prožívá a je sebejistá, tak se skutečně začne něco dít i ve filmu. Na skutečné emoce ale kvůli celkové odtažitosti nedojde, i když se Morricone snaží. (09.05.2016)

Trestuhodně zmršená klasika!!! Sice se nešetřilo výpravou, ale tvůrci filmu podle mne literární předlohu nepochopili, jen zneužili použitím stejného názvu, což je ten největší problém. Odvíjení příběhu odzadu (pozpátku) považuji za degradující. Dumasův román je o lásce a začíná se tajemně rozvíjet. V tomto filmu však žádná tajemství a láska nejsou - jen stejná linie zmaru a beznaděje...Doporučuji polskou verzi z roku 1994 "Dama kameliowa", kam se na ni Bolognini hrabe! (26.09.2020)

Klasika, k níž jsem se dostal přes původní český dabing, a kterou jsem si klidně mohl odpustit. Literární předlohu jsem nečetl, ale jakmile dáma na jevišti ohraničující celý slavný příběh poprvé zakašle, je nad slunce jasnější, že to zase bude o ubrečená story o zakrváceném chrcheli. Televizní formát tomu vůbec nesluší. Možná jsem usnul moc brzy (poobědový čas!), ale ve filmu vůbec není vysvětleno, čím dáma tolik působí na muže, ani jak si je získává. Mezi kašlem a tklivou melodií (EM tentokrát bez hvězd) se Isabelle projde po schodech nahá, párkrát polehne na zádech a pak už jdou titulky. Ovšem mezitím spousta nudy. "Měla strašnou smrt. Vážně jsem netušil, co všechno člověk vydrží a jak dokáže trpět." (24.01.2015)

Těžko říct, jestli žila tak, jak chtěla - nebo tak, jak musela. Jak kdy ... a jak v čem, řekla bych. Každopádně žila rychle - a nemyslela na zadní vrátka, protože tušila, že jí nezbývá moc času. Někdo ji miloval, někdo ji využíval ... a někdo - ať úmyslně či bezděky - kombinoval obojí. Možná byla velkorysá, když nezavrhovala nikoho z těch, kdo procházeli jejím životem ... nebo se jen naučila zužitkovat jejich slabosti. Brala je jako součást svého osudu ... toho osudu, který si vybrala - a který si vybral ji. Jeho stopu snad zachytil i filmový pásek, jakkoli se může zdát nedokonalý, protože vždycky byl a vždycky bude pouhým snem, který oživuje skutečné či fiktivní postavy a události z časů minulých, současných ... i budoucích. (25.03.2015)