Milada

Smutný pohled na tuzemské filmařské vnímání vlastní historie. Z Davida Mrnky, scénáristy i režiséra v jedné osobě, se totiž vyklubal autor slohového cvičení z deváté třídy základní školy. I tam se většinou přímá řeč skládá z holých vět nebo rádoby dějotvorných hesel. Když pak podobná motta přednáší unylý dabing (u českého filmu obzvlášť smutný paradox), je herecká stránka věci víceméně vynulovaná. Jako jediná si pak svoje uhraje nedoceněná Vica Kerekes, zatímco soudkyně Geislerová nebo Vyorálkův Gottwald coby zavilý piják vodky jsou bez přehánění v kategorii parodie. Samotná Milada Ayelet Zurer herecky funguje, ale to, co je nucena říkat, jsou natolik šílená moudra, že spolehlivě zazdí i ji. Když v zamýšleném zlomovém momentu pronese melodramatické "Komunisti jsou jako nacisti...", chybí už jen šibalské mrknutí do kamery. Až do konce mi pak nebylo jasné, jestli měl mít film čtyři hodiny a spousta toho musela být vystříhána, nebo si Mrnka vytiskl tři strany textu z wikipedie a jen odškrtával jednotlivé položky. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit absurdní momenty typu "hlavní hrdinka je odsouzena do vězení, aby se v následující scéně vesele vracela domů". Kdo o Miladě Horákové něco věděl před začátkem filmu, bude rozčilen, kdo nevěděl nic, bude mít z výsledku slušný guláš. (17.06.2018)

Fakt špatný. Za prvé si neukážeme, proč byla Milada populární u lidí, proč byla tak důležitá. Oni ten film natáčeli v angličtině? Ty postsynchrony jsou katastrofa. Dialog mezi vyšetřovateli (Trivago Vagnerová a nějakej šulda), to je na pěst pro půlku štábu. "Já to nechápu, všechny jsme zlomili, jen jí ne". Když začnou tvůrci takhle polopaticky něco do diváka cpát, ukazují svoji neschopnost. Hrůza, hrůza. Komančům a starým strukturám bych nicméně "povolil" povinnou produkci, za trest na druhou. Karina Rchichev už může! (28.06.2018)

Musím se z toho vypsat. Sorry. Milada Horáková chodí a mluví. Lehce asynchronně. Aby tvůrci podtrhli, že to byla svatá žena, nechávají jí deklamovat stejně robotické promluvy v libovolné zasedačce plné chlapů, v její vlastní kanceláři i doma s manželem v posteli. Těžko pak téhle ženě bez špetky života uvěříte, že šlo pravděpodobně o největší Češku dvacátého století. To je asi ten hlavní problém. No a pak tam jsou další věci. Jízdu podzimní krajinou zakončenou zatmívačkou střídá let dronem podzimní krajinou zakončený zatmívačkou a tklivý příběh Miladiny dcery, která přijde do školy, posadí se, rozhlédne a končíme zatmívačkou. To vše se hodně opakuje. Hodně. Většinou je to podbarvené klavírem. Ze zoufalosti jsme se v kině smáli tomu, že tyhle záběry snad nakoupili v nějakém balíčku a pak už jim v budgetu zůstaly prachy jen na milovanou zatmívačku. Když se v závěru na scéně objeví Geislerová, měl jsem z jejího přednesu a pohybu pocit, že se přesouváme do nějaké retro komedie typu Občanský průkaz, v čemž mě navíc utvrdil nejhorší product placement posledních let. Gratuluji Karlovarským minerálním vodám ke spojení s jedněmi z největších zrůd padesátých let. U soudu s vlastizrádci to totiž žije a pije se výhradně Mattoni. Kromě toho jsem ocenil také extrémně soft výslechy komunistické bezpečnosti, herce zasazené přesně podle svých škatulek, Jiřího Vyorálka jako Klementa Gottwalda, který se podle mě natáčení vůbec nezúčastnil (jen koupili scény z Českého století a domluvili se s UPP, aby sem tam něco změnila), super dabing, Danielu Drtinovou na tiskovce (chápu, že to byl asi nějaký barter deal, stará známost nebo nevím, ale vždyť to nemůže dávat smysl ani jí) a Ivanu Chýlkovou jako přítelkyni z domu smutku. Trpěl jsem. Kdo mě zná, tak ví, že nemám potřebu se po filmech vozit, reflexi nacistických a komunistických zločinů jedu dlouhodobě a československou historii jakbymset. Ale tohle, tohle se prostě nedá. (18.10.2017)

Pani doktorka Horáková si jistě svůj film zaslouží, ale film a ne střih na sebe nenavazujících scén a naprosto zmatených záberů kameru. Trošku podezírám tvůrce, že s daného tématu chtěli jen vytěžit. Doufám, že si osudu pani Horákové všimnou naši přátelé v Polsku a natočí film o pani doktorce Horákové, který bude skutečnou filmovou poctou této hrdince, protože naši filmaři to zjevně neumí. No a k dnešním komunistům a jejich voličům. Jste na sebe hrdý ? Fakt ? Vy (Vy, protože, jste přece komunisti, že jo) jste popravili úplně zbytečně nevinnou ženu ? Nic to s vámi členové KSČM a jejich voliči nedělá ? Co vy komouši jste zač, to mě hlava nebere. (02.08.2018)

Téma Horáková je opravdu silné, proto mě mrzí toto konkrétní zpracování. Navíc tento projekt měl mnohem větší potenciál tím, že se do něj podařilo sehnat dobré zahraniční herce. Ne, že by to nešlo s našimi, ale Zurer hrála jak mohla. Nevím, co z toho divák, který nezná širší souvislosti, mohl pochopit. Já jsem měl kolikrát co dělat, abych zjistil, která zrovna bije a kde se dějově zrovna nacházíme. Je v tom dost zmatek. Jsem ale rád, že se ve filmu objevily některé konkrétní prvky. Celkově zůstala taková pachuť na jazyku. Pokud to ale vezmeme tak, že cílem filmu je zvýšit povědomost o těchto událostech, tak se to snad povede. Je to spíš takový hraný dokument. Bohužel podobných filmů, jako Masaryk, se asi jen tak nedočkáme. Byť bych doufal, aby ano. (03.03.2018)