Milada

Upřímně, bála jsem se, aby to nebyl průšvih a díkybohu není! Důstojné ztvárnění hrdinky (troufnu si říci největší hrdinky) této země a velké ženy, která svými činy a myšlenkami předběhla svou dobu o několik desetiletí. V dnešní době velmi aktuální příběh, který nám připomíná hrozbu bohužel až příliš často opakující se historie. Film určitě má své mouchy, s jistotou střih, ale ty odpady fakt nechápu!.... každý nechť si udělá názor sám, já rozhodně komenty před shlédnutím filmu ze zásady a z určité znalosti čsfd nečtu.... Film je obrovsky podhodnocený a to si určitě nezaslouží! (21.11.2017)

Pani doktorka Horáková si jistě svůj film zaslouží, ale film a ne střih na sebe nenavazujících scén a naprosto zmatených záberů kameru. Trošku podezírám tvůrce, že s daného tématu chtěli jen vytěžit. Doufám, že si osudu pani Horákové všimnou naši přátelé v Polsku a natočí film o pani doktorce Horákové, který bude skutečnou filmovou poctou této hrdince, protože naši filmaři to zjevně neumí. No a k dnešním komunistům a jejich voličům. Jste na sebe hrdý ? Fakt ? Vy (Vy, protože, jste přece komunisti, že jo) jste popravili úplně zbytečně nevinnou ženu ? Nic to s vámi členové KSČM a jejich voliči nedělá ? Co vy komouši jste zač, to mě hlava nebere. (02.08.2018)

Tento film má hned několik nedostatků. Nejhorší ze všeho byl ten otřesný dabing. Všechno mi přijde natočeno hrozně ledabyle, veškeré důležité události nejsou snad ve filmu ani nijak vyzdvihnuty, a celé to působí utahaně, pomale a nudně. Když už se někdo pustí do politického tématu a ještě k tomu se věnuje takové osobnosti jako byla Milada Horáková, mělo by to mít jinou úroveň. (18.12.2018)

To je tak, když se do tématu "vosí hnízdo" pustí člověk, který má sebevědomí a umí sehnat prachy, ale naprosto se mu nedostává talentu. Jak scénáristického, tak režisérského. Na tenhle snímek jsem nespěchala, o paní Horákové mám načteno dost, ale že je ten film až tak špatný, to jsem vážně nečekala. A nemá snad cenu ty nedostatky ani vyjmenovávat, málokdy se nepovede skoro všechno jako v tomto případě. (24.11.2018)

Při vší úctě k paní Miladě Horákové, přes veliký obdiv nad její osobou a statečností, 3 hvězdičky jsou opravdu maximum, které mohu Mrnkovu filmu Milada dát. Za mě tím nejhorším byla velmi chaoticky zpracována první polovina z let 1933–1948, kdy se o Horákové činnosti člověk dozví skutečně velmi málo (nejvíc prakticky hned v psaném prologu) a naopak zde výrazně akcentuje nepříliš přesvědčivé rodinné drama, přičemž některé dialogy ze soukromé sféry zde dosahují až úroveň agitky.. i těch pár silných okamžiků z koncetračního tábora v tom snadno zapadne. Celou politickou linku kolem Horákové se tvůrci snaží podat ve zkratce natolik, až se dopouští velmi rozpačitých dějových vyústění (opravdu potřebovali Američané tajně pašovanou zprávu od Horákové, psanou neviditelným písmem, na to aby se mohli dovědět něco o Únoru 1948 ?). Skutečně silné dojmy začal ve mě tento film vyvolávat až ve scénách po Horákové zatčení, když se ocitá tváří v tvář s nekompromisními vyšetřovately, potažmo i celým komunistickým režimem, který pouhé tři roky po skončení Protektorátu prakticky jen nastolil novou totalitní diktaturu, v mnohém té nacistické skutečně podobnou. Marný boj proti systému, které v tuto chvíli nezvrátily ani tisícky dopisů od lidí prosící o milost na čele s Einsteinem či světovými politiky. Kdyby tvůrci místo první hodiny ještě více rozehrály tuto část Horákové životního příběhu včetně soudního procesu, kdyžtak i s malými návraty do minulosti před zatčením či za války, a nekazili některé z nejpůsobivějších scén před popravou tak nemastnou a neslanou hudbou (zcela tiše to mohlo udělat daleko víc strhující dojem), mohl dát výsledek vzniknout skutečně nezapomenutelnému zážitku. Takto dal vzniknout snímku, který sice ocením jako relativně důstojné připomenutí si významné osobnosti i kapitoly z národních dějin, protože odkaz Milady Horákové nesmí zapadnout, ale v námětu byl rozhodně daleko větší potenciál, jenž zůstal zčásti nenaplněn. Rád bych ke dvou starším a nesmírnně působivým filmům Doznání (Costa-Gavras, 1970) a Jen o rodinných záležitostech (Jiří Svoboda, 1990) připojil i nějaký současný filmový příspěvek na téma stalinistických procesů 50. let v Československu, ale vypadá to, že ještě si budu muset dlouho počkat... 60% (28.08.2020)