Café Society

Určite lepšie, ako som po vlažných ohlasoch očakával. Problém mám len s jedným. Woodymu v 21. storočí idú určite lepšie vážnejšie veci, ako takéto konverzačky a pri Cafe society som opäť pochytil ten starý pocit, že vlastne stále točí dokola ten istý film. Inak krásna výprava, super casting (podľa mňa) a zmotivovaný záver nakoniec vyvolali vo mne spokojnosť. 70% (07.06.2017)

Tak jo. Jediný, co jsem si z tohodle snímku odnesl, je fakt, že Jesse Eisenberg už asi navždy bude všude vypadat jako Lex Luthor. Což není tak úplně hrozný, protože Allen tam jinak nic moc dalšího nemá. Stewartová opět hraje příšerný poleno (ale sekne jí to), Livelyová je tam asi pět minut (takže její herecká topornost nestihne vyniknout) a Carell je jenom slizkej. Což mu jde na výbornou, má v tom letitou praxi. Mávám nad tím rukou a čekám na mistrův reparát. (18.10.2016)

Objektivně je posledního Woodyho kousek tak na 3 a půl hvězdičky. Určitě se mi líbil o chlup více než Kouzlo měsíčního svitu či Iracionální muž. Důvodem, proč dávám 4 může být mé současné pozitivní naladění a fakt, že zrovna v den promítání jsem se dostal do takové nostalgicko-sentimentální nálady, kterou umocnil ještě poslech CD duet Brada Mehldaua a Joshui Redmana - Nearness. Pohroužen tedy do Carmichaelovy Nearness of you (skladby, která zazněla v nejednom Woodyho filmu) a se sklenicí vína v ruce jsem se uvelebil na pohovce a pustil si posledního Woodyho. A přesně to, co jsem celý ten večer cítil ve vzduchu mi Woody zprostředkoval v barvách a na obrazovce. Nostalgii po dávno zašlých časech, hudbu, která se už téměř nehraje a herce, kteří si hýčkají své role. Jasně, Woodyho kulometná palba ostrovtipu spíš už jen tu a tam zableskne, příběh je tuctový a předvídatelný. To ale nic nemění na tom, že tak sugestivně vykouzlit atmosféru zlatého plátna a přivodit mi na tváři přitroublý úsměv už umí snad jenom on. Dostal jsem tedy přesně to, co jsem čekal. Ta půlhvězdička navíc je za zasněný konec, který naznačuje, že ne vždycky se nám podaří ukořistit to, co je nám nejdražší. Ale možná je to dobře. Jinak bychom neměli po čem toužit. (PS: A Eisenberg byl vynikající.) (10.03.2017)

Miloučký Woody (jenž už dávno rezignoval na to předávat divákovi jakékoliv poselství), Jesse, dobová atmosféra a sem tam vtipnější replika. Přiznám se, že když v setmělém kině zase spustila swingová melodie, řekl jsem si, že i z toho nejlepšího se může stát rutina, protože WA posledních několik let svoje filmy nezačíná jinak (minimálně od Paříže). Ale atmoška, a precizní casting mě nakonec přesvědčil. O co šlo? Fandit Bobbymu a přát mu Vonnie? Povedlo se, a já se těším zase za rok. A kéž by zase v 1930´s. Kino Scala. (28.09.2016)

Říkejte si, co chcete, ale tohle je zkrátka zase ten Woody Allen, kterého mám tak rád (ačkoliv ještě bližší mi jsou jeho čistokrevné komedie). Na Café society je pro mě nejobdivuhodnější, že to je první film, v němž Jesse Eisenberg hraje sympatického člověka a opravdu sympatický je. Jeho Bobby není žádný chudáček, fňukal nebo zoufalec, naopak má odvahu, je to docela smělý mladý muž a to je fajn. Kristen Stewart mi z té krásné dobové atmosféry zprvu trochu trčela, ale po pár minutách do ní zapadla, Steve Carell je výborný herec, tečka, a Blake Lively musí okouzlit prostě každého. Také je skvělé, že Allenův scénář zná míru - našlo by se tolik věcí, které se daly rozvinout a o kterých by se dalo vyprávět dál, jenže není to třeba, vše důležité je řečeno a Café society by cokoliv navíc jen zbrzdilo. Platí to také o konci, který přichází v krásnou chvíli. Pokud jde o výtky a kritiky, musím nahlas nesouhlasit hlavně s těmi, které opovrhují Benovým příběhem a říkají, že je zbytečný. Já v něm naopak vidím důmyslnou paralelu - vzdávat se židovství a "kvůli výhodám" přijímat křesťanství, to je přece totéž jako opustit jednoho člověka, kterého máte rádi, pro jiného, kterého máte radši. (28.09.2016)