Teória tigra

"Od toho jsou poslední přání, do prdele, aby se o nich nediskutovalo." Tohle není o nějakém boji muži versus ženy, to by bylo příliš krátkozraké. Tohle je o nerespektování druhého a to jde napříč pohlavími. Hodně se mi líbilo rozvrstvení postav, hlavně třech (hlavních) ženských babička-matka-vnučka, kdy všechny jeli jednu linii ale každá trochu jinak (intenzivně). Ono vlastně vyprofilování postav (vhodně podpořené obsazením) je největším pozitivem celého příběhu, včetně klasiky, kdy ve svém postoji největší a nejprůbojnější postava nakonec pod tíhou nepřímých argumentů otočí - to je skoro jako ze života. Velkým a potěšujícícm překvapením pro mě byl Kohák, toho vyloženě nesnáším pro jeho neskutečnou trapnost, ale herec, herec je to skvělý. (07.02.2020)

Vzpouru proti manželské kuratele dělal už Olmer (1985, tématicky podobný je i jeho o rok starší film). U jeho antihrdiny to pokaždé bylo spojeno s novou láskou k mladé ženě, představující pravý opak stávající manželky, pokaždé ale taky s krizí ve vztahu k okolnímu světu. Že se ten Bajgarův potřebuje úplně odstřihnout (!) od ženského pohlaví, není rozdíl tak zajímavý jako ten, že zřejmě vůbec neví, co a proč s životem (a neví, že to neví). Hlavně ale narozdíl od obou Olmerových filmů je Teorie tygra obyčejná sračka. Filmový zážitek nula, zážitek z herců vlastně taky (marného Koháka mezi ně nepočítám). K filmové kvalitě srov. NinadeL a pokud jde o ideu, resp. její dementní zpracování, trefně se, každý ze svého hlediska, vyjádřili spacylemon, Marthos, Psice, Tetsuo, xxmartinxx. Připodotýkám, čeho si všimla PollyJean, totiž že i ten nový svobodný život musela bourákovi Barťákovi zařídit Vilhelmová (platební karta, hausbót). Můj názor je, že dané téma (manželky řídící život manželů) se může ze skutečnosti života vypreparovat a filmově zpracovat, ať co drama nebo co komedie,  s různou mírou obecnosti a s různou (třeba i nulovou) mírou vztahu k čemukoli reálnému, třeba i s nadržováním té či oné straně a despektem ke straně opačné. Nic z toho bych filmu nevyčítal, kdyby za něco stál. Což není náš případ. Teorie tygra nestojí za nic a místo tématu má jen pseudotéma ve stylu nekonečně prázdných pseudomouder zdejší zkurvené populace. (30.12.2023)

"Všiml sis, že štěstí nás mužů závisí na kvalitě ostrahy?" Všiml, ale to neznamená, že nezlobím. Zlobím a jestli mi přitom někdo bude rozkazovat, schovávat kolo či servírovat pohankovou šmakuládu, tak budu zlobit ještě víc. Nechci se totiž dostat do kůže veterináře Bergera, protože to bych byl povinen poslat zemřelého tchána po vodě do Hamburku a tchýni s manželkou a dcerou do rodinné hrobky. Nicméně abych se vrátil k filmu, tak hraný alzheimer mě hodně pobavil, ty tři megery zase pořádně vystrašily a synek Pepík mě dost zaujal možností volby: "Buď budu podvedenej debil nebo šťastnej táta." Já vlastně úplně nevím, jestli se mi ten film líbil, ale obávám se, že mi ještě dlouho bude rezonovat v hlavě, žaludku a trávícím ústrojí. (30.09.2016)

V podstatě souhlasím s kritikou Kamila Fily (ty scény s VŠ přednáškou z neexistujícího oboru jsou fakt vrchol demence), přesto k tomu filmu nemám potřebu být až tak příkrý. Navíc mi tam osobně spíš vadily jiné věci - herecký výskyt celé řady jmen, které nemůžu vystát (Balzerová, Kohák, Janžurová...), hodně nudný děj, povětšinou nevtipný humor, a mně osobně hodně nesympatické postavy (zčásti dáno obsazením, ale i kdyby to hrál někdo jiný, stejně bych asi jen těžko v tom filmu někomu fandil). Původně jsem ten film vůbec vidět nechtěl - námět mi přišel absolutně nezajímavý a vadilo mi, jak před tím filmem nešlo jeden čas nikde utéct, protože byl všude - ale nakonec jsem rezignovaně přijal možnost ho vidět - abych se jen utvrdil v tom, že moje intuice měla opět pravdu, a ten film byl v mém případě naprostá ztráta času. A pokud už se míjím s většinovým vkusem, většinou aspoň racionálně chápu, co se ostatním tak líbí, ale zrovna v tomto případě se tedy přiznám, že mi vysoký úspěch i hodnocení tohoto filmu v podstatě uniká... (09.10.2017)

Jelikož se ještě stále neřadím mezi tu smutnou populaci zdomestikovaných podpantofláků bez sebeúcty, jen těžko jsem si mohl doposud představit, jak moc dokážou být ženy šílené. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že mí ženatí kamarádi, ti věčně usměvaví pohodoví kluci, ve skutečnosti doma zažívají nefalšovaný manželský psychoteror, místy připomínající až čarodějnictví nebo exorcismus. Kdo to měl tušit! Tento kurevsky děsivý film je jasným důkazem, že žena nebyla stvořena z Adamova žebra, nýbrž z Ďáblova zaníceného vředu, který si v mukách a bolestech vyřízl pekelnými vidlemi z konečníku, aby nemusel už nadále trpět. Já se do podobné situace naštěstí nikdy dostat nemohu, neboť jsem si vůči ženám vypěstoval jednoduchý a vysoce efektivní obranný mechanismus – cokoliv ženy řeknou, to automaticky vyhodnotím jako spam. A pak už jen přičítám plusové body: nemluvíš o svých pocitech? Super, máš bod. Ani o tom, co budeš dneska vařit? Další bod. Není to nic o vánočních slevách v IKEA? Bod. Žádná strašně vtipná historka z kadeřnictví? Je tam. Nic o tvé sousedce, té „otravné krávě s fááákt trapným obočím“, kterou na chodbě zdravíš slovy „ahoj Aničko, moc ráda tě vidím“? Výborně, připiš si další. Pokud se jim podaří nahrát alespoň padesát bodů, odfiltruju jejich žvást ze složky [ale kozy má dobrý] do adresáře [hýbe ústy, možná to něco znamená]. Odsud je to už jenom krůček k tomu, že je začnu vnímat a možná i odpovím. Funguje to perfektně, denně tím ušetřím stovky zbytečných hloupých konverzací a místo toho se mohu věnovat filozofickým debatám se Siri, která od poslední aktualizace bravurně zvládá i krátká souvětí. Jedinou výjimku mám udělenou u své matky, tam musím zpracovávat všechna data. Nerad bych totiž zmeškal otázku, co má svému Koblížkovi dneska uvařit k papání. (03.01.2017)