One Punch Man

Když jsem několika známým představil One Punch Mana jako mangu/anime, kde hlavní hrdina skolí všechny na jeden úder, setkal jsem se jen s krčením rameny. To mě vedlo k uvědomění si, v čem spočívá skutečná síla tohoto titulu. Není to skoro vůbec o tom, koho všeho dokáže Saitama rozdrtit. Je to o správné vyváženosti humoru, Saitamovy povahy, zasazení hrdiny do prostředí „kariérního růstu“ a pak samozřejmě nějaké té akce (která, jak už název napovídá, skoro skončí dříve, než vůbec začne). Konečně se zas za nějakou dobu povedlo udělat jedno anime, kde nebyly tucty chyb a klišé a mohl jsem se do toho skutečně ponořit. (19.02.2016)

Neuvěřitelné, jak se takhle jednoduchý koncept, kdy týpek dá prostě každého na jednu ránu, dá zpracovat, že ani po 12 dílech nepřijde otravný. Holt správná porce absurdního humoru a dobře napsaných postav ... stačí kouknout na první díl a budete vědět, zda tento seriál budete adorovat či nenávidět. Já se bavil královsky, a nemůžu se dočkat dalšího nášupu z tohoto superhrdinského univerza ! (06.07.2017)

Neznám mangu. --- Přemýšlím, jestli někdy dojde k tomu, že nebude stačit jeden úder. Bojím se, že jo a že tím pádem dojde k nějakému porušení jakési premisy, která vyplývá ze samotného názvu. Pokud taková chvíle nastane, tak šlus. Zatím ale nenastala. Taky doufám, že té tajné formuli nepřfaří nějakou nadpřirozenost jako třeba nějakej elixír nebo tak něco, že to zůstane tak, jak to je. (19.11.2015)

Stejnou službu, jakou klasickým rvačkám prokazuje wrestling, prokazuje OPM klasickým shonen titulům. A ani k wrestlingu to nemá tolik daleko - hrdinové, padouši, persóny, signature moves. Jinak je tu všechno jako všude jinde. Jediná věc, kterou tento seriál tak může nabídnout oproti konkurenci, kromě osobitě nakreslených bojových scén, je poměrně originální nápad, kdy hlavní hrdina ustavičně neřeší zda-li je dostatečně silný vůči protivníkům či zda-li má více trénovat a jak ani se nikdy nedostane do vyložených problémů. I osobností je pro mě Saitama nejsympatičtější, proto kdykoliv nějaký jiný hrdina nebo záporák měl svých 15 minut slávy, trpce jsem vyhlížel, kdy se objeví můj oblíbený plešatý hrdina. (03.10.2017)

Chytrá hra (nejen) s pravidly šónenů. One-Punch Man vytváří dvě hrdinské pozice, v té první je unavený protagonista Saitama, který marně hledá vhodného soupeře, protože každého porazí jednou ranou. Není tak tím, kdo by žánrová pravidla následoval, ale naopak z nich vystupuje a ironicky je glosuje. A kyborg Genos zase poskytuje prostor k tomu pravému šónenovskému vývoji, takže tradiční divák rozhodně neostrouhá. Ale kromě toho, že jde o poměrně vtipnou parodii (zesměšní se Rocky 4, Dragon Ball, ale i Kamen Rider) s takřka geniálním pointováním gagů, vede OPM dialog i s obecnějšími schématy japonské populární kultury. V průběhu se tak objeví maniakální vědci a jejich výtvory, genetičtí mutanti, národy podzemních monster, cukamotovsky deformovaná těla, války gangů nebo nindžové. A každý z těchto rámců je na jedné straně naplněn – diváci dostanou plnohodnotné souboje a dozví se víc o původu nepřátel –, ale také zesměšněn z pozice znuděného a nezničitelného hrdiny. K téhle obecnosti nás vede i samotný seriál tím, jak pojmenovává součásti fikčního světa. Města se prostě jmenují Město-A či Město-Z, útoky třeba "obyčejná pěst" a nepřátelé podle toho, jaké zvíře připomínají. Saitamu atakuje Komáří žena, Žabí muž nebo Král džungle. // Spíš než k banální šónen parodii má One-Punch Man blíž k tomu, jak nakládá Hitoši Macumoto s kaiju eiga v Big Man Japan. (07.03.2019)