Amy

Film je chytřejší a objevnější, než by se z poněkud prvoplánové mediální kampaně mohlo zdát. Kromě toho, že film s až masochistickou pečlivostí monitoruje fyzický i psychický rozklad zpěvačky, tak zároveň výstižně reflektuje i mechanismy současného hudebního světa a showbusinessu obecně. Styl dokumentu je nesmírně osvěžující. Kombinace privátních záběrů s těmi čistě propagačními a dodatečně pořízenými audionahrávkami tvoří zábavný kompilát, oproštěný od mluvících hlav a citových manipulací. Zřejmě nejautentičtější pohled na daný příběh, jaký mohl vzniknout. (29.07.2015)

Snad nikdy jsem u žádného biografického dokumentu neměla tak silný dojem, že se dívám na hraný film. Obrazový materiál většinou jen podkresluje komentáře, tady byl komentářům rovnocenný a dokonce někdy i víc vypovídal. Je to jistě tím, že autoři měli archivních filmů i fotek s Amy nepřeberné množství, ale také z nich dokázali vybrat a sestříhat film se zlomovými okamžiky, které neodbytně vedou k tragickému konci. Zdá se, že ho měla nalinkovaný už od dětství. Samozřejmě, je nebezpečné považovat tento dokument, za jedinou pravdivou výpověď o Amy, jejích problémech a příčinách. Je to jen jeden úhel pohledu, který seskládali autoři snímku. Ale nemůžu si pomoct: otec - pijavice, manžel - pijavice a producent - pijavice se odsoudili sami vlastními výpověďmi. (21.11.2015)

Kapadia mě naprosto šokoval perfektně zpracovaným příběhem Ayrtona Senny a od Amy jsem logicky očekával podobně strukturovaný dokument. Jenže jak u Senny vůbec nevadilo, že se jedná téměř jen o kombinaci dobových záběrů a mluvících hlav, u Amy mě neustálá kombinace voice overů a paparazzi záběrů dost nudila a divácky mě v průběhu filmu přestala téměř zajímat. Otázkou zůstává, jestli je příběh Amy Winehouse sám o sobě nosný, nebo je vlastně docela nezajímavý. 6/10 (13.12.2015)

Ako film či dokument mierne rozvleklé a nie najzábavnejšie. Zrejme je to individuálne, ale musel by som byť fakt veľký fanúšik Amy Winehouse, aby som s chuťou zhltol viac ako dve hodiny domácich videí zo života jednej stále väčšej ľudskej trosky, prekladaných úryvkami z rozhovorov a z výrazne autobiografických piesní. To však neznamená, že film nie je zaujímavý. Funguje veľmi dobre ako štúdia totálneho psychického rozkladu jedného človeka a spôsobu akým rodina, partneri a vôbec celý svet (v tomto prípade hlavne médiá a showbusiness) dokážu slabšieho jednotlivca ovplyvniť. Čo z celého dokumentu kričí suverénne najviac je, že Amy Winehouse sa napriek svojmu nespochybniteľnému talentu nikdy nemala stať hviezdou (myslím, že lepšie by sa jej spievalo po jazzových kluboch než pred vypredanými štadiónmi) a že svoju lojalitu a pozornosť až patologicky smerovala na ľudí, ktorí jej viac škodili ako pomáhali (otec, Blake Fielder). Niektoré veci beriem trošku s rezervou, pretože Kapadia svoj dokument otvorene smeruje práve proti otcovi a Fielderovi, tzn. je v tomto smere neskrývane zaujatý. Amy si však za niektoré veci v konečnom dôsledku mohla asi aj sama - bolo skoro až zúfalé vidieť ju ako po pol roku na krásnom tropickom ostrove, na ktorý si išla dať psychiku do poriadku, stále vyzerá strhano a v podstate len drogy vymenila za kvantá alkoholu. To už nepôsobilo ako zablúdená duša, ale ako stratený prípad, kde je len otázkou času kedy sa pod ním definitívne zlomí už aj tak tenký a praskajúci ľad. Mal som z nej podobný pocit ako napr. z Kurta Cobaina - že sa jedná o preveľmi citlivého človiečika, ktorého niekto niekedy poškodil, nikto ho dobre neviedol, nikdy sa to neopravilo a ani všetky peniaze, sláva, láska či svätí tohto sveta už nemohli zvrátiť sebadeštruktívnu trasu, na ktorej sa ocitol. Práve naopak - tlak, ktorý so sebou prináša život na verejnosti a nulová potreba normálnej disciplíny keď je človek obletovaná hviezda takému psychicky neukotvenému človeku môže len uškodiť. Je to trochu smutné, obzvlášť keď uvážime, že naozaj len slepý nemohol vidieť ako zle na tom dievča bolo a novinári napriek tomu hyenisticky z bezprostrednej blízkosti dokumentovali každé jej zakopnutie a komici jej pád na dno vtipne glosovali, aby sa udržali v kurze. Pomocná ruka nikde, len kopec v zásade bezcitného parazitovania. Už len fakt, že jej najväčší hit bol "Rehab" je možno s odstupom času vnímať ako iróniu osudu. Pesnička o tom ako odmieta ísť na liečenie napriek evidentným problémom jej priniesla najväčšiu slávu a ocenenia od publika, ktoré za textom nevidelo nič iné len cool rebelovanie nejakej rozdivočenej party girl. A jednalo sa pritom o jasný signál, že tento človek nie je v poriadku, potrebuje pomôcť a text v zásade reflektuje jedno z najhorších rozhodnutí, ktoré ten človek spravil. Čiže vo výsledku zaujímavá vec na zamyslenie, napriek občasnej nude. Drogy jsou špatné, áno? (12.01.2016)

K dokumentům se dá přistupovat různými způsoby. Ten od Asifa Kapadia je velmi sympatický. Nic neodflákne, nevolí jednoduché cesty, nehodí někoho před kameru, aby se rozvykládal, jak to měl ten a ten v životě těžké. Takže nejde jen o přehlídku blízkých, kteří křiví obličeje a vytahují kapesníky. I když někoho to může zklamat. Volí audionahrávky milenců, rodičů, producentů, sází na archivní záběry. Jde na to od základů, neuhýbá problémovým tématům, ukazuje drogové trable, blikající fotoaparáty paparazziů, vyzpívávání se z životních přešlapů. Tahle zpívající a skládající diva se hlavně nikdy neokoukala. Byla svá, byla jedinečná, nebyla figurkou studia. I tak její příklad varuje, že sápání se na hudební Olymp bez hroší kůže nelze. Dvě hodinky jsou dle mého trochu moc, ale tenhle nešťastný osud si je zaslouží. (16.12.2015)