Amy

Film je chytřejší a objevnější, než by se z poněkud prvoplánové mediální kampaně mohlo zdát. Kromě toho, že film s až masochistickou pečlivostí monitoruje fyzický i psychický rozklad zpěvačky, tak zároveň výstižně reflektuje i mechanismy současného hudebního světa a showbusinessu obecně. Styl dokumentu je nesmírně osvěžující. Kombinace privátních záběrů s těmi čistě propagačními a dodatečně pořízenými audionahrávkami tvoří zábavný kompilát, oproštěný od mluvících hlav a citových manipulací. Zřejmě nejautentičtější pohled na daný příběh, jaký mohl vzniknout. (29.07.2015)

Na závěr je z Amy sedmadvacetiletá hudební celebrita zničená tím, co v branži dokázala, na pódiu se marně opírá o mikrofon a nakonec se jí, dost možná pouhý krok před katarzí, ve spánku zastaví srdce vyčerpáním. I když je zřejmé, že všechna špatná rozhodnutí udělala slavná zpěvačka sama, po závěrečných titulcích zbývá pocit, že na jejím osudu se podepsali nejen všichni, kdo se kolem ní točili, ale i její fanoušci, diváky v sále nevyjímaje. Kapadiovi se na základě autentických videozáznamů i rozhovorů povedlo vykreslit příběh spalující romance s londýnským povalečem, která vedla nejen k závislosti na návykových látkách, ale především k té partnerské, která se nakonec ukázala být stejně bezvýchodná. „Bylo strašné sledovat, jak se někdo tak něžný a úžasný a vřelý stává ztracenou troskou,“ popsal „objevitel“ fenoménu Amy Winehouse Nick Shymansky pro The Observer, jaký vliv měl na zpěvačku z počátku velmi nevázaný vztah s klukem, se kterým se potkala na večírku v londýnském pubu Good Mixer. Jenže Kapadiovi naštěstí ve snímku nejde o samoúčelné laciné bulvární detaily. Na základě popisovaných mezilidských vztahů se mu daří velmi přesvědčivě a srozumitelně vysvětlit, jak důležité bylo vzájemné setkání dvou ztracených duší, které si kupodivu porozuměly, pro hudbu Amy Winehouse. Její autorský blok, jejž rozbil až telefonát, v němž ji Blake, ze kterého měla hlavu v oblacích, rozhodil sdělením, že spolu už dál nemohou být. Což se v začátcích jejich vztahu stávalo často. Poo jednom z drogových záchvatů Amy poté, co ji ošetřili v nemocnici, naložil Shymansky zpěvačku do auta a odvezl mimo civilizaci a sehnal doporučení do rehabilitačního centra. Těsně před jeho branami, když si Amy Winehouse začala „stavět hlavu jako sedmileté dítě“, její otec poznamenal, že vlastně vypadá fajn a místo na kliniku ji vzal domů. „Nemám na to čas. A když si táta myslí, že jsem v pořádku... Snažil se mě poslat na odvykačku, ale já nechtěla jít,“ vetkla zpěvačka příhodu do slov slavné skladby. Právě to, s jakou dávkou upřímnosti a prožitku svoje uvnitř skutečně soulově chmurné písně psala, je jedním z nejzajímavějších aspektů celého snímku, který trvá přes dvě hodiny. Dobře je v něm vidět i to, že slavnou melodií Rehab, která prý vznikla dřív, než Amy Winehouse stihla přijít na to, jak chutná crack a heroin, teprve všechno jen nevinně začínalo. „Nemyslím si, že jsem ji zničil. My dva jsme se našli a jistí lidé by si měli uvědomit, že měla své závislosti, ještě než jsme se poznali,“ obhajoval se po zhlédnutí filmu zpěvaččin exmanžel. Navzdory přesvědčení ji podle všeho usmrtily ty starší – hlavně alkohol, jehož přísun už zpěvaččino tělo vysílené bulimickými záchvaty nezvládlo. Díky dobovým záběrům je pozoruhodné sledovat, s jakou intenzitou uměla Amy Winehouse věci prožívat. Celkově jde o emocionálně intenzivní snímek. (27.05.2020)

Uznávam, že tento dokument sa vydaril. Život Amy Winehouse nie. Nebol to prvý film, ktorý ukazoval, ako niekoho zabije vlastný úspech. A tí príživníci, ktorí sa na každého úspešného človeka nalepia, tí paparazzovia, ktorí pre dobrý záber spravia čokoľvek a tí takzvaní manažéri, ktorí z umelca dokážu vyžmýkať aj kostnú dreň, tí sa dodatočne tvária tak nezúčastnene, ako keby to dianie iba pozorovali z diaľky. Jazz nie je môj obľúbený hudobný žáner, pri mojom veku buď poznám meno speváka a nedokážem si vybaviť žiadnu skladbu v jeho podaní alebo naopak páči sa mi nejaká skladba, ale nedokážem ju spojiť so žiadnym menom. Preto bol môj pohľad na tento dokument bez akejkoľvek emócie. (04.05.2019)

Ten její fotřík je teda pěknej grázl. Po malé holčíčce ani nevzdechne, ale jakmile se z ní začne sypat, je to největší kamarád. Čím skandálnější život, tím víc paparazi. Kdo by tohle ustál. Možná, že kdyby byla ošklivější, tak by o ní nebyl takový zájem. Škoda, že to nebylo natočeno trochu skandálnější formou. Tyhle autentické záběry jsou někdy trochu nudné. (23.10.2015)

„NEBYLO KAM JÍT, KDE SE SCHOVAT, ALE POTŘEBOVALA TOMU UNIKNOUT. TAK ZAČALA PÍT...“ /// Úvodní 3/4hodina je hlavně fanouškovská, takže pro mě votrava. Neznám muziku Amy Winehouse., nezajímala mě jako člověk a kdyby žila … Nežije. Chtěl jsem vědět proč. Zjišťuju, že tahle holka se zajímavým hlasem, bulímička, anorektička, alkoholička a feťačka, má některý písničky zajímavý. Je jich tady požehnaně. Stejně jako rozhovorů – nebo spíš hlasů k vobrázkům. Takže – snad to nebudeš brát jako spoiler (?), prostě to nezvládla. Co? No úspěch. Vo tom je závěrečná ¾ hoďka. To mě baví, protože tohle je život! Tohle je šoubyznys! Neveselej, ale pravdivej. Kdybys tak holka zůstala u jazzu... Život tě totiž naučí, jak ho žít, jen když ho žiješ dostatečně dlouho! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem superstar a nejlepší kámoši jsou chlast, koks a herák. 2.) Byl jsem na ní v Bělehradě. 3.) Thx za titule „chlebasadlem“ a „jives“. (14.02.2016)