Ready Player One: Hra sa začína

Z Ready Player One určitě mohla být rozpliznutá katastrofa, jíž se Spielberg obratně vyhnul. Zároveň ale látku adaptuje až moc přísně a vlastně jsem měl pocit, že je v ní málo geekovského blbnutí. Spielberg výrazné pomrkávací radosti ořezal na minimum a jede si hlavně svůj akční blockbuster, který je překvapivě svižný a chvílemi i dost zábavný. Tlukoucím srdíčkem nicméně není Sheridanův hlavní hrdina, ale (podobně jako v Mostu špiónů a Dunkerku) Mark Rylance, jenž tu svůj herecký minimalismus dotáhnul k dokonalosti. Škoda trochu slabšího dění v realitě (hlavně ve druhé půlce) a minima velkých geekovských nirván. I přes tyhle výtky je ale Ready Player One docela výhra, a rozhodně jde o velmi líbivý popcorn, jemuž všechna ta (anti)virtuální moudra bez problému uvěříte. (7/10) (27.03.2018)

Trend videoherních digifestů zachytil i mistr Steven a výsledek je obecně spíše pozitivní, nemohu se zbavit ale pocitu, že je místy Ready Player One zbytečně zběsilý a nepřehledný. Obecně se nepředpokládá, že by snad Spielberg chtěl po tolika letech áčkového točení v Hollywoodu ještě někoho šokovat samoúčelně napěchovanou akcí, či strhujícími triky za každou cenu, ale těch situací tak trochu na hraně je tam docela dost. Instantní romantika, ani závěrečná bitva nejsou nic co by se vyhlo typickému klišé. Pomrkávání na filmové klasiky, přičemž pár z nich je dílem samotného tvůrce této vypalovačky, je v pořádku. Těch 140 minut ale už ke konci docela drhlo a komediální vsuvky nic moc. Víc jsem si užil pozvolnějšího, osudovějšího a AUDIOvizuálně vypiplanějšího Trona Legacy od Kosinského, jehož digitální scénografie a cit pro vizuál jsou dál, narozdíl od jeho režisérských schopností uchopit slušný scénář. (15.06.2018)

Po delší době jsem se v kině přistihl, že (skoro) nedýchám. Zato Spielberg ventiluje jako mladý muž. Co mohlo skočit jako skladiště nostalgie a hromada fanouškovských odkazů se pod jeho rukama mění ve frenetický, přitom naprosto přehledný a systematicky uspořádaný blockbuster, kterému nechybí pára, emoce, popkulturní rozmach, ale hlavně něco skrz naskrz současného. Způsob, jakým Spielberg dokáže přirozeně vklínit digitální Avatary do pomníku své filmařské generace (The Shining ride), je nejlepším svědectvím o tom, že za dekády v byzu neztratil nic ze své relevance. Umí se ohlížet, přitom pevně stát v současnosti. RPO není ufuněné snění o zlaté době velikonočních vajec, je to zářivá raketa, která svojí průrazností nechává za sebou filmaře o generaci mladší. Jo, trochu bych to přistřihl, ale jinak strašně čistá a krystalicky zábavná jízda. Realita je možná nejvíc, ale tímhle se nechám krmit vždycky rád. (03.04.2018)

Velký film (nejen, ačkoliv hlavně) pro velké děti. I když jsem se snažil krotit očekávání, stejně jsem se nesmírně těšil... A nakonec jsem dostal ještě více, než v co jsem vůbec mohl doufat. Nedá se snad ani říct, že by Ready Player One bylo plné odkazů a narážek, protože ono je to celé jeden velký odkaz nebo velikonoční vejce, chcete-li. Jestli patříte k těm lidem, kteří si dejme tomu při sledování Falešné hry s králíkem Rogerem pauzovali jednotlivé scény a v obraze pak hledali všechny přítomné kreslouny, tentokrát se nejspíš upauzujete. Ale není to samozřejmě jen o odkazech. Steven Spielberg především natočil ohromně zábavný film, který co chvíli vzbuzuje nefalšované nadšení, pokud je divák naladěn na té správné vlně, a já doufám, že takových diváků bude co nejvíce. Předloze je to stále věrné - navzdory velkému počtu změn tam to srdce zůstalo a vyznění filmu je, myslím, dokonce ještě lepší než vyznění knihy, protože není tak krkolomné. (28.03.2018)

No teda! Snad v každé scéně z Oasis, je tolik odkazů na hollywoodské blockbustery posledních cca čtyř dekád, že vypsat sem jen polovinu z nich, by zabralo rekordní počet řádků v mém komentáři. Tento snímek ve mně opět probudil hráče a mám chuť si zase pořídit nějakou tu herní konzoli a ponořit se do světa, ve kterém jsem kdysi trávil celkem dost času. Film mě bavil, nespustil jsem od něho zrak a při hledání druhého klíče v hotelu Overlook, jsem jen několik minut zíral s otevřenou pusou (úžasná filmařina a zároveň nostalgie) a nevěřil vlastním očím. Alan Silvestri muzicíruje jako John Williams v dobách své největší slávy a Steven Spielberg, který pro hlavní roli objevil svého mladšího dvojníka, se se vší parádou vrátil na pole sci-fi. No a Matrix může jít pomalu do penze... (24.10.2018)