Do neznáma

Poznám týpka, ktorý sa podobá na Stronga. Mám ho rád, ale Stronga nemusím. Drsňákov mu neverím (nadávky, plešatá hlava a hladný supí pohľad nestačia) a sympaťákov v podstate nehrá. Approaching the Unknown je zrejme prvý film, v ktorom sa mi páčil (napriek tomu, že vcelku bežne koná proti rozkazom a robí si, čo sa mu práve zachce, čo by na takejto misii bolo absolútne neprípustné a testy na prijatie by boli natoľko prísne, že by sa takáto osobnosť na misiu určite nikdy nedostala). Ale ako vravím - postava síce blbá, ale herec fajn. Preto je škoda, že ide o taký slabý film. Pritom sa nezačína zle; tvorcovia síce evidentne nemali k dispozícii takú víziu (a rozpočet), ako tvorcovia Gravitácie a Marťana, ale prvých 30 minút je v pohode. Potom sa všetko pokazí, Strong začne mať psychické problémy, raz za čas sa spamätá a niečo opraví, potom príde ešte väčšia porucha, nasledujú halucinogénne vizuálne prejavy vesmíru a potom je koniec. (16.12.2016)

Film se zaobírá spíš umělecko-myšlenkovou cestou, než vysloveně tou vědeckou, i když velký důraz tu taky je. Označil bych to jako takového depresivnějšího Marťana, akorát se neodehrávajícím na Marsu, nýbrž na vesmírné stanici. I když jsem často přestával vnímat kvůli hromadě až zbytečně prázdných a hluchých míst, nemohu říct, že by to byl až takový průšvih. Je to jen hodně nevýrazný snímek, s alespoň trochou napětí, jak to celé dopadne. 60% (28.06.2017)

O ničem, a to těžce. Film se sice snaží o myšlenku že bejt tam nahoře neni zase takový dobrodružství jak si hodně lidí myslí, ale je to podaný hrozně kýčovitě. Pamatuju že u Gravitace jsem se nudil podobně. Tohle je takovej ten levnej film na kterej zapomenete ještě v ten den kdy jste ho viděli. Mark Strong dělá co může ale nezachrání to. Skinny Pete z Breaking Bad v roli kosmonauta pobavil. (05.06.2016)

Ďalšia vesmírna one man show a s kým iným, ak nie so Strongom? Tieto vesmírne srandy sú zaujímavé, pokiaľ sú teda zaujímavé. Tomuto filmu chýba jediná vec a to pokračovanie, lebo až to by bolo zaujímavé. Jeho problémy s loďou, dialógy, monológy síce obsahujú posolstvo, ale divácky sú silno neatraktívne. A vlastne sorry, dvojka k tomu je, len sa to volá Marťan a Strong sa pretransformoval na Damona. 2 z 5 (13.11.2016)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)