James White

Christopher Abbot hrál skvěle a rozhodně to neměl snadné. První prvek, který mě zaujal je ten, že zde absentují střihy. Jsou zde opravdu dlouhé záběry a mě se hrdina zaryl pod kůži, protože kamera byla fakt blízko u těla a projevovat emoce do kamery delší dobu bez výdechu určitě není nic snadného. Navíc si podobnou situací procházím. Nebudu zde spoilerovat svoje trable, ale k hrdinovi mám blízko. Jen mi občas přišlo, že scénář zbytečně tlačil na pilu. Jinak nechybí ani příjemná hudba, dokonalá minimalistická atmosféra a výborné dialogy. Nejlepší scéna je rozhodně v koupelně, kdy má Abbot dlouhý monolog ke své matce. I na slzy z mé strany došlo. Pouze závěr mi přijde takovej nejasnej a něco tomu chybělo, nějakej ten hlavní prvek, cíl, ke kterému by se film hnal, či přesah. Přesto si myslim, že Abbot je kvalitní herec a John Mond suprovej režisér, kterej je schopen napsat i ideální scénář. Film je zcela civilní a Cynthia Nixon mi bylo skutečně líto. (12.08.2016)

Jestli si na film vyhradíte čas záleží na vaší toleranci na další film o tom, jak je to pro chlápka těžké, když má pílliš mnoho pocitů. Hrdina ve věku mileniála je zavřený v malém temném pokoji bez vzduchu. Tato charakterová studie vyvolává víc emočního adrenalinu než je její dramatická stavba. Hrdina má hudební vkus jako jeho generace - přednášení hrubé poezie o drogách a životě na ulici neboli rap a hip-hop. Hnus. (25.05.2020)

V podstate som prežil niečo podobné, čo James White, paradoxne však práve táto paralela s osudmi rodičov ma od neho vzdialila a to čisto subjektívne preto, že som skrátka iný človek ako James. Ide o vydarený nezávislý film, kde mi ale na konci chýbala nejaká tá skutočná katarzia. Taktiež je od začiatku zrejmé, kam film smeruje, čo ale nemusí byť na škodu veci, od začiatku je totiž jasné, že na melodrámu sa tu nikto nehrá. Dilema s hodnotením, vzhľadom na hore uvedené subjektívne dôvody dávam za silné tri. (02.08.2020)

Film o nevyrovnanom mladíkovi, ktorý balansuje medzi nezodpovedným flákaním sa a zodpovednosťou k ťažko chorej matke, to znelo celkom sľubne. No napokon bohužiaľ nedokážem zdieľať to všeobecné nadšenie z tohto filmu. Proste mi to prišlo celé príliš chladné a bezemočné. Nie som síce žiadny milovník presladeného klišé, ale ani úplného emočného chladu. Ale jedno sa mi predsa len páčilo, a síce tá zmena Jamesovho charakteru, ktorý sa v závere tak pekne o trápiacu mamu postaral. Ale inak po dejovej stránke dosť bieda. Za mňa ani len na hranici priemeru. (06.12.2016)

James White má na víc než na klasický cancer-plot, ačkoli i ten ovládá s bravurou a v druhé polovině jím otevírá záběr i pro druhého člověka, skrze což demonstruje svou coming-of-age proměnu. Bezchybným tahem bylo zlanaření kameramana Saulova syna, který formálně zpracovává podobnou psychologii protagonisty, tedy uzavření se před světem, který je pro něj příliš hostilním, nepochopitelným a opovrženíhodným. Což je asi docela depresivní, kdy jeden z těch filmů se odehrává v Osvětimi a druhý v současném New Yorském Upper Eastu. Klíčová je pro to úvodní scéna, ve který se vyřízený James motá po klubu, kde se snaží překrýt agresivní rap sluchátky, ve kterých mu prozpěvuje Ray Charles, nicméně jakkoli v tom na chvíli najde klid, rap se začne opět vracet s vyšší intenzitou a přebrat kontrolu. Stejně jako James White, žijící ve světě, hledající klid sám v sobě, neustále pod útokem vlivů vnějšího světa. Tahle realistická verze Henry Chinaskiho pro 21. století bez sympaťáckého bonvivánství, neustále doprovázená únavou, pokašláváním a agresivní apatií si zaslouží více pozornosti. (06.08.2016)