Po škole

Michael Haneke ve svých rozhovorech občas říká, že dělat z traumatické události emotivní drama, je v podstatě nechutné a z hlediska filmaře morálně nezodpovědné. Naráží tím třeba na Spielbergův Schindlerův seznam, kde (mimo jiné) scéna ve sprchách celý nesmírně komplexní a choulostivý problém zredukuje na "napětí" a otázku podvracení očekávání. Afterschool je pak přesně filmem, který tuto strategii vypovídání o problematických událostech prostřednictvím patetických emocí zesměšňuje, respektive ji ukazuje jako nedílnou součást hegemonického, ale zcela neefektivního řádu. Snímek prakticky znemožňuje tradiční identifikaci s protagonistou, nebo s jakoukoli postavou, o které vypráví. Postavy se neustále necházejí buď mimo rám nebo na jeho kraji, případně jsou otočené k nám zády nebo jsou pouhými rozostřenými siluetami v pozadí. Video, které o klíčovém incidentu Rob natočí (a které Burke označí za největší sračku, kterou kdy viděl) se ukazuje jako jediný adekvátní způsob, jak o něm vypovídat. Právě z oněch filmařských "chyb", nedodělků, přetažených záběrů apod. dokonale vystoupává na povrch ona narušenost příznačná pro ten problém. Finální přestříhaná verze s trapně emotivní hudbou je samozřejmě vrchol nevkusu. Chápu, že je Afterschool silně nedivácké, ale právě proto je výborné. Vybízí k intelektuální debatě nad problémem, aniž by se muselo snižovat k trapnému ždímání citečků. (29.06.2013)

Tak jsem si tu pročítal pětihvězdičkové komentáře jestli mi náhodou neunikla skrytá genialita tohoto filmu, ale namísto toho jsem se dozvěděl, že většina z nich dává vysoké hodnocení jen proto, že se to vůbec nesnaží z diváky dojit moře slz a že je zde prostředí střední školy vyjádřeno realističtěji, než ve filmech typu High School Musical. Hm. To je sice fajn, ale proč dělat takovou přednost z něčeho, co je u nezávislých a uměleckých filmů z podobného prostředí takřka pravidlem? Navíc když Po škole jen pluje po povrchu a vůbec nejde do hloubky. Chce si to hrozně hrát na echt hipsterského Hanekeho, konkrétně hlavně na Bennyho video, ale zatímco Bennyho video má promyšlené postavy včetně jejich psychologie, Po škole to nemá vůbec. Rozjezd je slušný, ale už po nějaké 20. minutě je z toho jen plácání odněkud někam, co si hraje na psychologický film, ale přitom se o Richardovi dozvíme strašně málo, abychom ho nějak pochopili. Je introvert, vzrušuje ho porno s částečným škrcením žen, má brát prášky které nebere (jaké prášky? na co přesně?) a to je zhruba všechno. Já vím, že je takový nepřístupný, ale kruci když už točím psychologický film, tak by aspoň režisér měl naznačit co a proč. Sociopat není, přátele má, možná ho nikdy nikdo úplně nepochopil, ale tomu se to skoro vůbec nevěnuje. SPOILER A že by ty holku zabil kvůli tomu, že ho to vzrušuje, z toho neplyne už vůbec, KONEC SPOILERU takže si tu fakt asi člověk může domyslet co chce. Jinak by to vůbec nebyl špatný film, nějaký potenciál má, ale to by to musel točit někdo, kdo by tu stopáž plně využil a nenatahoval ji přehnaně dlouhými záběry a sem tam nějakou vatou. Navíc se mi ani nelíbil ten způsob, jakým je to natočené - sice někdy ty úhly kamery mají svoje opodstatnění, ale jinak jsou strašně pseudoumělecké. Například dlouhý záběr při rozhovoru dvou postav, kdy kamera zabírá jen jejich vlasy, mi přijde pouze jako laciná hra na umění - a takových scén je tam víc. Příběh to sice má zajímavý, líbila se mi ta závěrečná scéna a i ti herci se snaží, ale jinak to fakt povedené není. Navíc i všechna témata související s tou střední to jen nakousne, ale ani jedno pořádně nerozebere. Diskuzi to sice vyvolat může, ale to kdejaká přednáška taky. To pro mě taky není zrovna důvod pro navýšení hodnocení. Btw, pobavila mě ta scéna s pohřebními videi, ale vůbec se mi nelíbí ta násilná myšlenka z ní plynoucí. Úplně vidím režiséra, jak touhle scénou chce do světa vykřičet "Podívejte se na ně, oni se dojímají nad vzpomínkovým videem s dojemnou hudbou! Co si to dovoluje, ten hnusný póvl!"... Myslím, že další Camposovi filmy vynechám, ale co jsem si tak procházel jeho filmografii, stejně mě námětem ani jeden z nich moc nezaujal. A na chladné pseudoumění taky náladu zrovna nemám. 2* (27.06.2021)

Dost dobře nedokážu pochopit, co na tomhle filmu tolika lidem tolik vadí. Že se tam nic neděje? S tím nejde souhlasit, ale zároveň zde nelze tento postoj obhájit bez vyzrazení podstatných částí příběhu. Ano, scénář není našlapaný nečekanými zvraty a neubíhá vpřed mílovými kroky. To ale nebyl záměr nikoho z autorů. Afterschool se řadí k filmům, které zbavují iluzí z existence rádodypohádkových míst, kde se všichni mají rádi, všichni jsou úžasní a všichni se mají dobře (viz American Beauty). Střední škola představující zde hlavní jeviště, není místo plné úžasných mladých lidí toužících po lepších zítřcích. Platí zde přísná pravidla divočiny, kdo se odváží protivit, je odstrkován, šikanován a nakonec v tichosti odstrčen do kouta a ponechán svému osudu, aby nekazil skvělý obraz celku. Oč pravdivější je tenhle film než sto plus jedna romantických komedií z prostředí High School Musical, nechtějte mne rozesmát. Pokud tenhle film prospíte, Vaše škoda. Pokud mu ale dáte šanci, skončíte po jeho shlédnutí s pocitem, že něco není v pořádku, že takhle to přece nemůže být. Ale je... (08.07.2013)

Je smutný, že místní "filmoví znalci" se s tímto filmem nedokáží vyrovnat. Ve chvíli, kdy se někdo nedokáže vyvázat při sledování filmů z oceňování kategorie nějaké normativnosti, tak sám sebe šidí nejenom o zážitek z dobrého filmu, ale v podstatě o celý jeden rozměr chápání kultury vůbec. Skutečnost, že Afterschool nepoužívá hudbu a nájezdy kamery v emocionálních scénách, že kamera mnohdy znemožňuje blízkost a viditelnost většiny postav, není chyba. Existuje celkem dost filmů, které nepředpokládají, že divák je uplný idiot, který potřebuje, aby ho někdo emocionálně vodit za ručičku ohranými postupy. Některé filmy chtějí, aby jim divák vyšel naproti a nezapomněl přemýšlet, protože takový dialog mezi divákem a filmem může celkem pomoc v uvědomění si různých normálně nečitelných rozměrů problému. Afterschool asi nechce za každou cenu rozbrečet diváka - ono to není tak těžký, k tomu občas stačí na youtube hledat videa štěňátek v útulcích. Afterschool se neotřele vztahuje k tématu a počítá s otevřeným a chytrým divákem. Z tohoto hlediska se jedná o extrémně znepokojivý a koncepčně poměrně silný film. Oproti filmu "posledních 15" je Afterschool příběhově mnohem zralejší a citlivější a Campos se už oprostil od dětinské manifestování vlastní nonkonformity a protisystémovosti. "BabyHaneke" je něčím možná výstižná přezdívka, ale Campos došel k vlastnímu svébytnému filmovému výrazu. Každý má právo na svůj vkus, ale pokud si někdo vysvětluje oceňování tohoto filmu jenom jako výraz pózy nebo hipsterství, tak zjevně sám ztrapňuje svoji inteligenci. (06.07.2013)

Výborný a důležitý film. Vzhledem k tomu, že stylově, žánrově i námětem je tohle film přesně podle mýho gusta, navíc s excelentními hereckými výkony, napíšu jen, proč nedávám pět: 1) Takhle prohnilej a stupidní učitelskej sbor působí v kontrastu s filmem samotným dost nerealisticky 2) vtipy s pamětním videem (včetně skladby pro závěrečný titulky) si mohli tvůrci odpustit 3) scénář mohl bejt přece jen trochu nahuštěnější, víc "akce" a míň proslovů ve školní kapli by neškodilo 4) jestli se nepletu, závěrečná "aha" scéna je jediná, co není zařazena v chronologickém znění - škoda té nedůslednosti... (08.07.2013)