Interiéry

Tohle je jediný Allenův film, v němž mi nebyla ani jedna postava sympatická, nebýt příchodu Pearl, dokonce by se dalo říci, že mě všechny otravovaly. Jako studie odcizenosti dekadentních intelektuálů je to nepochybně zajímavé, ale absence citů je pro mě příliš ubíjející, nedokázala jsem si Allenův astenický film užít. (02.04.2022)

Nemá to allenovský šmrnc, altmanovský cynizmus, ani bergmanovské dusno. Ale vyzerá to presne tak, ako Allen chcel. Chvíľu trvá, kým sa postavy vyfarbia, možno až príliš dlho, ale potom som si uvedomil, že scenár nie je len ďalšou prevarenou variáciou x-tých rodinných peripetií. Alebo možno je, ale mne to nevadilo. Áno, postavy sú nesympatické, počúvať premúdrelé reči intelektuálov nie je žiadna zábava a obzvlášť v interiéroch, tam ich je totiž dobre počuť. Ale...je to presne také, ako Allen chcel. Trochu života priniesla nová frajerka starého chcípaka, ktorá občas preniesla niečo na prvé počutie síce primitívne, ale v konečnom dôsledku vôbec nie od veci. (29.10.2015)

Rezisersky rozhodne jeden z nejlepsich Woodyho filmu. Necpe se pred kameru, nemasti tam jednu trapnou hlasku za druhou, snazi se o zajimave a vizualne pusobive zabery, prestoze je to klasicky Allenovsky vztahove, tak si to drzi urcitou poklidne negativni atmosferu, ktera me osobne vyhovuje mnohem vic, nez kdyz tam jako obvykle strili sva sarkasticka sex moudra a sice se to nezbavilo Woodyho tradicni nudy, ale rozhodne ocenuji snahu o neco netypickeho, coz se u Drevaka deje opravdu malokdy. "At the centre of a sick psyche is a sick spirit." 6/10 (10.04.2010)

Intimní. Tiché. Naturalistické. Podzimní moře a pláž, větve opadaných stromů. Kamera citlivá k detailům, bez jakýchkoliv filtrů a snímání věcí bez hudebního doprovodu. Postavy koukající se z okna a dotýkající se okeních tabulí jako když se vy sami koukáte z okna a mimoděk se dotýkáte chladných desek skla. Hutné a naléhavé. První Allenův film, ve kterém sám nehraje a první film ve kterém úplně chybí humor. Pokud umí tenhle člověk napsat a natočit takovýhle příběh, tak je mi skoro líto že se vždy tak silně orientoval na humornou tvorbu. Takovýchhle filmů bych chtěl vidět více. Tohle je klasickej kvalitní evropskej art amerického režiséra. A Allen mimo jiné dokazuje, že má právo posmívat se desetkrát v každé své komedii umělcům a všem klišé o potřebě umělecké tvorby. Protože zatraceně dobře ví o co jde. (Renata, když si prohlíží nepovedené fotografie sestry:) "Chudák Joey. Má v sobě všechno trápení a úzkost umělce, ale žádný talent." Právě tohle je jedna z nejsmutnějších vět, které jsem kdy v jakém filmu slyšel. A mezi námi, Joey je pro mě hlavní postavou tohohle příběhu. (14.01.2008)

Woody Allen se tímto filmem pustil do vážné polohy a musím říci, že skvěle. Na velmi malém prostoru s devíti herci rozehrává příběh o pocitech a nitrech lidských povah. Do svých rolí obsadil jak jinak než výtečné herce, kteří do jednoho odvedli skvělé výkony. Žádný zde není do počtu, každý má svůj prostor. Atmosféra je dosti dusná a vrcholí závěrečnou scénou na pláži. Důkaz, že Woody není jen svělý komik, ale dokáže si skvěle pohrát s lidskými city a vstoupit do hloubi lidských duší. Jen někoho nesmí zmást jeho přítomnost na režisérském křesle (ve filmu se neobjeví) v očekávání nějaké komedie. "Interiéry" jsou docela syrové psychologické drama. 85%. (12.07.2007)