Vášeň v srdci

Neskutečně nudný kýč. Scénář, který by napsal každý průměrný pisálek za babku, a mizerná režie. Snad celá první část je založena na velmi kýčovitém pojetí "střetu kultur" (co mělo být to učení, jak správně jíst vidličkou a nožem???). Druhá část filmu po nehodě je trochu zajímavější, všechno ale zase ruší přehrávající Toni Collette. V celém filmu mě tak zaujala akorát příroda a těžařská díla Austrálie. Je to sice krásná země i ty megalomanské doly byly zajímavé, ale to pro natočení dobrého filmu nestačí. (09.08.2010)

Príbeh o láske, blízkosti a o tom, ako sa všetko šťastie vypestované zo spoločnej nevôle môže zmeniť na utrpenie. Hranice medzi pocitmi nie sú hrubšie ako vlas. Príbeh pomaly sa vinúci Austráliou sa podobá na krajinu, ktorou nás sprevádzaje krásny, nežný, drsný, vyprahnutý a smutný, veselý a kvitnúci. Presne ako život, keď do neho vpustíme nevyspytateľnú lásku (04.05.2006)

Ve velmi pomalém tempu se nám představuje ústřední dvojice z naprosto odlišných kultur. Z čistě obchodního vztahu ale v australské pustině vzejde něco, co zdaleka nečekali, a to stejně rychle jako je zasáhne tragické neštěstí. V netradičním příběhu exceluje (jak už jsme ostatně zvyklí) spolehlivá Toni Collette, neokoukaná kamera a naprosto nádherná hudba (Chinsagu No Hana). Japanese Story je dalším z řady milých malých snímků způsobujících divákům příjemné šimrání. I když u mne to tentokráte až tak nefungovalo!! (14.12.2007)

Prvních pět minut jsem se neskutečně nudil, věnoval jsem více pozornosti obloženému talíři než obrazovce. V následujících patnácti minutách už děj upoutal mou pozornost (no, spíše než děj ji upoutala nádherná megalomanská australská příroda). Posledních deset minut jsem pak nemohl odtrhnout oči od monitoru. Dějový zvrat byl tak silný, že dlouhý dojezd k závěrečným titulkům díky šoku uběhl strašně rychle. Takové zamávání s emocemi jsem od Japanese Story vážně nečekal. Příjemné překvapení. Toni Collette si vážně umí vybírat. (20.10.2008)

Těžko psát, jak je hodnotit. To co na počátku vypadá pouze jako obyčejná nuda od začátku až do konce. Musím podotknout, že to má několik silných a neotřelých momentů. No, pokud láska má ten pravdivý okamžik, když člověk bolestně pochopí, že někoho miloval, až když přijde konec. Tak to jsou ty pocity, které nikdy nezevšední. (23.01.2011)