Pobrežné správy

Quoyle (Kevin Spacey) je takový obyčejný ňouma - ani ženskou snad neměl. Jednoho dne se připlete do hádky dvou milenců, a než se rozkouká, je ženatý s onou slečnou, Petal (Cate Blanchet) a potomek je na cestě. Když pak po pár letech Petal zemře po autonehodě, rozhodně se Quoyle (podporovaný svou tetou Agnis (Judi Dench)) vzít život do svých rukou a odstěhuje se - is Agnis a dcerkou do zapadlého rybářského městečka. Zde se zdá, že by mohl najít ztracenou sebedůvěru, ale hlavně dozvědět se něco víc o sobě a své rodině... Lasse Hallström není režisér, který by se vyžíval v točení blockbusterů, ale naopak v takových vcelku nenápadných filmech, které v sobě obsahují zázračné kouzlo obyčejného života. Do svých filmů se mu také daří vybrat příjemné herecké obsazení (Kevin Spacey, Judi Dench, Julianne Moore) a už vůbec se nebrání zneužít seriózní herečku Cate Blanchet do role šiblé ženštiny. Na druhou stranu (a tím mne překvapilo asi úplně nejvíc), nechal Rhyse Ifanse hrát docela normálního člověka! Hezká hudba, prostředí - to všechno už jen dokresluje nádhernou Hallstromovu fantazi.. (20.05.2011)

Film slibuje psychologické drama a romantiku v jedné hromadě, skutečností je pouze jakási zvláštní načechraná omáčka s pokusy o prvky temné nálady s ještě temnější minulosti, která ovlivňuje i přítomnost. A zůstává prázdná ozdobná skořápka, která by sice mohla vyprávět, ale spíše jen tak občas něco štěkne a vybafne, doufáme v něco lepšího, ale nakonec opět zůstává spíše palčivá hořkost v hlavě. Quoyle (Kevin Spacey) je ňouma, kolem kterého život spíše jen proplouvá. Vyzná lásku Petal (Cate Blanchett), zřejmě první ženě, která mu z nerozvážnosti roztáhne nohy. O nějakém rodinném životě zřejmě nemá cenu mluvit, pro Quoyleho je to jedno velké utrpení, které končí až Petalininou smrtí a jeho odjezdem na ostrov Newfoundland, domovině jeho předků. Zde se překvapivě zapojuje do normálního života a podniká podivné kroky k jeho nové lásce Wavey Prowse (Julianne Moore). Z dalších rolí stojí za zmínku Quoyleova, životem poznamenaná, teta Agnis Hamm (Judi Dench), jeho doprovod v novém životě, Jack Buggit (Scott Glenn), majitel novin a nový Quoylův hodný zaměstnavatel, Tert Card (Pete Postlethwaite), trochu škodolibý šéfredaktor, novináři Beaufield Nutbeem (Rhys Ifans) a Billy Pretty (Gordon Pinsent) a Quoylova vnímavá dcerka Bunny (Alyssa, Kaitlyn a Lauren Gainerovy). Poměrně zajímavý a velký potenciál o temnotě z minulosti, se kterou je podvědomě provázaná současnost a chování jednodtlivců, o temnotě míst a zároveň o naději, a vše je rozmělněno v nepříliš zajímavý povrchní výtvor. (31.12.2011)

Švédský klenot Lasse Hallström miluje outsidery, samotáře, podivíny. Je v jejich případě chápavě vlídný a jejich snahu o změnu popostrkuje až nefilmovými prostředky. Jeden takový, uvězněný v následcích svérázné výchovy, se právě zakoukal do temperamentní běhny, aby následující roky pečoval o jejich dcerku a sledoval, jak si nezodpovědná matka tahá domů milence a s jedním to při jedné autonehodě nezvládne. Pak zaklepe jistá svérázná teta a přesvědčí ho, aby začal znovu. Úplně jinde. Vykoupení se nabízí. Stejně jako nová láska, noví přátelé, nové možnosti. Hallström, který má tak znovu sakra velké pochopení pro lidské slabosti a podivínství, opět boduje. Jen to tentokrát není tak suverénní a přesvědčivé vítězství. Prvním problémem je asi to, že hlavní hrdina není zrovna zajímavý. Spíš doslova matný. Nehrát ho skvělý Kevin Spacey, byl by to vyloženě průšvih. Další problémem se jeví i to, že režisér lehce ustoupil prostotě vyprávění, která zdobila jeho předešlé kousky. Obyčejnost Gilberta Grapea, to byla radost. Tady chybí. Jinak potěší náladová kamera, hudba Christophera Younga a několik herců ve vedlejších rolích. Ač hrají „jen“ to, co jim scénář dovolí. (07.06.2016)

Neopakovatelné obsazení, zkušený režisér a velmi dobrý scénář na motivy pozoruhodné knižní předlohy - to vše slibovalo nevšední a především navýsost kvalitní podívanou. Což se nakonec nekoná. Ostrovní zprávy jsou sice perfektně zahrané, dobře zrežírované i pěkně napsané... Jenže naplno fungují v úvodu a poté trestuhodně zapadnou do klasických kolejí podobných filmů. Jsou bezesporu nadstandartně kvalitním snímkem. Ovšem měly kvalitativní předpoklady podstatně vyšší než jaký je nakonec výsledek. Což je ohromná škoda. (05.08.2007)

Môj rovesník Lasse Hallström nakrúca priemerné aj nadpriemerné filmy. Ostrovné správa patria podľa mňa skôr k tým priemerným. Je v nich málo, čo môže diváka zaujať.Film je zmesou aktuálnych udalostí premiešaných s démonmi minulosti. Podarilo sa obsadiť ho štvoricou kvalitných hercov, ale ani oni nedokážu prispieť k tomu, aby film zanechal v divákovi výraznejšiu stopu a po nejakom čase sa nutne ocitne vo vzdialenej časti pamäte. (27.10.2019)