Mladý papež

Zaujímalo by ma, či "kritici" Mladého pápeža dopozerali samotný seriál až do úplného záveru, alebo ho "súdili" (ako to už u veriacich býva zvykom) a zatratili po vzhliadnutí jednej, dvoch epizód. Môj prvý, pôvodne zverejnený komentár sa hneď v úvode sarkasticky vyjadril k jednému z užívateľov (ktorý má taktiež právo na svoj názor (!), s čím nemám problém - o to tu nejde), ktorý samotný počin označil za rúhanie len preto, lebo sa námetom dotkol svätej inkvizície, či viery ako takej. Nemôžem si pomôcť, ale príde mi to, akoby väčšina hodnotila obal namiesto obsahu. Načo je človeku pekný kabát od Gucci-ho, keď mu je v tom najväčšom mraze aj tak zima? Celkový problém spočíva v tom, že väčšine požieračov všetkého sfilmovaného, akoby ušla pointa či myšlienka samotného tvorcu, ktorý vykreslil cestu k Bohu tým najbizarnejším spôsobom, pričom tí menej všímaví, menej vnímaví, ktorí majú problém čítať medzi riadkami, zavrhli tento projekt ešte skôr, ako sa vôbec presvedčili o čom NAOZAJ JE. Bez ohľadu nato, akú Sorrentino zvolil formu arogancie, sarkazmu či prejavu inteligencie - výsledok je presným opakom čoho sa všetci od úvodu "báli". Takže nabudúce "nesúdiť", kým nepoznáte celú "pravdu", lebo potom sa môžete veľmi rýchlo presvedčiť o starej múdrosti: "že najhoršia smrť, je z vyľakania". (06.12.2016)

Zďaleka najlepší seriál roka a možno nielen roka 2016. Začne to ako prvoplánové "vatikánske House of Cards", ale postupne to získava ďalšie úchvatné vrstvy. Dokáže to byť kontroverzné aj hlboko tradičné, rúhavo cynické i nesmierne ľudské, vtipné i dojímavé, sexy aj predchnuté duchovnom. Jude Law v životnej úlohe, scenár a dialógy ako z inej reality a Sorrentino sa usmieva. K tomu geniálna hudba a skvostná úvodná znelka. Absolútne famózna záležitosť. (01.12.2016)

Láska na první pohled, pětka od dílu druhého a topka asi tak od šestého. Tenhle seriál si mě prostě a jednoduše omotal kolem prstu. Jak dvacetiletá zlatokopka bohatého staříka. A to skoro vším. Svou otevřeností, přímočarostí a jasnou satirou, která snad žádnému normálnímu katolíkovi nemůže vadit. Je to naprosto novátorské v čele skoro se všemi výbornými herci, kterým rozhodně dominuje Jude Lawe, kterému bych za tuhle roli udělil doživotního, seriálového Oscara. Lenny Belardo, sestra Mary, kardinál Vioello, Dussolier, Gutierrez, krásné Esther a Sofia, všechny tyhle osobnosti z tohoto úžasného seriálu mi budou moc a moc chybět. Tak jen budu v skrytu duše doufat, že konec desátého dílů, je vlastně jen začátek další, (možná) ještě lepší série. Jo a ještě úplně nejpeckovější postava že všech?! No přece Tonniho Petola, na toho bych málem úplně zapomněl! (04.11.2016)

Největší seriálové překvapení poslední doby - a to jsem Mladého papeže sledoval trestuhodně až tři roky po jeho vzniku. Ale zato hned třikrát za sebou, protože mě dlouho nic tak nevzalo. Pomalé tempo neuspává, naopak - každá scéna je maximálně hypnotická a magická a nutí mě chtít vědět, co bude dál. Když je třeba, dojímám se (u scény Pope's Love Letters jsem byl naměkko jak snad nikdy), když je třeba, směju se. Což je prakticky u každé papežské audience, z nichž nejlepší je setkání Pia XIII. s italským premiérem, kterého si namazal na chleba, nebo s grónskou premiérkou. Skladbu Senza un perché od Nady od té doby poslouchám skoro pořád - a vlastně i teď, když tohle píšu. Takže nemůžu zapomenout na senzační soundtrack. Jasně, ne všechny díly jsou dokonalé, dějová linka se starým kamarádem kardinálem Dussolierem mě jako jediná moc nebavila, ale to jsou detaily. Vedle perfektní Sorrentinovy režie a parádního scénáře je nutno vyzdvihnout práci s postavami: osobně mě nejvíc bavily tři. Vedle Lennyho Belárda pak (asi nepřekvapivě) kardinál Gutierréz a hlavně Jeho Eminence kardinál státní sekretář Angelo Voiello. Mimořádné hluboké, nutící k zamyšlení nad otázkami věrouky a - vzhledem k tomu, co tu od ostatních čtu, možná překvapivě - mě to mnohem víc přivedlo zpět ke katolictví než naopak. Už se nemůžu dočkat podzimního Nového papeže. (19.09.2019)

Mladý papež toho nabízí spoustu. Pro mě to bylo především zamyšlení nad tím jaká církev byla, je a měla by být a zároveň úvahu o společnosti jako o celku i konkrétních jednotlivcích. Sorrentino se nebojí hlubokých myšlenek, které v jeho podání nejenže nenudí a nezní kýčovitě, ale v mnoha případech dokáží být inspirativní. Zároveň trefně, vkusně a s humorem vytahuje oponu skrývající vatikánské pikle a vždy v pravý čas přidává špetku křesťanského mysticismu. K tomu všemu si pomáhá podmanivými a místy až ikonickými obrazy či dialogy i monology, které jakoby pocházely z jiného světa. Vše pak zastřešují skvělí herci ztvárňující výtečně napsané postavy. Možná nebudu daleko od pravdy když napíšu, že na produkci se podílel sám Bůh. 100% (04.12.2016)