Mladý papež

Láska na první pohled, pětka od dílu druhého a topka asi tak od šestého. Tenhle seriál si mě prostě a jednoduše omotal kolem prstu. Jak dvacetiletá zlatokopka bohatého staříka. A to skoro vším. Svou otevřeností, přímočarostí a jasnou satirou, která snad žádnému normálnímu katolíkovi nemůže vadit. Je to naprosto novátorské v čele skoro se všemi výbornými herci, kterým rozhodně dominuje Jude Lawe, kterému bych za tuhle roli udělil doživotního, seriálového Oscara. Lenny Belardo, sestra Mary, kardinál Vioello, Dussolier, Gutierrez, krásné Esther a Sofia, všechny tyhle osobnosti z tohoto úžasného seriálu mi budou moc a moc chybět. Tak jen budu v skrytu duše doufat, že konec desátého dílů, je vlastně jen začátek další, (možná) ještě lepší série. Jo a ještě úplně nejpeckovější postava že všech?! No přece Tonniho Petola, na toho bych málem úplně zapomněl! (04.11.2016)

Drzé, provokačné, dobre natočené i zahrané. A síce nie som nejaký turbo fanda miestami podobného HOUSE OF CARD, ale tam mi vyhovovalo, že viem, kam hlavný hrdina smeruje. Pápež ide akoby za pochodu, bez "skutočného" plánu, a na môj vkus už pridlho improvizuje (tak postava ako aj scenárista). Tento prístup je možnože originálny, ale mňa skôr oberá o zvedavosť, než by ju vo mne vzbudzoval... (04.02.2017)

Místy to sice působí jako „jedeme dle zajetého syžetu quality TV za každou cenu“, ale to rozhodně neznamená, že by to bylo na škodu. Ambivalentní postava mladého papeže jakožto echt tmářského katolíka nevěřícího v nic než sebe sama a který své vlastní tápání/hledání skrývá pod rouškou echt tmářského katolictví a mocného nekompromisního starozákonního Boha, jehož lásky jsme nehodni. Pokud si rochníte v machiavelistickém kutí piklů plném dialogových výměn, kdy každá věta je dvojznačná a kdy se pod zdánlivě přátelskými větami o ničem odehrává nevyřčená hmatatelná tenze, ve které má stejnou váhu věta jako mlčení, tak je Mladý papež zcela jistě pro vás. V této poloze totiž exceluje. Problematické jsou zatím občasné WTF pasáže à la CGI klokan, které jsou… Prostě WTF. Také některé postavy příliš šustí papírem, ale výkony to bez výjimky zachraňují. Svébytný Sorrentiniho styl rozpoznáte okamžitě. Občasné náhledy do běžné rutiny života „za klášterními zdmi“ sympaticky civilní, symbolikou (většinou) ne prvoplánové, zdánlivě apolitický papež s jasnou agendou versus politikaření kardinálů skvostně satirické, vypointované přemítání o jsoucnu i Bohu nelaciné, suchý humor trefný, fotbalová Neapol přítomna, podvratné v papežovi jakožto přesném opaku toho současného progresivního, skvělé výkony (korunované duem Jude Law a Silvio Orlando), audiovizuálně vypiplané a dle očekávání nulové, co se dějovosti týká. Tohle je o postavách, nikoli příběhu a zvratech; takový "thriller vnitřní víry". Nedá se však mluvit o vyváženosti zážitku; jsou tu vpravdě božské pasáže stejně jako ty dosti hluché, na kterých je nejlépe poznat, že deset epizod není zcela opodstatněných. To jsou (ne)kvality Mladého papeže v kostce. (09.11.2016)

Zpočátku, především po druhém dílu, jsem čekal něco ostřejšího se silnějším příběhem. Má to ale vrstvy, které je třeba ocenit a velmi pěkný hudební doprovod. Jako celek se mi to líbilo, možná ne úplně na čtyři z pěti kvůli těm metameta řečem, ale rozhodně mě to nezklamalo tak, jak jsem před začátkem sledování čekal. (30.08.2017)

Největší seriálové překvapení poslední doby - a to jsem Mladého papeže sledoval trestuhodně až tři roky po jeho vzniku. Ale zato hned třikrát za sebou, protože mě dlouho nic tak nevzalo. Pomalé tempo neuspává, naopak - každá scéna je maximálně hypnotická a magická a nutí mě chtít vědět, co bude dál. Když je třeba, dojímám se (u scény Pope's Love Letters jsem byl naměkko jak snad nikdy), když je třeba, směju se. Což je prakticky u každé papežské audience, z nichž nejlepší je setkání Pia XIII. s italským premiérem, kterého si namazal na chleba, nebo s grónskou premiérkou. Skladbu Senza un perché od Nady od té doby poslouchám skoro pořád - a vlastně i teď, když tohle píšu. Takže nemůžu zapomenout na senzační soundtrack. Jasně, ne všechny díly jsou dokonalé, dějová linka se starým kamarádem kardinálem Dussolierem mě jako jediná moc nebavila, ale to jsou detaily. Vedle perfektní Sorrentinovy režie a parádního scénáře je nutno vyzdvihnout práci s postavami: osobně mě nejvíc bavily tři. Vedle Lennyho Belárda pak (asi nepřekvapivě) kardinál Gutierréz a hlavně Jeho Eminence kardinál státní sekretář Angelo Voiello. Mimořádné hluboké, nutící k zamyšlení nad otázkami věrouky a - vzhledem k tomu, co tu od ostatních čtu, možná překvapivě - mě to mnohem víc přivedlo zpět ke katolictví než naopak. Už se nemůžu dočkat podzimního Nového papeže. (19.09.2019)