Reklama

Reklama

VOD (1)

Hneď sedem nominácií na Oscara si môže zapísať film, ktorý hovorí starú pravdu o tom, že človek si musí nájsť v živote miesto, kam patrí, celkom sám. Homer (Tobey Maguire) by o tom vedel povedať viac ako dosť, keďže do tejto chvíle poznal iba steny sirotinca, kde vyrastal. Mal však šťastie. Doktor Larche (Michael Caine) si ho vybral ako svojho pomocníka. Tí dvaja spolu dokázali, že keď človek chce, doktorom sa môže stať aj bez diplomu. Z Homera sa stal skvelý človek, ktorý si práve teraz povedal, že je čas vyskúšať niečo iné. A tak sa poberá na farmu plnú jabloní, kde zažije niečo, o čom doteraz len počul... (STV)

(viac)

Videá (1)

Trailer 1

Recenzie (786)

Hal_Moore 

všetky recenzie používateľa

Velmi příjemný romantický film, který pohladí po duši. Tobey Maguire a Charlize Theron je dvojka k pohledání. Film mi trochu připomíná Pýchu a předsudek, dýchl na mě stejnou atmosférou, Pravidla moštárny ve mě však zanechaly o něco více. Prostředí jablečného sadu je nádherné, takový jednou mít... Příběh byl zajímavý jak v sirotčinci, tak i v sadu. Každé prostředí mělo svého hrdinu (Caine, Maguire) a oběma představitelům to hrálo jako po másle. Jde o jeden z filmů, který by si zastánci romantiky (a nejen ti) neměli nechat ujít. ()

D.Moore 

všetky recenzie používateľa

Nebýt špičkových hereckých výkonů s Michaelem Cainem a Tobeym Maguierem v čele, působila by Pravidla moštárny nejspíš jako obyčejný kalkul, který má z diváka hlavně ždímat emoce a vhánět mu slzy do očí. Nic takového se ale naštěstí nekonalo (a pokud ano, nebylo to příliš okaté) a já mohl v klidu sledovat příběh, který sice byl předvídatelný, ano, ale zároveň byl plný tak uvěřitelných a lidsky se chovajících postav, že si méně než čtyři hvězdy zasloužit nemohl. ()

Reklama

ScreamJay 

všetky recenzie používateľa

Ve chvíli, kdy se z filmu stane poezie, kdy se záběry změní ve verše a kdy filmové řemeslo přejde ve skutečné umění, právě v tu chvíli vznikají filmy s úžasnou hloubkou, se schopností pohnout s lidskou duší. Pravidla moštárny tohle dokázala. Lasse Hallström podal mrazivě dojímavou studii o osamělosti, o touze poznávat a pomáhat lidem. Nikdy jsem novelu Johna Irvinga nečetl, ale přesto jsem měl pocit, jako by místo záběrů přede mnou někdo obracel listy knížky. První fáze filmu, pohled do dětského domova, na ty osamělé dětské duše za skly smutného místa. Smutného, ale přesto plného naděje a očekávání, že jednou přijde někdo, kdo si je odvede a budou mít rodinu. Už nebudou spát v jednom pokoji na skromných postýlkách a už nebudou muset utrápeně sledovat s ručičkama vzepřenýma na okenním parapetu, jak na ně zase nedošla řada. Jak měl štěstí někdo jiný. Michael Caine, v roli doktora, který se pasoval do role "otce" všech těch smutných dušiček, jež se rozhodl jim to, že nebyly pro jejich matky tím pravým, že je opustili a nechali jejich duše bloudit po nekonečných pláních osamění, právě on podává skvělý výkon, po právu oceněný Oscarem. Ta jeho otcovská láska, to uvnitř se pak spojilo s jedním z těch dětí, s tím, který byl pro něj výjimečným, kterého přesto nikdo nechtěl. S Tobey Maguirem, jehož postava Homera je příkladem čistého srdce, srdce s touhou pomáhat, být oporou. Skromnost a lehká naivita je mu zde vlastní, každý výraz tváře je naprosto upřímný a herectví posouvá za hranici běžného hereckého řemesla. Jeho kroky pak diváka přenášejí do druhé fáze filmu. Touha po poznání světa, touha po poznání dosud nepoznaných citů. Změna místa, kde žijete a berete ho jako svůj domov i kdy sirotčinec tím pravím domovem není. Poprvé pohlédnete vstříc nepoznanému, do vln oceánu, který byl jen vaším snem, takovou skromnou představou ze stránek knížek, jenž každý večer někdo v tichu místnosti obracel a z nichž předčítal spousty příběhů. A ta slova pak dostávají svůj význam, to pravé kouzlo. Charlize Theron nijak ve svém umění za Cainem a Maguirem nezaostává, naopak se jim zcela vyrovnává. Dává tak skromnému chlapci poznat to, co zatím bylo pouze v jeho představách. A pak už se dostáváte do finále, třetí fáze, kdy sen zase naráží na krutou realitu všedních dnů. Kdy se znovu vracíte na pevnou zem a srovnáváte se s tím, co život nabízí. Lasse je pan vypravěč, každý záběr má svou nezaměnitelnou hloubku, každá scéna působí na divákovu duši. Vše ještě podtrhuje něžná, ale zároveň tak smutná hudba, která obzvlášť na začátku filmu jako nit navléká slzičky opuštěných dětí. "Člověk kráčí světem, aby se jednou vrátil tam, kde udělal ty krůčky první." Tahle moje myšlenka asi nejlépe shrnuje celý můj nadfilmový zážitek. Hledejte hloubku, tam kde se hloubka hledat dá, v příběhu, který svou příběhovostí přerůstá meze plátna nebo obrazovky. I když oči jsou prázdné, srdce nikdy prázdná nebudou, mají své sny a svá přání, které když se vyplní, ty smutné pohledy dostanou zpátky svojí jiskru, Tu jiskru naděje. Pravidla moštárny takovou jiskřičku vykřesávají. () (menej) (viac)

Ainy 

všetky recenzie používateľa

Teda ... to byla ale doba, co? Pravidla nejen moštárny se porušovala a nikdo se nad tím nijak zvlášť nevzrušoval. Ikdyž! Vzrušení tam přece jen bylo a jaké. Některé předvídatelné a zcela předpokládané a některé dost šokující. Film to byl jinak vážně milý, pomalu plynoucí, žádný zmatek a tak. Drama se konalo ryze v srdcích zúčastněných, kdy každé z nich svádělo svůj vlastní boj. Byla tam i jedna velmi dojemná chvíle, když si malý a zvídavý Fazy "konečně našel svou rodinu". Jediné co mi na filmu vadilo bylo obsazení Tobeyho. Jako pavouk byl fajn, ale já si na něj nemůžu zvyknout v tak jemném a citlivém dramatu. Zato Michael Caine zahrál svou roli lékaře, koketujícího s éterem, opravdu skvěle. 3,5* ()

Fr 

všetky recenzie používateľa

Jinde ve světě odcházejí mladí muži z domova za vidinou nadějné budoucnosti. Tady v St.Clouds je těžké i vystoupit z vlaku, neboť tomu kroku musí předcházet závažnější rozhodnutí. Přijmout či opustit dítě…. Sirotčinec – žádné hororové psycho, ale místo, kde mohou být dětské duše, vyhlížející s nadějí návštěvníky i šťastné. JAKÝ JE SVĚT TAM VENKU? L.Hallström dokáže vykouzlit takovou atmosféru, že loučení se sirotky vám připadá jako největší tragédie. Dále je to film o jablkách, moštu, potratech a pravidlech, která možná nic neznamenají, ale jsou. Přesto vše je SIROTČINEC svými loučeními a návraty tím nejsilnějším zážitkem z filmu. Na to ostatní se taky dobře dívá, ale emoce, ty jsou tam, kde chodí spát PRINCI MAINŠTÍ, KRÁLOVÉ NOVÉ ANGLIE. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()

Galéria (53)

Zaujímavosti (16)

Súvisiace novinky

Oscaroví tvůrci míří do Prahy

Oscaroví tvůrci míří do Prahy

15.10.2011

Praha se už brzy zařadí po bok dalších světových měst, která mají štěstí na velké kulturní akce s účastí zajímavých hostů. V pondělí 21. listopadu 2011 totiž Rudolfinum hostí benefiční Concert for… (viac)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené