Päťdesiatka

Překvapivě to není vůbec, ale vůbec špatné. Na rozdíl od spousty komedií tu skutečně funguje humor, když je skutečně černý, místy až morbidní. Oceňuji, že film drží pohromadě, i přes docela znatelnou změnu žánru v závěru, u komedie člověk takový konec zase tolik nečeká. A to, že si člověk několikrát není jistý na čem je, taky pomáhá. Bavil jsem se. 70 % (23.10.2016)

Tak tohle bylo docela silný. Padesátka rozhodně není komedie. Je to naopak velmi silné psychologické drama, které ukazuje rozbité osudy mnoho postav, které propojuje podobný osud. Samozřejmě z běžkařského prostředí v Krkonoších. Dvě časové roviny se prolínají a ukazují několik sympatických postav, které semlel čas. Rozhodně jsem ale nečekal takovouhle psychologickou nálož. Rodinou, sexuální, krutou, zimní, smutnou a osamělou. Mě samozřejmě k filmu přivedla Terka Voříšková a chuť objevovat českou moderní scénu. Mě film poměrně slušně emocionálně semlel. Jako první režisérský počin, smekám Vojto. (65 %) (08.08.2021)

Když někdo posbírá řadu velmi solidních herců několika generací, kteří by mohli polovinu filmu skvostně improvizovat, a takhle to zvrtá, je to průšvih. Kotek s Kolečkem místy neuvěřitelně bloudili. Vsadili na hořkosladkou tragikomedii, u které se snažili vyloudit nějaký ten přesah, ale tuším, že se stejnojmennou divadelní hrou to na prknech dopadlo o poznání lépe. Na pozadí tradičního běžkařského závodu se odehrává i jedno hledání biologického otce, zklamání z jednoho syna, hodně vzpomínek i nějaké to souložení se staršími ženami v krmelci. Ve skutečnosti je ale všechno jen mdlá vata, která místy pobaví (zejména díky hercům jako Taclík, Pavelka, Schmitzer, Mádl..), retro pasážím naopak chybí věrohodnost, hlubší záběr postrádá i současné vyprávění. Přes prsty by měl pak dostat hlavně „mistr zvuku“. V české kinematografii to není bohužel nic nového pod sluncem. Každý třetí film je prachbídně ozvučený, že si divák musí dialogy domýšlet. Jsem velmi rád za mladou krev českého filmu, ale nesmí se podbízet knedlíkovitému publiku (nevím, koho ještě může bavit Pavla Tomicová) a nesnažit se o další upocenou tuzemskou blbůstku, která přitom měla velmi solidní základ. (23.08.2016)

„Další.“ – „Koukal.“ – „Na co?“ Ehm, už od téhle (jak se postupně ukázalo pro film dost příznačné) dialogové výměny jsem se začal bát. A přitom jsem si v duchu Mádlova podařeného debutu říkal, proč by vlastně ta prvotina Kotkovi také nemohla vyjít. V mých očích to ovšem neklaplo. Asi v tom byl ten „takovej horskej humor“, na který jsem se snažil po celou dobu marně naladit. Myslím si, že se mi podařilo „odhalit“ ty černohumorné momenty, které mě měly pobavit, ale s výjimkou „šmoulů“ se jim to zkrátka nedařilo. Dokonce věřím, že takové „běžkařce se smůlou“ bych se v jiném filmu zasmál, zde to ovšem nějak nešlo. A dojmu nepřidal ani fakt, že Padesátka postupně zvážní, ale dramatická rovina není o moc lepší. Ve výsledku mě ze všeho nejvíc …ne jinak. Jediné, co mě fakt potěšilo, byla tematická písnička od Monikina Kina. Dost mě to mrzí, protože zrovna já patřím mezi ty, kteří nové české filmy nemívají ve zvyku hned házet do hnoje (spíš naopak), ale tady prostě není téměř za co hvězdičkovat, takže dávám pouhou 1. (13.07.2016)

Po delší době jsem opět sebral odvahu a zkouknul na nějaký ten český výtvor. Po zajímavém a povedeném filmu Bezva ženská na krku, ani toto není žádné zklamání. Sice jsem se mockrát nezasmál, ale herecky film obstál. Primárně Pavelka krásně svůj part zvládl. Také se mi líbil hojný počet záběrů na krajinu, ve kterých je vidět i malinko slušný rukopis Kotka, který teda můj oblíbenec rozhodně není. Hory jsou prostě hory. Na české poměry celkem solidní podívaná, za mě lehoučký nadprůměr a malinko doporučuji. (28.06.2017)