1944: Přinuceni k boji

Velké překvapení a jeden z nejlepších válečných filmů za poslední dobu. Estonští tvůrci natočili plnohodnotný válečný film, který se může měřit i s těmi nejlepšími americkými bratříčky. Velmi oceňuji, že tvůrci dali divákovi možnost nahlédnout na obě strany barikády a ukázali, jak to měli Estonci za války těžké, jelikož půl národa likvidovali nacisté a druhou půlku komunisté. Film nabízí velkou spoustu bojových scén, zejména ze zákopu, které lze řadit mezi ty nejlepší ve svém žánru. Ano, dramatická část a samotná zápletka je trochu naivní a přehnaná, ale to je zejména kvůli tomu, aby neznalý divák pochopil souvislost, proč proti sobě bojují občané jednoho státu v různých uniformách. Moje hodnocení 80%. (05.04.2016)

Ak by som tento film vnímala len čisto, ako poctu Estónskym vojakom padlím počas druhej svetovej vojny, či už na sovietskej, alebo na nemeckej strane, tak 1944 rozhodne spĺňa všetky kritériá takejto pocty na jednodnotku a na tomto fronte si určtie zaslúži absolútne hodnotenie. Ak by som ho však mala vnímať čisto, ako film a príbeh v ňom odrozprávaný už by to tak jednoznačné nebolo, skôr priemerné a v podstate v prvej hodine vlastne takmer bez deja (závisí znova od uhla pohľadu). Spojením týchto dvoch rôznych vnímaní som sa teda rozhodla nakoniec pre 4*, ktoré si tento film rozhodne zaslúži. Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. (15.03.2016)

Geniální koncept filmového vyprávění, v němž se v půli příběhu změní hlavní hrdina i celkový rastr připomíná stejný model z Lynchovy Ztracené dálnice, jenže tady je to zcela racionální přechod mající ilustrovat bezvýchodnost malého národa uvězněného uprostřed dvou okupačních mocí, dvou diktátorů, dvou ideologií, dvou totalit...Estonci uvízlí mezi Hitlerem a Stalinem, mezi hnědou a rudou totalitou, mezi fašismem a komunismem, násilně rozdělení do dvou stran ideologické barikády... Vysvětlení takového paradoxu, jako je každoroční hrdý pochod veteránů z jednotky SS v současném Talinu... (12.07.2017)

„VĚNOVÁNO VŠEM, KTEŘÍ BOJOVALI A UMÍRALI ZA NEZÁVISLOST…“ /// Elmo Nüganen umí. Tentokrát vopustil žánr dramatický drama a hned v úvodu mě (a vojáky v zákopech) zasype hlínou a střepinama. Fajnová pěchotní akcička má brzy pokračování a já jen nevím, jestli mám jako fakt držet palce „těm druhejm“. Cha! Jen půlku času, páč ta druhá je věnovaná (konečně?) našim rudým barvám. Kterej frajer by v půlce filmu vyměnil partu vojáků za jinou? Tenhle estonskej týpek v pohodě. Pěšáky v zákopu střídaj pěšáci za tankem a já začínám chápat, že tyhle národy kolem Rusa, to neměli jednoduchý. Dobře natočená epizoda Estonskejch válečnejch dějin. Možná i proto, že necejtěj potřebu megalomanský stopáže. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vyhnat nepřítele ze zákopu. 2.) „...a tak sme tých boľševikov bili...“ 3.) Thx za titule ,,KUBA2000“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (06.06.2015)

Ze západu agresivní kurvy, z východu agresivní kurvy, až má ugrofinský chudák Nämaakule Mahomëkki během Druhé světové pouze dvě volby, být v prdeli, nebo být v prdeli. Situace se tenkrát vyvinula zhruba v poměru puul na puul a dnes filmový trpaslík mile překvapil originálním, nápaditým a výpravným exkurzem do válečné historie, v jehož první půli sledujeme skvěle natočené péovéčko Estowehrmachtu, v té druhé pak neméně působivé péovéčko Estobolševiků. Kromě patrně známého estonského herce jménem Mrd Pyjus hraje hlavní roli jen a jen Zkuurvenä Vaalka a film se kupodivu zcela obešel bez obvyklých slavných hvězd, jakými jsou například Tuppi Paatos, Bojuu Maallo, Plkky Plaanä nebo Nuudillo Värballaa. (04.09.2015)