1944: Přinuceni k boji

(Proti) válečný film o osudu Estonska, s jehož obyvateli manipulovali Hitler i Stalin. První polovina filmu je věnována hlavně vojákům pod vlajkou SS, druhá opačné straně - Rudé armádě. Dojímali mě hlavně civilisté, stařenka, které vůbec netušila, kdo u nich zrovna táboří a kdo je nepřítel. Pokaždé to přece byli Estonci. Oba hlavní hrdinové jsou velmi sympatičtí a filmu neškodí ani lehká romantická linie ve druhé polovině. Určitě stojí za to vidět. (29.06.2015)

No toto,to mě ale Estonci mile překvapili,povinně by mělo být promítáno Bayům a Ayerům,možná by pak začali točit filmy,které by se potkaly s realitou a historickou věrností na rozdíl od Pearl Harboru a Fury.Zajímavý pohled na historickou realitu v Pobaltí pro mě vyšperkovaný tím,že jde o první film z období 2.světové války,ve kterém jsem viděl v akci StG 44.Estonci ukazují totálně rozpolcenou válečnou generaci,která má na vybranou mezi zlem a zlem,a přestože je jasné,že nic nemůže dobře dopadnout,nepovažovali za nutné zahltit konec patosem tak typickým pro americkou produkci.Radost a nadšení.I když obvykle nereaguji na komentáře ostatních uživatelů,tentokrát musím udělat vyjímku a vyzdvihnout verbalův komentář,protože to podle mě přesně vystihl. (22.08.2016)

Velice zajímavý válečný film. Oceňuji jeho režii mimo posraný USA, takže film působí reálně a v orig znění je to pastva pro uši. Příběh je jednoduchý, avšak film plyne poměrně pozvolna až pomau. Jedinou výsadu mám , že ač jsem jej viděl vícekrát, nikdy jsem nepostřehl v jakém momentě se děj otočí... (14.11.2020)

Nejzajímavějším a též nejzávažnějším faktem je vlastně geografická situace pobaltských států. Všichni je pořád chtějí obsadit a ani z jednoho Zla si člověk nemůže pořádně vybrat. Taky se ho často nikdo ani neptá. A tak bojují Estonci proti Estoncům a ani to není proto, že by jeden byl fašista a druhý komouš. Zkrátka karty tak byly rozdány a jednoho dne stojí proti sobě. A to si my Češi říkáme jakou jsme měli smůlu...80% (15.03.2020)

Po technické stránce je film bezchybný a může se v pohodě měřit s jakoukoliv západní produkcí a třeba zákopová rvačka by měla patřit k zlatému fondu válečných filmů. Na samotném příběhu estonských jednotek SS, který plynule přechází v pohled Estonců bojujících na straně Rudé armády jsem také nenašel větší mouchu. Ta tragédie národa, který má na výběr mezi velkým a vlastně stejně velkým zlem byla podaná věrohodně, bez zbytečného patosu a, díky nápadu s mladou učitelkou coby symbolem Estonska. velmi citlivě. Ani k hercům nemám nejmenší výhrady, takže suma sumárum 90%. (06.09.2015)