1944: Přinuceni k boji

Ak by som tento film vnímala len čisto, ako poctu Estónskym vojakom padlím počas druhej svetovej vojny, či už na sovietskej, alebo na nemeckej strane, tak 1944 rozhodne spĺňa všetky kritériá takejto pocty na jednodnotku a na tomto fronte si určtie zaslúži absolútne hodnotenie. Ak by som ho však mala vnímať čisto, ako film a príbeh v ňom odrozprávaný už by to tak jednoznačné nebolo, skôr priemerné a v podstate v prvej hodine vlastne takmer bez deja (závisí znova od uhla pohľadu). Spojením týchto dvoch rôznych vnímaní som sa teda rozhodla nakoniec pre 4*, ktoré si tento film rozhodne zaslúži. Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. (15.03.2016)

Po technické stránce je film bezchybný a může se v pohodě měřit s jakoukoliv západní produkcí a třeba zákopová rvačka by měla patřit k zlatému fondu válečných filmů. Na samotném příběhu estonských jednotek SS, který plynule přechází v pohled Estonců bojujících na straně Rudé armády jsem také nenašel větší mouchu. Ta tragédie národa, který má na výběr mezi velkým a vlastně stejně velkým zlem byla podaná věrohodně, bez zbytečného patosu a, díky nápadu s mladou učitelkou coby symbolem Estonska. velmi citlivě. Ani k hercům nemám nejmenší výhrady, takže suma sumárum 90%. (06.09.2015)

Estonskou a finskou kinematografii příliš nesleduji, vlastně téměř vůbec, ovšem když se mi naskytne možnost zhlédnout nějaký snímek z této provenience a mám tušení, že by mě svým námětem mohl zaujmout, neváhám. Film 1944 mě potěšil svými válečnými scénami, ale také příběhem vojáků, dvou hlavních hrdinů na opačných stranách barikád, jejichž osud se tak nějak propojil, ale konec měli oba podobný, takový, jaký válka přináší. (16.07.2015)

Herecky slušné, výpravou lepší průměr, atmosférou horší průměr a příběhem bída. Estonci, podobně jako Belgičané mají smůlu na polohu své země, ale jakkoliv jejich těžkou situaci chápu, vojáci bojující bok po boku SS prostě sympaťáci nejsou. Fandit jsem jim nemohl a to je docela problém. A protože Rusové jsou vesměs anonymní postavy s jepičí životností (v bitevních scénách často ani nevystřelí, jen si apaticky běží pro smrt), tak jsem si těch kladných hrdinů moc nenašel. Scénář má vyšší ambice a občas hlasitě připomene, že se tu na pozadí Druhé světové války odehrává i soukromá Estonská občanská válka. Druhá polovina filmu tuto tezi jen podtrhuje. Přesto ani ona nedosahuje bůhvíjakých kvalit. Ocením alespoň střízlivý pohled na věc a snahu udržet patos na snesitelné míře. (22.03.2017)

O účasti Estonska v druhé světové válce jsem pravda doposud nic neviděl ba ani nečetl. Zajímá mne spíše Pacifik a letecká válka nad Evropou. I tak jsem ale s otevřenými ústy sledoval film, který popisoval smutné období historie Estonska, kdy nejprve po okupaci Němců museli do války mladí muži v uniformách wermachtu a SS a po okupaci Rusů zase další v uniformách Rudé armády. Díky sledu dějinných událostí i vývoje války pak proti sobě stáli občané Estonska jako nesmiřitelní nepřátelé. Někteří nenáviděli Stalina a rádi šli s Němci, jiní zas byli v Rudé armádě jen proto, že odmítnout odvod by se rovnalo kulce nebo jízdence kamsi na Sibiř. Tak jako tak nebylo výběru. Nebývá to u mně obvyklé, ale v první půlce filmu jsem fandil těm klukům v uniformách barvy feldgrau... Film nám ale ukáže obě strany mince a tak jeho druhou půlku strávíme s vojákem Rudé armády - také Estoncem. Válka se sice přiklonila na stranu Rusů, ti se však v Estonsku chovali za války a po váce jako zvěř. Z hlediska válečného řemesla není filmu co vytknout, vše sedí jak má, mundůry, technika...Divák uvidí mnoho bitek včetně tanků T34. Milovníci letadel pak uvidí nálet Il2 na kolonu ustupujících Němců. Zkrátka a dobře tohle byl parádní válečný film, kterému k páté hvězdě chybělo už jen opravdu málo. Dávám 4 panzerfausty a Estonsko - Finské koprodukci palec nahoru ! . * * * * (10.08.2015)