Náhoda

Nesmírně vděčný motiv náhody (coby, kdyby) je využit k vykreslení atmosféry Polska konce 70.let. Způsob, jakým režisér vypráví, je jako vždy podmanivý a závěrečné sekundy mě opravdu zaskočily. Film také nabídl první velkou roli jednomu z nejlepších polských herců - Boguslawu Lindovi, který na sebe právem strhává veškerou pozornost. Kieslowski to tentokrát poněkud přestřelil se stopáží, což je patrné především v první třetině filmu. Cesta na tvůrčí vrchol bude režisérovi ještě nějaký ten rok trvat, Náhoda je nicméně její neodmyslitelnou součástí (stavebním kamenem, chcete-li). 8/10 (29.08.2009)

Autenticita a naděje. 1)  Děj se odehrává v roce 1977. Film vznikl o čtyři roky později a dokumentuje tím, jaká atmosféra v Polsku vládla navzdory výjimečnému stavu. Je ovšem třeba dodat, že ho do kin pustili až v roce 1987._____ 2)  Nejvíce mě zaujal přitažlivý, herecky výborný, 29letý Bogusław Linda (Witek, hlavní role)._____ 3)  Autenticita ze snímku prýští jako lži z našeho bývalého premiéra, tak nějak samovolně, jestli mi rozumíte._____ 4)  Pěkný koment: F.W.Colqhoun*****. (11.02.2023)

Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. (08.11.2007)

Dobře a pravdivě propracovaný příběh mladého člověka, který se ocitá v klíčovém bodě svého života, v bodě, kdy po smrti otce za sebe přejímá zodpovědnost. V první alternativě se jeho mladická naivita střetne s komunistickým předákem, který ve své duši žádné morální dilema neprožívá - je totiž přesvědčen neochvějně o své pravdě a z jeho hlediska MUSÍ jednat tímto způsobem. Ve druhé se Witek stává odpovědným za své činy a jeho víra v Boha (přinášející jedinou nutnost v jeho životě) mu pomůže překonávat životní pády a najít lásku. Ve třetí zakládá rodinu, je dobrým lékařem, dobrým manželem, dobrým otcem, ale něco mu chybí, což pochopí při pohledu na amatérské žongléry. (12.04.2009)

Tohle dílo má nádherné (ehm tedy spíše pozastaveníhodné) myšlenky a nosné téma, které mohlo být zpracováno stokrát záživněji ( hlavně tedy první část), ale to nevadí ( možná trochu jo). Tenhle mile depresivní počin má totiž mimoto i závěr, který je jedním z těch, na něž se opravdu vyplatí počkat, protože něco takové jsem rozhodně nečekal a moje hodnocení díky němu nečekaně vzrostlo. Ale Náhoda ani náhodou nestojí na něm, je to jen takový marcipán na dortu. Dortu, který budete jíst dlouho, možná vám nebude chutnat, ale příště si ho zase rádi dáte...třeba kvůli dalšímu marcipánu. (13.01.2008)