Trabantom z Austrálie do Ázie

Partia bláznov sa rozrástla o ešte väčších bláznov a vyzerá to tak, že dobrodružstvo tak bude mať ešte väčšie grády. Prvý diel je len o prípravách, ale už tie sú plné situácií, čo dvíhajú adrenalín. Slovník poľských vulgarizmov je pekným darčekom pred cestou, venuje sa tam 12 strán slovu prdel, a seriál asi nebude celkom vhodný pre deti. (08.09.2016)

Pokud se Žlutému cirkusu povedlo něco opravdu dokonale, tak přiblížit zážitek z jízdy v trabantu, protože tak jako se oni protrápili Austrálií a Asií, tak jsem se já protrápil seriálem. Nebylo říct co a postupem času už ani jak, konec bez konce jenom potvrdil hořký fakt, že ne vždy se daří těm, kterým fandíte. Pár epizod, ze kterých dýchal stejný život jako z čundru Latinskou Amerikou se sice našlo, ale to byly spíš výjimky potvrzující pravidlo, že dobrodružství a snaha udělat dvanáct dílů za každou cenu pro mě není ta pravá symbióza. Ve finále tak u mě určitě vyhrává na koleni uplácaný sestřih z jízdy Hedvábnou stezkou, kde jsem cítil ryzí cestovatelskou radost, a ne touhu svézt se na zavedené značce a nepřidat nic svého, jako v případě tohoto technicky vymazleného seriálu. Ale mluvím za sebe, jak to vnímám já. Pořád je to o lidech, kteří se nebojí zvednout prdel a dělat co je baví a kterým nakonec může být nějaký Pepincův komentář volný jako kolo u Malucha. (06.12.2016)

Parta pořád skvělá, zábava o něco menší. Nevím, zda byl požadavek na dvanáct půlhodinových epizod vznesen před samotnou cestou, ale umělé natahování seriálu, jen aby měl požadovanou stopáž, tomu odpovídá. Některé díly jsou vyloženě vycpávkové a kromě toho, že žlutý cirkus urazí další pár set kilometrů, se v nich nic nestane. Kdybych z přírodopisných dokumentů jako Wolf Creek nevěděl, že v Austrálii občas dějí dost divoké věci, považoval bych ji po zhlédnutí téhle trabantí série za druhý nejnudnější kontinent po Antarktidě. Chápu, ne vždy máte dost štěstí (nebo spíše smůly) na napínavé/vtipné/bizarní příhody, ale proč tomu neuzpůsobit rozsah pořadu? Zatímco od Jižní Ameriky jsem se i díky zakončování epizod perfektními cliffhangery nedokázal odtrhnout, tentokrát to chtělo hodně přemlouvání, abych cestu nezabalil už někdy v polovině. Ještě nápadněji než ve filmové verzi (která je tentokrát lepší než ta seriálová) zde vyvstává do popředí rezignace na vzdělávací rozměr. Důležité není, kudy se jede, ale s kým, což by mi tolik nevadilo, kdyby to celé nebylo tak repetitivní a po čase podobně únavné jako neustálé opravování selhávající techniky. (24.11.2016)

Ako, ja to mám rád. Môžem tomu vyčítať, že tá Austrália je až na pár momentov celkom nezaujímavá, ale celá tá atmosféra ktorú to vytvára mi je strašne blízka. Nie som si istý, či by som dakedy dokázal byť až takto trafený, aj napriek tomu, že cestujem rád. Ale má to taký ten feeling dobrodružstva a bláznovstva. Dana Přibáňa mám rád a minimálne druhá časť tohto cestopisu mi prostredím ulahodila. Za mňa okej, hoci to nemá taký spád a ľahkosť ako putovanie Južnou Amerikou. A tie predchádzajúce cesty ( keďže boli len filmové) beriem ako rozbiehanie. A Kika je veľmi pekné slovenské dievča. (15.05.2021)

Žlutý cirkus jsem si zamiloval, když se vydal na cestu Afrikou, a od té doby ho bedlivě sleduji, takže jsem si divokou jízdu, tentokrát Austrálií, nemohl nechat ujít. Čekal jsem nějaké změny, ale třeba úvodní písnička od Wohnoutů zůstala na místě a to mě velice potěšilo. Oproti tomu se opět hodně změnila sestava. V čele samozřejmě zůstal Dan a mě osobně těšilo, že se vrátil slovenský dobrodruh Marek. Jinak i noví členové posádky vypadají sympaticky, takže mě bude bavit sledovat je i dál. Jejich filmy mají větší tah na branku, ale to je čekané. Seriál to má rozšířit, a tak se možná občas vejdou i nudnější záběry. Tentokrát ani konce epizod nejsou tak dramatické jako u Jižní Ameriky a vzdělávací část cestopisu zmizela skoro úplně. Jenže jak říkám, tenhle žlutý projekt jsem si zamiloval už před lety a těším se na každé jejich dobrodružství, i když se to někdy opakuje stejně jako poruchy trabantů. (26.11.2016)