Trabantom z Austrálie do Ázie

Žlutý cirkus jsem si zamiloval, když se vydal na cestu Afrikou, a od té doby ho bedlivě sleduji, takže jsem si divokou jízdu, tentokrát Austrálií, nemohl nechat ujít. Čekal jsem nějaké změny, ale třeba úvodní písnička od Wohnoutů zůstala na místě a to mě velice potěšilo. Oproti tomu se opět hodně změnila sestava. V čele samozřejmě zůstal Dan a mě osobně těšilo, že se vrátil slovenský dobrodruh Marek. Jinak i noví členové posádky vypadají sympaticky, takže mě bude bavit sledovat je i dál. Jejich filmy mají větší tah na branku, ale to je čekané. Seriál to má rozšířit, a tak se možná občas vejdou i nudnější záběry. Tentokrát ani konce epizod nejsou tak dramatické jako u Jižní Ameriky a vzdělávací část cestopisu zmizela skoro úplně. Jenže jak říkám, tenhle žlutý projekt jsem si zamiloval už před lety a těším se na každé jejich dobrodružství, i když se to někdy opakuje stejně jako poruchy trabantů. (26.11.2016)

Pokud se Žlutému cirkusu povedlo něco opravdu dokonale, tak přiblížit zážitek z jízdy v trabantu, protože tak jako se oni protrápili Austrálií a Asií, tak jsem se já protrápil seriálem. Nebylo říct co a postupem času už ani jak, konec bez konce jenom potvrdil hořký fakt, že ne vždy se daří těm, kterým fandíte. Pár epizod, ze kterých dýchal stejný život jako z čundru Latinskou Amerikou se sice našlo, ale to byly spíš výjimky potvrzující pravidlo, že dobrodružství a snaha udělat dvanáct dílů za každou cenu pro mě není ta pravá symbióza. Ve finále tak u mě určitě vyhrává na koleni uplácaný sestřih z jízdy Hedvábnou stezkou, kde jsem cítil ryzí cestovatelskou radost, a ne touhu svézt se na zavedené značce a nepřidat nic svého, jako v případě tohoto technicky vymazleného seriálu. Ale mluvím za sebe, jak to vnímám já. Pořád je to o lidech, kteří se nebojí zvednout prdel a dělat co je baví a kterým nakonec může být nějaký Pepincův komentář volný jako kolo u Malucha. (06.12.2016)

První polovina série mě tolik nebavila - Austrálie holt není tou zemí, která by nabízela neustále se měnící a zajímavé prostředí, jako tomu bylo v případě Jižní Ameriky. Pořád šlo o celkem zábavnou jízdu plnou neustálých poruch a svízelných situací. Ale chybělo mi tam to, co bylo v již zmíněné předchozí sérii téměř neustále. Nicméně od 8. epizody a příjezdu do Indonésie začali ti staří známí „trabanti“ se vším, co k nim patří. Parta se tentokrát trochu rozšířila a nejvýraznějším příspěvkem byli dva invalidi. Ale pozor! Neskuteční frajeři do nepohody. Jak Kuba, tak i Kika, která by mohla nejen svou půvabností směle konkurovat kterékoliv jiné holce s plně funkčními končetinami. Dan byl tentokrát poněkud neurotičtější, Radek nedostával tolik prostoru (pas ztracen jen jednou!) a Vojta mi svými improvizovanými hudebními výstupy ze začátku dost lezl na nervy. Ale jinak jsem nad míru spokojen - valná většina epizod mě bavila a i když si myslím, že na bezkonkurenční Jižní Ameriku to nemělo, stále jde o těžce nadprůměrný, profi, zábavný a zkrátka skvělý cestopis, za který se naše země rozhodně nemusí stydět! Už se těším na další jízdu, která se v době psaní tohoto komentáře (31.7.2018) chýlí ke konci. 85% (31.07.2018)

O trošičku horší jak Trabantem Jižní Amerikou, za což může především méně záživné prostředí v první polovině a snaha vzít to co možná nejextrémnější cestou. Často mi totiž přišlo, že si to partička víc protrpí (Dominika obzvlášť) než užije. Cesta v prvních šesti dílech to byla mírně monotónní, i když rozhodně ne nezajímavá. Ovšem s přesunem z australské pustiny do tropické Indonésie je to již za plný počet a tady bych naopak pár dílů přidal. Je to technicky zatraceně dobré, vizuálně je pořád na co koukat a neúnavná neustálá honba kupředu fascinuje. Občas jsem si říkal, že by kluci mohli ubrat na nadávkách, nicméně jsem si po čase uvědomil, že je to vlastně strašně fajn. Je to takové česky bezprostřední. Sálá z toho pohodová atmosféra na všechny strany a to i přes to, že je ze seriálu cítit, že to občas vlastně pěkně skřípe a nic nejde tak, jak by si všichni přáli. Jenže za ty zážitky jim to stojí a divák dostane perfektní pořad. Co víc si přát. (06.01.2017)

Parta pořád skvělá, zábava o něco menší. Nevím, zda byl požadavek na dvanáct půlhodinových epizod vznesen před samotnou cestou, ale umělé natahování seriálu, jen aby měl požadovanou stopáž, tomu odpovídá. Některé díly jsou vyloženě vycpávkové a kromě toho, že žlutý cirkus urazí další pár set kilometrů, se v nich nic nestane. Kdybych z přírodopisných dokumentů jako Wolf Creek nevěděl, že v Austrálii občas dějí dost divoké věci, považoval bych ji po zhlédnutí téhle trabantí série za druhý nejnudnější kontinent po Antarktidě. Chápu, ne vždy máte dost štěstí (nebo spíše smůly) na napínavé/vtipné/bizarní příhody, ale proč tomu neuzpůsobit rozsah pořadu? Zatímco od Jižní Ameriky jsem se i díky zakončování epizod perfektními cliffhangery nedokázal odtrhnout, tentokrát to chtělo hodně přemlouvání, abych cestu nezabalil už někdy v polovině. Ještě nápadněji než ve filmové verzi (která je tentokrát lepší než ta seriálová) zde vyvstává do popředí rezignace na vzdělávací rozměr. Důležité není, kudy se jede, ale s kým, což by mi tolik nevadilo, kdyby to celé nebylo tak repetitivní a po čase podobně únavné jako neustálé opravování selhávající techniky. (24.11.2016)