Stále spolu

Disciplína je základ v armáde a takou armádou je aj táto rodina. Otca-generála musia počúvať všetci vrátane manželky. Žiť prírodným spôsobom niekde Na samotě u lesa je vždy sympatické, len si ten spôsob musí človek zvoliť sám. Malé deti túto možnosť výberu nemajú a v ich tvárach som občas videl, že by si radi vybrali ináč. U dospelých detí táto možnosť je, ale keď nie sú z rodiny pripravené na "štandardný" život, majú to ťažké. Nuž, rodičia vždy vedia, teda mali by vedieť, čo je pre ich deti najlepšie. Keby na samote žili dvaja dospelí ľudia, tak nemám nič proti, ale s toľkými deťmi je to otázne. Otec rodiny v úlohe spasiteľa bol akoby zámer dokumentu, tak nejak som to pochopil. Tienisté stránky života a pováh ľudí sú potlačené do úzadia, ale cítiť ich. O náhľad do života alternatívcov sa film pokúsil, je zábavný, len mi chýbali viaceré dôležité pasáže a vysvetlenia. A tiež, hoci ide o dokument, hlavná postava často prehrávala a vznikali neprirodzené situácie. –––– Já tam dám ten prášek sám, ty bys ho dala zbytečně moc. –––– Ty kozy jdou okolo a ani si cukroví nevšimnou. Vemte si z nich příklad, děti! –––– Je to strašné, že si člověk řekne, že mu dcera skončila ve chlívě. (26.11.2015)

Jako masakr. Člověk by čekal, že život někde v lesích mimo civilizaci musí být nádhernej, plnej svobody a radosti. Že ho představitelům dokumentu budete závidět. A možná byste i mohli, kdyby to celý fungovalo trošičku jinak. To by ale otec rodiny nesměl být totalní psychopatickej despota a manipulátor, který všem členům svý rodiny nonstop diktuje jak se mají chovat, co si mají myslet a kdy můžou dýchat. Magor, kterej se považuje za vůdce smečky vytvořil něco jako absolutní patriarchát. A na jeho dětech to bohužel zanechalo brutální stopy, stali se z nich asociální dementi, kteří se nedokážou normálně vyjádřit a kteří jsou v sociálních situacích úplně mimo. Snad ani nechci přemýšlet nad tím, jak brutálně tahle výchova poškodila jejich psychiku. A je to fakt škoda, protože co se týká inteligence a šikovnosti, rozhodně podědily geny svých rodičů a mohli v životě dokázat něco zajímavýho. Je mi dost líto manželky, která už o svým životě nemůže vůbec rozhodovat, protože, jak sama řekla v dokumentu, vlastně tam být musí, protože manžel by jí děti nikdy nenechal. Fakt chudák, já bych s takovým magorem nevydržela ani den. No docela by mě zajímalo, jak to s rodinou dopadne, jak třeba budou žít děti, až rodiče umřou, protože si nejsem jistá, že budou schopni se o sebe postarat. (10.08.2020)

Ano, mnoho lidí pracuje, aby samozvaní profesionální rodiče mohli nakrmit ze sociálních dávek své koktající nesamostatné děti. Více Mlčochů rovná se zkáza společnosti. Dospělí kluci ze sebe sotva dostanou srozumitelnou větu a asi pouze čekají na večer, aby mohli za maringotkou masturbovat a myslet na spolužačku, kterou ze strachu v životě neosloví. Moc pěkná iluze rodiny. (09.12.2015)

Hodně jsem o tomto dokumentu slyšela i četla. Teď, když jsem ho konečně viděla, jsem mírně na rozpacích i pokud jde o formu zpracování - jako dokument to pohromadě rozhodně nedrží. Dost často dokonce převáží pocit, že se snad věrozvěst Mlčoch natáčí sám. Ano, je to o alternativním způsobu života, proti čemuž by se nedalo říct ani popel, ale bohužel je to podstatně více o dominantním manipulativním narcisovi a užvaněném flákači (hlavní povolání: otec), který se programově rozhodl potlačovat osobnost své ženě i dětem. Tedy dětem, spíše devíti malým tarzanům, kteří umějí lépe šplhat po stromech, než myslet a vyjadřovat se. Tedy tatínek jim svou výchovou dělá nefalšovanou medvědí službu: bez něj budou v životě úplně bezradní. A svobodní ani náhodou. (25.11.2015)

Pro mě osobně dokument na fascinující téma, jehož sledování mě vystavilo nebývalému otřesu. Jako už tolikrát, opět člověk nestačí žasnout, v jakých podmínkách někteří z nás žijí v 21. století. V tomto případě samozřejmě těžko nějak "objektivně" hodnotit dokument, protože to první, co se dere na mysli, je hlavně vlastní názor na prezentovanou rodinu, potažmo její hlavu v postavě toho autoritativního fousáče. Film jsem zhlédl s nebývalým zájmem a stejně dychtivě jsem si zde přečetl všechny komentáře (moc jich zde stejně nebylo, na to, že od premiéry v kinech už utekly skoro 3 měsíce), ze kterých se člověk dozví také mnoho zajímavého. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že ať už se tento dokument teoreticky mohl či nemohl natočit lépe, osobně ho shledávám velmi dobrým tím, jak vyhmátl nesmírně silné téma, o kterém by se dalo klábosit neobyčejně dlouho a které nemůže nechat chladným snad nikoho. A tak asi jediné, co zbývá, je čekat, jestli se tvůrci k té rodině ještě v budoucnu vrátí, protože se to přímo nabízí (i mě napadla otázka, co s celou rodinou bude po Petrově smrti, jak už zde někdo zmiňoval přede mnou), a jestli o nich ještě uslyšíme. Osobně bych o to zájem určitě měl - dlouho jsem neviděl dokument, který by mě tak oslovil. (10.08.2015)