Stále spolu

Priznávam, že dokument ma šokoval a moje hodenotenie Petra je nelichotivé. Chýbal mi názor sociálnych pracovníkov, deti budili dojem, že trpia a preto som sa divil, že ich už dávno rodičom nevzali a nedali do decáku. Na druhej strane, ak by tam namiesto detí vystupovala parta podobne trpiacich dospelých (čo niektorí z nich už aj boli), ľutoval by som ich pramálo. Divím sa, že Peter súhlasil s natáčaním, možno potrebovali peniaze. V Každom prípade mi to prišlo ako nevyvážené, ale zato úmyselné brnkanie na city. (10.07.2015)

Autoritativní vůdce smečky, submisivní vysokoškolačka a jejich kopa případů pro psychology. Děti s omezenou individualitou, které říkají a myslí si to, co chce jejich otec. Odpověď na otázku „jak si představuješ svoji budoucnost?“ od jednoho z nejstarších synů zněla „nikdy si nepředstavuji, ani co bude zítra“. Asi jsem málo alternativní, ale mně to přišlo až děsivé. Jen dvě hvězdičky, protože si nejsem jistý, jestli to nerežíroval převážně Petr Mlčoch. (26.11.2015)

Disciplína je základ v armáde a takou armádou je aj táto rodina. Otca-generála musia počúvať všetci vrátane manželky. Žiť prírodným spôsobom niekde Na samotě u lesa je vždy sympatické, len si ten spôsob musí človek zvoliť sám. Malé deti túto možnosť výberu nemajú a v ich tvárach som občas videl, že by si radi vybrali ináč. U dospelých detí táto možnosť je, ale keď nie sú z rodiny pripravené na "štandardný" život, majú to ťažké. Nuž, rodičia vždy vedia, teda mali by vedieť, čo je pre ich deti najlepšie. Keby na samote žili dvaja dospelí ľudia, tak nemám nič proti, ale s toľkými deťmi je to otázne. Otec rodiny v úlohe spasiteľa bol akoby zámer dokumentu, tak nejak som to pochopil. Tienisté stránky života a pováh ľudí sú potlačené do úzadia, ale cítiť ich. O náhľad do života alternatívcov sa film pokúsil, je zábavný, len mi chýbali viaceré dôležité pasáže a vysvetlenia. A tiež, hoci ide o dokument, hlavná postava často prehrávala a vznikali neprirodzené situácie. –––– Já tam dám ten prášek sám, ty bys ho dala zbytečně moc. –––– Ty kozy jdou okolo a ani si cukroví nevšimnou. Vemte si z nich příklad, děti! –––– Je to strašné, že si člověk řekne, že mu dcera skončila ve chlívě. (26.11.2015)

Český Captain Fantastic ze Šumavy... Formálně není dokument režisérky Evy Tomanové ničím výjimečný, je to spíš jen taková podprůměrná dokumentární tvorba, nulová kreativita, jak režijní, tak i kamerová či střihová, ovšem obsahově jde o velmi zajímavou dokumentární sondu do života alternativně smýšlející a žijící rodiny, jejíž životní styl připomíná tradiční (kupříkladu romské) nomády nebo možná životní styl Středoevropana před nějakou tou stovkou let, nápodobni patriarchálnímu modelu a žití v harmonii s přírodou. Patriarcha Mlčoch se svou manželkou jsou ideálně vybraní představitelé - on vzděláním inženýr, ona učitelka, jejichž IQ garantuje cílovému diváku dokumentární tvorby jakous takous empatii a možnost porozumění (stejný případ byl výše zmíněný Sundance hit Captain Fantastic, oč jinak by vyzněl film, kdyby alternativně žijící hrdina byl velmi nízké inteligence a životního rozhledu) a i přesto narazí na morální a hodnotové odsouzení (osobně mám také problém s filozofií ,,profesionálního otcovství" - at si pan Mlčoch klidně vychovává své děti, jak chce, ale za své!) - většina dětí z mého pohledu pedagoga i obyčejného diváka má objektivně problémy s komunikací a je velmi špatně socializovaná. Na druhou stranu oč méně se děti či oba dospívající hoši umějí vyjadřovat, o to lépe jsou na tom po stránce fyzické či hudební aktivity. Celý film je dobrým dílkem k mozaice názorů v právě vedené společenské debatě, kam až má právo stát zasahovat při výchově dětí, zda je jejich výchova cele v moci rodiny, či zda má odpovědnost (a kontrolu) přebírat stát. V Norsku by takováto rodina zcela jistě žít nemohla a Barnevernet by zřejmě panu Mlčochovi a jeho manželce děti odebral a umístil je do péče pěstounů a přeneseně státu, u nás (naštěstí) ještě stále manželé Mlčochovi mohou své děti vychovávat podle svého hodnotového rámce a svých rodičovských zásad. Važme si téhle svobody...rodina Mlčochových je jejím lakmusovým papírkem... (26.07.2017)

Dokument má jednu zásadní chybu - sice se tváří jako nestranný, ale výběrem střípků a sestřihem dost jasně ukazaje kritické stanovisko režisérky. To značně snižuje jeho kvality. Chápu zaměření se na otce, vadí mi absence doplňujících informacích. Rodina odjíží za výdělkem do Španělska a zanechává Dorotku doma. Proč, když jsou stále spolu? Dovídáme se, že Dorotka čeká miminko, ale je nám záměrně zatajen otec dítěte. Proč? Působí to dojmem, jakoby nejstarší dcera s novým potomkem stále zůstávala v lůně své biologické rodiny. Je tomu tak ale ve skutečnosti? Divák nepotřebuje dostat naservírované názory reřisérky, je schopen udělat si názor sám, ale musí k tomu dostat kompletní informace. Pozoruhodným shledávám přístup učitelů. Je patrné, že s alternativním životem rodiny nemají problém, dokonce to vnímají jako přínos, jakoby i oni byli okouzleni fluidem velkého otce. Ten na rozdíl od svých dětí ví co dělá a proč to dělá, bohužel se mu nepodařilo vychovat ve vyzrálé osobnosti své potomky. Možná jsou šťastní, ale pouze ve stínu svého otce. Dojem idylického vztahu mezi manžely je narušený nevybíravým okřikováním matky v přítomnosti dětí. Kde chybí respekt ke svobodě druhého člověka, je něco špatně. Ať už u hlavy rodiny nebo u paní režisérky. (25.11.2015)