Fúsi

Fúsi je další severské drama, které hledá komiku ve smutných životních situacích, tady konkrétně v životě čyřicetiletého méďi, který v životě nic nevyžaduje, ale zároveň velmi potřebuje lásku, aniž by o tom věděl. Jeho smíření s tímto životním stylem je na tom snad to nejsmutnější, protože každý divák bude Fúsimu přát jen to nejlepší za to, jaké má dobré srdce a nikdy nikomu nechce být na obtíž. Závěr mě dokázala rozplakat jako malé dítě, což znamená, že tento snímek úspěšně otřásl mými emocemi, aniž by to vyloženě chtěl. (12.06.2018)

Dagur Kári mě zde dostal podobně jako před lety ve svém debutu Albín jménem Noi. Způsob, jakým se zde kombinuje humor s dojetím, mi osobně přijde zcela neodolatelný, a ten film ve mně při sledování mnohokrát vyvolal silné emoce. Postava Fúsiho je tak úžasně napsaná, že mě mj. přiměla uvědomit si moje vlastní předsudky vůči podobně vypadajícím lidem - toho dobráckého obra si prostě nejde nezamilovat - podrazáckého kolegu opakovaně podrží před šéfem, nebojí se špinavé práce, neváhá sáhnout na úspory, aby potěšil druhé, je manuálně zručný, opraví motor, natře zeď, hraje si s cizí holčičkou, nakrmí cizí kočku, která mu následně spí na hrudi, své přítelkyni udělá k snídani vajíčka a džus a přinese jí to ke skříni, ze které ona odmítá vylézt... v tom filmu je koncentrace silných momentů neobyčejně silná - třeba když je Fúsi poslední den jako záskok za svou nemocnou přítelkyni u popelářů a chlapi se s ním loučí přípitkem a uznalým poplácáním po hrudi - člověk si zde nemůže nevzpomenout na Kaurismäkiho hrdiny z okraje společnosti, s podobně prázdnou kapsou a současně dobrým srdcem. Samotný závěr je potom megadojemný a hrozně mě mrzel, protože jsem Fúsimu celou dobu držel palce, ale respektuji, že to režisér chtěl zakončit takto. Úžasný film, který mě bezvýhradně nadchnul a připravil až očistný zážitek. (06.07.2019)

Tichý outsider, panic, žijúci sám so svojou matkou, šikanovaný kolegami sa dávno zmieril, že ho v živote nič nečaká, len monotónna nuda. Postupne sa však jeho život má šancu zmeniť... Severský filmový príspevok nemá v sebe prílišnú originalitu, podobných filmov sme už mohli vidieť, ale má úžasnú atmosféru, ktorú vyžaruje čistý a dobrý obézny hromotĺk. Je to práve postave Fúsiho v perfektnom vyjadrení Gunnara Jónssona, ktorá suverénnym sposobom ťahá celý projekt. 4+ (10.04.2016)

Uzasne vykreslena hlavni postava, ktere se dalo porozumet a fandit ji. Vyborny byl vztah k matce, kamaradovi a predevsim k male sousedce. Dobre znazornene byly i vztahy na pracovisti ve stale praci a na brigade. A samozrejme, ze zajimava je i hlavni dejova linka s Fusiho novou pritelkyni, jen s tou jeji depresi ve sprchovacim koute jsem mel trochu problem. Urcite je zde podobnost s danskym filmem Mazel. Ja mam proste pro takove a podobne severske filmy o ruznych podivinech slabost a za me plny pocet. Videno ve Stare arene, Ostrava. (03.02.2016)

Viete hovno. Cely život čakáte na duchovného partnera a keď konečne pride, hneď viete že je to cvok. Spravíte čokolvek pre jej zmenu, aby ste to popreli vnímanie okolia,ze ste jednoducho magor. Ale len oddalujete nevyhnutne. Ta ženská je proste cvok... Jedine riešenie je ísť každý vlastnou cestou. Inak minimálne jedna duša ukončí svoju púť... (31.08.2023)