Obsahy(1)
Přemýšleli jste někdy o tom, co by se stalo, kdyby jste některá svá rozhodnutí změnili? Přesně o tom pojednává krátký film zasazený do prostředí tramvajové zastávky, kde čas plyne všemi směry. (tomas.vorel1)
Recenzie (20)
Co do kamery, zvuku a střihu profesionálně natočené přiblblé sezení Klubu anonymních řiťopichů ve stylu "Ahoj, já jsem Ondřej a jsem homosexuál. Ježyššš, ahoj Ondřeji, tobě to ale slušššý, vítej a posaď se kamkoliv, kde je místo, třeba na klín tady Roberta nebo Reného, podívej, jak na tebe pomrkávaj, a hezky nám povyprávěj svůj příběh. Je to úděsný, holky, poslední dobou mívám takový dost hnusný sny, že když šlápnu do hovna a koupím si kytku, stane se ze mě fufjky fujky heterák a balím nějakou pipinku s akutním zánětem nosohltanu. To je opravdu hrůza, Ondro! Tak se hezky přitul k Robertovi, on tě pohoupe na kolínkách, pochová a pokonejší a jsem si jist, že ty noční můry záhy zmizí!!", které svědčí jen o tom, že by se měl tenhle Vorel vyhýbat scénaristice jako příjice Tetracyklínu, a ne mít ještě tu drzost na sebe velkohubě upozorňovat. PS: Pane Pane, pokud se někdy setkáme, připomeňte mi, prosím, abych měl ve Vaší přítomnosti raději vždy za zády zeď! ()
Jakožto uznávaný ornitolog a momentálně dokonale poletující o kilometr výš, než mé cvičené létající ryby, tedy s nadhledem, pouštím k zemi z kloaky asi tak tři pizdičky, dám ovšem čtyři... proč? No, kvůli ozubenému hrdinovi s prapodivným účesem zvaným kremrole nééé, to by bylo opravdu nemyslitelné, vlastně až nemožné, nejsem sice homofob, nicméně bukvice hrající si na heteráky opravdu nemusim, přesto mám smělý pocit, ufff, že hejsek není úplně marnej a tak nějak vůbec nezapadá do klasických amatéřin (srát na příběh, známe ho, že?) a já fandím všem zúčastněným. Z někoho z vás může bejt i slušnej kominík, kdykoliv se kdokoliv ozvěte... jsem vám k dispozici. Vorle, vole, dobroučký. Pées: přítel kulík dí přesprávně, hodit odkaz v takovou nemilou hodinu a v pátek na Volnou, to je hrdinství, tím spíš vám držím vřele fuckovák. ()
Vorel, Ty jedno dítko přidrzlé, když srdnatě umístíš odkaz na volnou po jedenácté večer, musíš počítat s tím, že tvé dílo ohovnotí i kapacity tak kapající, jako jsem já! Tedy - chápu, že Ti z Teriny (Kateriny) vstávají i chloupky na předloktí, byť (a nebo právě proto, že) má velice nosový hlas, páč léta popotahuje a dutinám to nesvědčí, ale vystavět na tom celý příběh... Herecké výkony vcelku solidní, na amatéřinu rozhodně. Story již méně. Beru to tedy jako další mládežnickou rozcvičku za zápočet, kde kameraman nezklamal, Terča je snesitelně vypadající neherečka (ta bude nasraná... cha, mám ji v kapse, takhle se to dělá, juniore) s akutní potřebou punkce a mládežník má lepší i horší momenty. Asi tam byla hudba, protože si ji však nevybavuji, nemlátila mě evidentně do uší stylem drsným, tedy gůd. Celé to vzpomínkové dežáby sice mírně krachuje na faktu, že vlastně - o co jde, ale máš mít za tři, viděl jsem kurva horší studentské omyly. Věřím Ti a víra má Tě vyléčí. ()
Zajímalo by mě, proč na mě všichni Češi ve svých amatérských/studentských počinech působí extrémně toporně a ploše, a to i v případech, kdy jsou použiti "profesionální herci", jak se na diskuzi chlubí sám "režisér". Uvěřitelnější herecký výron by v tomto případě totiž předvedl i patologicky nesmělý Vietnamec po dětské obrně. Vím to, protože když jsem si v SAPĚ posledně kupoval gyros v bulce, tak mi starej Nguyen půl hodiny přesvědčivě tvrdil, že maso je z vepřového, přestože já zřetelně slyšel, jak na mě ten gyros štěká. Pokud máte chuť na něco podobného, tedy se stejnou délkou, se stejným tématem a ze stejného prostředí, dejte si raději řádově lepší El Columpio. Tady se totiž hlavní hrdina... chicht, to je vlastně docela zvláštní slovní spojení, ten hlavní hrdina. Jaký je asi opak hlavního hrdiny? Vedlejší zloduch? Nepodstatný padouch? Jakou má ve filmu funkci? Představuju si to asi nějak takhle; uprostřed důležitého vyjednávání s generálním tajemníkem vládní agentury NASA o počtu dostupných bezpilotních dronů pro vaši protiteroristickou operaci, se nepodstatný padouch zničehonic zjeví na scéně a vyhodí vám v bytě pojistky. Prostě i když vás to docela nasere, tak to není nic, co by nevyřešilo balení svíček. Ovšem to jsem se, koukám, dostal někam naprosto do prdele. Nicméně jak ve své fundované analýze trefně poznamenal kolega truhlyk, existují mnohem děsivější krátkometrážní počiny, zářným příkladem toho budiž světácká filmografie mistrů Cejpka a Veselého, kterou jsem zde svého času intenzivně studoval a pak jsem si radši odoperoval žlučník pilníkem na nehty. Takže já veškerou tu obdivuhodnou snahu, nápaditost a nadšení tvůrců, jakožto nejpovolanější filmový kritik široko daleko, ocením dvěma hvězdami a teď se jdu pochlubit mamce, jak mi od včera zase povyrostl čurák. PS: Kdybych se měl zamilovat do každé holky, která se na mě usměje, tak bych byl až do smrti sám, protože děvčata mým směrem vysílají pohledy výhradně vražedné, často hraničící až s dušidrásající, bytelnou a plně zaměstnávající nenávistí. Rohypnol je zkrátka jistota. ()
Do teď to bylo červený, kurva! Pohodová romanťárna s kapku otřelým šperkem časové smyčky, ale proč ne, někdy stačí místo příběhu plného srdcervoucích keců a vyspělé ( nebo dospělé?) zápletky jeden milej úsměv na zastávce. Jo! A zpátky do červenejch, kluku. Pět kulí! .... A do prdele, nestačilo. UPDATE: Beru zpět, záchvat dobročinnosti byl jen dočasný. ()
Galéria (4)
Reklama