Victoria

Ojedinelý „nemecký experiment” , aký som ešte nevidel, nakrútený na jeden záber - bez - akéhokoľvek STRIHU, urobený v nemeckej metropole - hlavnom meste - v Berlíne, v noci : v čase medzi 04:30 - 07:00 ráno, s autentickým POCITOM - ručnej kamery. Dobre viem, že ak sa niekto rozhodne nakrúcať takto náročné - ťažké snímky, potrebuje najprv - predprípravu, t.j - aspoň ja to takto vidím... Herci si najprv prejdu miesta, kadiaľ sa pôjde, čo musia urobiť, a to určite niekoľko - krát, scenár je v tomto prípade na druhej koľaji, lebo sa často IMPROVIZUJE. Vôbec - IDEA je sama o sebe - nadčasová, pôsobí to na mňa ako reality šou, že kamera je doplnkom diania, ktorú si hlavní protagonisti nevšímajú + nie je to žiadny : „found footage”. Film začína na diskotéke, kde vidím ako tancuje - mladá a atraktívna, Španielka - menom Victoria, ktorá nevie po nemecky, prišla sem za prácou - v kaviarni berie 4. eurá / hodinu. Je tu krátko, 3. mesiace, a čo je najdôležitejšie - momentálne v jej živote, že nikoho nepozná a nudí sa tu. Zmení sa to po zoznámení sa, s mladými Nemcami, medzi ktorými je Líder - Sonne, kde jeden z kamarátov práve oslavuje narodeniny, Victoria, ktorá zo začiatku sa moc nechce k partii pridať, ale padne si do oka so Sonnem, tak sa stáva súčasťou nočného života, ktorý nestrávia niekde zašití v bare, ale v nočných uliciach Berlína. Po hodine, prichádza do plánu - „nemilé spríjemnenie” nudy, keď chalan v partii musí splácať účty podsvetiu. Volá sa Boxer, bol v base, kde sa mu dostávalo ochrany, teraz musí urobiť niečo na oplátku, banková lúpež, kde Victoria bude šofér... Odvtedy naberie jej život prudký spád, polícia je im v stopách, utekajú a všetko je to tak reálne, že máte sakra pocit, že ste na mieste. Na začiatku mi dosť vadilo, že som sa nevedel stotožniť s postavami, ktorí pôsobili ako na drogách, po hodine to už bolo sakramensky zaujímavé a strhujúce, kde hlavná myšlienka filmu znie : „Ľudia, s ktorými sa trebárs - v noci zoznámite na diskotéke, nemusia byť zlí - zákerní, len majú jeden problémik, ktorý sa pretaví v niečo väčšie, kde nie je cesty späť, tak treba si dávať bacha, s kým sa dávate do reči, alebo - kam sa potom pôjde, môže to skončiť, ako v tomto prípade, v Berlíne, ktorý mladej žene - urobil zo života - hotové PEKLO ! ” Veľmi poučný film, ktorý ma nenechal chladným ! (26.11.2015)

Film jako performace a je na vás, za jaký konec to vezmete. Navzdory jiným jsem naopak přesvědčen, že ona jednozáběrová metoda je tu úzce provázaná s obsahem, který by bez ní zkrátka nefungoval. Genius loci nadranního Berlína, kdy anything goes tu hraje jednu z hlavních rolí a kdo se někdy opilý a zdrogovaný sápal ranním velkoměstem zejména ocení bezprostřední věrnost první poloviny filmu, která jinak funguje jako notně přetažený úvod do vyprávění a postav. Chytrým tahem považuju, že nerodilí mluvčí se spolu dorozumívají lámanou angličtinou, čímž se paradoxně zjednodušuje jejich komunikace s divákem, která se vždy omezí na roztomile jalové holé věty a nezatěžuje nadstavbou. Což se obecně dá vztáhnout na celý film. Problém nastane paradoxně s tím, jakmile se dá do pohybu děj, kdy řadu imbecilních rozhodnutí již nelze omlouvat adrenalinem, alkoholem a drogami, zato se zvýší jejich intenzita a díky reálnému času vyprávění si jejich důsledky vypijeme v celé jejich délce. Nepříjemné napětí, které jinak z celého filmu dělá opravdový festival diváckého nepohodlí se tak mění na úporný facepalm a skřípání zubů, protože jednozáběrová metoda se již onosí a nadále ji chybí formální atrakce. Jenom tam je a jenom je to na jeden záběr. Nic víc (nic míň) . PS: na to, že na začátku filmu se šla Victoria neúspěšně vyčurat, to nakonec v pohodě dotáhla další dvě a půl hodiny. Už na škole jsem věděl, že holky chodí na záchod částečně z nudy (21.02.2016)

Skvělá dynamická a jistá režie Sebastiana Schippera je v tomto filmu sakra znát. Když film začíná první scénou v klubu, jsem naprosto spokojen. Přesně totiž popisuje berlínskou klubovou scénu s hudbou, která ji naprosto náleží. Je to maličkost, ale mně na vnímání elektronické hudby ve filmech dost záleží. Většinou totiž různí tvůrci dají do klubu něco naprosto nelogickýho a film v tu chvíli obecně dost ztrácí na realističnosti. Nicméně, čím mě zaujala hudba (nejen elektronická, ale obecně soundtrack je bomba), tím si to zkazila hlavní postava Victoria. Což o to, Laia Costa svojí postavu hraje poměrně věrohodně, jenže posuďte sami. Victoria už pár měsíců coby mladá a nadějná pracuje jako číšnice v Berlíně. Žije ze dne na den, práci moc neřeší, chce si užívat. Chodí teda pařit do klubu, kde zničehonic potká partičku, u které jsem si prvních patnáct minut myslel, že jí odtáhnou někam za berlínskou zeď, tam jí znásilní a někam na kopu hnoje pohodí. Některý holky jsou holt naivní a nejvíc naivní bývají právě ty z klubů. Ona s nimi ale drží krok, prožije s nima zajímavej večer, dozví se pár osobních věcí, které by mě ještě navíc rozhodili sandál, když bych se to dozvěděl já..no a pak ji uvrtají do vloupačky, kterou nepřímo nastíněj, ale jelikož ona je mladá znuděná Evropanka, rozhodně se těm klukům, co zná tři hodiny, pomoct. Celý je to tak šíleně naivní, že nemám slov. Pro fenomenální režii ale dávám tři hvězdy. Dal bych čtyři, ale to by Viktorie nesměla bejt blbá jak pučtok. (20.01.2019)

Viktórie je oslizlá pizda z Madridu. Oslizlá natolik, že o ni nikdo neopře kolo ani na technopárty zfetovaných zoufalců v Berlíně, a to tam na hajzlech ti zoofilové běžně protáhnou dobrovolně odpad kdejaké genetické anomálii. Ke vší té neodolatelné přitažlivosti disponuje Viktórie také snad nejzářivějším intelektem z celého arboreta. Hravě úplně sama zvládá i fotosyntézu!!!, a kdyby ji někdo zalil, určitě i úspěšně zakoření. Ale tady ji možná trochu křivdím a povrchně usuzuji jen podle jejího chování. Za celou dobu totiž řekne asi šestkrát „jes“, dvakrát „nou“ a jednou „šnaps“, jinak se jen tváří jak Marí Kykyrí po pozření polonia. A tahle nádherná jaderná vědkyně narazí v klubu na neméně intelektuální a rozkošnou partičku mimořádně zářivých astrofyziků ve složení vypatlaný agresivní skinheadský mukl, dutý perský vekslák, diagnostikovaný retard a slizký kolonádní obšoust, načež spolu v tom nitrolebečním vakuu okamžitě začnou rozbíjet atom v přímém přenosu. No, das Experiment „ein Reich, ein Záběr“ se sice místy táhne víc než tchýnin chrchel, nicméně v momentech, kdy ti kandidáti na Nobelovu cenu za mír mezi měňavkami zrovna patnáct minut netrsají na jednolitou disharmonii hoblování vinylu nebo dvacet minut zasněně nefilosofují o světotvorných metafyzických pochodech ve svých cytoplasmatických membránách, jsou kriminální trampoty té nehumanoidní spodiny nesmírně dynamické a realisticky působící. Být to o třicet pět minut kratší, klidně bych i přihnojil. (11.02.2016)

Poznáš ten pocit, ked si povieš že tuto vec si nemal vidiet na svojej LEDke, ale na plátne. Tento raz sa ma toto netýka. Totiž to, nebol som len pred plátnom, ale v ďaka kamera aj priamo vo filme. To čo tu robila réžia za kamerou nemá dneská obdobu, lebo ak poviem že bola výborná, vynásob to ešte 3x. Victoria mi bude v hlave dunieť ešte pekne dlhú dobu, a už traz viem, že je to jeden z mojich hlavných kandidátov na film roku! Single-shot masterpiece! nazdar (03.11.2015)