Victoria

Vysoké procenta film nahání tím, že je natočen na jeden záběr, což je samosebou téměř zázrak, ale oči si tím zaslepit nenechám. Každá scéna je tak třikrát delší, než je třeba a přežít nezáživnou první hodinu jsem zvládl až na druhý pokus. Nechci film poslat do pekel, to si nezaslouží díky výbornému piáno doprovodu a zaplaťpánbůh alespoň napínavému a smutnému konci. Ale ještě teď kroutím hlavou nad debilním chování celé partu po lupu a nereálně odvážném zapojení hlavní hrdinky do akce. (29.11.2015)

Výnimočne kontaktný film a mimoriadne autentický zážitok, ktorý pracuje s osvedčeným aj ošúchaným príbehom, ale práve vďaka svojej forme ním dosahujje výnimočného efektu. Pravdaže, ak nie ste mudrlanti, ktorí si dopredu prečítali obsah a / alebo pozreli trailer... pretože potom nesledujete v prvom rade filmovú formu a nevymýšľate argumenty o tom, ako je využitá, ale veziete sa s Victoriou jednou zdanlivo obyčajnou nocou, akoby ste sami vyrazili v noci z klubu s nejakými novými náhodnými známymi ... Finta je v tom, že tušíte, že sa niečo stane, pretože prečo by inak o tom natáčali film, ale súčasne aj rozmýšľate, že možno nie, veď je to predsa evidentne nekomerčný umelecký film, a vzniká tým veľmi zaujímavé napätie (ostatne ako u mnohých filmov, ktorými sa necháte unášať bez toho, aby ste o nich čokoľvek vedeli). Každopádne svoju One Night in Berlin si asi predstavujete trochu inak... Ja rozhodne! (07.05.2021)

V komentároch sa vždy vyhýbam nadávkam, ale v prípade Victorii musím urobiť výnimku. Je to totiž tá najväčšia piča strieborného plátna, s akou som sa stretol. Dievča sa pozná s týpkom nadránom na díze, niečo si zahrajú na piáne a hneď súhlasí s niečím, vďaka čomu môže ísť v lepšom prípade sedieť na 10 rokov. Ale bude ešte horšie. Jej rozhodnutia by som pochopil u nejakej vymletej feťáčky s deckom napríklad, lenže toto je sympatická babenka z Madridu. Všetko, čo je divákovi jasné, že bude nasledovať, postavy vôbec nechápu a nemyslia ani 5 minút dopredu. Decká proste málo pozerajú vykrádačkové filmy. Námet a potom aj jednotlivé klišé a zvraty sú ako z Kobry 11, kde by to ale sedelo, pretože sa to na nič nehrá. Niekedy od prvej tretiny mi bolo jasné, ako to celé skončí. Inak toto je istý typ kvázi festivalového filmu, ktorý je ale určený podľa mňa na párty zhúlených dvadsiatnikov, ktorí si potom budú rozprávať, ako je to kúl pozerať v rauši a ty vole, veď to je na jeden záber....to je haluz....No že to ide, bolo myslím už dávno dokázané a osobne túto formu v tomto prípade skôr vnímam ako brutálne mučenie hercov, čo sa museli nabifliť repliky. Inak je to skôr iba na zápis do guinessovej knihy rekordov, ale tam sú aj kraviny typu tisíc nahých ľudí sa hrá na jednom mieste s basketbalkou atp. Aby bolo jasné, som veľkým fanúšikom českého filmu Hany, s ktorým asi je Victoria porovnávaná, takže presudky s takouto formou rozhodne nemám. Musí byť ale riadne zmotivovaná. P.S. Vo filme sa stále vykrikuje GO! GO! GO! a je to extrémne otravné. Ale možno je to brutálne coooool, neviem... (22.12.2016)

Tohle se mi blbě hodnotí. Forma tady naprosto přebíjí obsah, který je vlastně jednoduchou historkou bez žádné hloubky. Ani by mi nevadil jednoduchý příběh, ale to, že se to za těch 140 minut nepokusí nic říct... Navíc k postávám jsem si moc sympatií nenašel (sám si nejsem jistý, jestli jsem je k něm měl mít, nebo právě naopak) a Victoria byla snad ta nejnaivnější žena, jakou jsem kdy viděl, protože hned jak vyšla z klubu jí muselo být jasné, co za lidi je to oslovilo. A i kdyby jí to ani tak nedošlo, tak v kavárně už bylo vše jasné. Chápu, ona má jakési dvě strany, tu klidnější a tu akčnější a tady se zrovna probudila ta druhá, ale v tom filmu se vše přihodí jen tak, nějaká větší psychologie tam u ní chybí. Jenže... ta forma je naprosto brilantní. Celý film, trvající 140 minut, je natočen na jeden záběr. To samo o sobě není nic neobvyklého, i v Česku jeden takový film vznikl (Hany - a samozřejmě se nepovedl), co mě však dostalo bylo to, jak kameraman dokonale rámoval obraz a skvěle pracoval i s rozostřováním a zaostřováním. I bez toho střihu. Taky ten film díky tomu působí dosti realistickým dojmem a když přetrpíte úvodní třetinu, ve které se jen vedou prázdné řeči, začne ten vizuál být poměrně podmanivý až do samotného konce, byť i tady některé části trvají déle než by měly. Navíc je to i celé dost dobře vedené, sice pár nelogičností se najde, ale to je vina scénáře, ne toho, jak je to natočené. Každopádně aby někdo takhle u takového filmu zvládl pracovat s kamerou, to si zaslouží obrovský obdiv. Navíc ten plakát je naprosto dokonalý. A teď jak to celé hodnotit, když jsem u Victorie zároveň nadšený z formy, ale celkově neohromený. Sice bych rád dal víc, ale obecně nemusím filmy, ve kterých forma hodně přebíjí obsah a tak zůstanu u silných 3*. (07.06.2020)

Zdráhám se to odbít otřepanou formulkou "vítězství formy nad obsahem", byť je to do značné míry nejlepší způsob, jak se s tím vypořádat. Každopádně zvolený odvážný a sakra ambiciózní formát "v reálném čase, neustále v pohybu, na jeden nepřerušovaný záběr a prostřednictvím několika nálad i žánrů" umí v nejedné pasáži být nepopiratelně vtahující, intenzivní i "mannovsky" podmanivý jako máloco jiného. Jakmile se však něco neděje (což je pohříchu častěji než by bylo záhodno), tak je naopak zvolená forma příčinou naprostého odcizení a totálního vypadnutí z filmu, kdy si z nudy všímáte čistě oné technické a produkční stránky věci, jak to v které pasáži udělali/ochcali, a ne toho co se (ne)děje na plátně. Jede se prostě celou stopáž po sinusoidě "chvíli až po uši v tom a chvíli zcela mimo to". Přesto tomu nakonec nejvíce škodí něco zcela jiného; a to sice ničím opodstatněná přepísknutá stopáž, především pak její úvodní hodina. Výsledkem je, že by mě nepoměrně více zajímal dokument podrobně mapující vznik a úskalí realizace spíše než výsledek samotný. Přesto klobouk dolů, nedá se popřít, že je to něco, co ještě nikdo v takovém měřítku nezkusil. A natož aby v tom spíše uspěl než neuspěl. (07.10.2015)