Ja, Earl a dievča na zomretie

Veľmi zaujímavý snímok, ktorý ma nútil neustále premýšľať a trochu odbiehať od deju. Film sám o sebe ani zas tak hlboký a zaujímavý nie je, ale tých myšlienok v pozadí a predovšetkým tá úprimnosť - proste zaujal. Skvelý námet v silnom prevedení, ktorý zasiahne. Tak tento film na mňa zapôsobil tak, ako tvorcovia zrejme pôvodne zamýšľali. Príbeh to bol teda určite zaujímavý, každopádne absencia humoru je na mieste, lebo snímka je vážna. Dialógy mi neprišli fádne, ale nebolo tu nič, čo by som si ešte dlho po zhliadnutí pamätal. Pekný film. Hoci sa nevyhol všetkým klišé, práve originálny štýl rozprávania aj natáčania je najväčších prínosom tohto filmu. Podarilo sa mu život teenagerov podať o čosi autentickejšie a inakšie, ako som bol zvyknutý. Stojí za pozretie. (12.11.2019)

Tak trochu zvláštně natočený film o věcech smutných, stylem vesele i vážně, očima teenagera, který nejenže hledal sám sebe, ale dokázal být nejbližším člověkem spolužačce s leukémií, spolu se svým kamarádem Earlem. Zajímavý styl členění děje na kapitoly a i když se mi první polovina moc nezamlouvala, nakonec to režisér ustál velmi dobře. I slzička ukápla... (08.02.2020)

Takových filmů už se natočilo hafo a tenhle nepřichází s ničím novým. Což by mi vlastně tolik nevadilo, mám rád filmy ze školního prostředí, zkousnu i filmy s dívkami, co mají leukémii, pokud jsou tak okouzlující jako je Olivia Cooke. Co ale nezkousnu je scénář, kam se vyblijou všechna klišé a dialogy mezi středoškoláky připomínají dialogy ze sitcomu. Když se k tomu přidá divné chování, tak takový film rychle mažu z hard discu i z hlavy. 45% (05.03.2016)

Citová ždímačka. Hispterská, účelová a průhledná. Režie se strašně snaží o nevážný pohled na vážnou věc, ale strašně při tom tlačí na pilu, takže je všechno až moc strojené. Plusem je snad jedině to, že se tu nepřekročila hranice vkusu. Co se herců týče, tak Mann hraje ty svoje trouby pořád stejně a i když to není špatný herec, tak mě jeho projev nijak neoslovil. To Olivia Cooke naopak nezklamala ani tady, ale sama to utáhnout nemohla. 30% (23.01.2016)

Ne, z Me & Earl & the Dying Girl se (tedy aspoň si to myslím) nestane druhá Americká noc nebo 8½, ale to vůbec nevadí, protože láska k filmovému médiu je z něj cítit minimálně stejně silně jako ve zmíněných klasikách. Ne, vážně není moc pravděpodobné, že by ti dva mladí středoškoláci, kteří tvoří dvě třetiny hlavního hereckého trojlístku, znali a zbožňovali tolik legendárních, občas i poněkud zapadlých evropských a amerických snímků a navíc jim tak kreativním způsobem vzdávali hold (na to jsou až moc normální, ačkoli podle zvyklostí coming of age snímků, jejichž DNA základní příběhová kostra Me & Earl & the Dying Girl rozhodně nezapře, do kolektivu svých vrstevníků nezapadají a až na několik excentriků, podivínů a samozřejmě pohodového a chápavého učitele jsou pro většinu okolí víceméně neviditelní), ale z každého záběru je cítit, že samotní tvůrci trpí cinefilstvím v posledním stádiu a klidně by ho mohli přenášet jako nevyléčitelnou chorobu. Tak nějak se nedokážu dopátrat, komu je tenhle film vlastně určen; starší diváci snímek po přečtení synopse a priori zavrhnou jako zábavu čistě pro lidi, kteří stejně jako protagonisté právě stojí na prahu dospělosti, náctiletí zase asi moc nebudou chápat tu spoustu filmových narážek, citací a poct a bude jim unikat, proč hlavní hrdina občas pronáší věty s divným německým přízvukem a co – pokud vůbec něco – na tom má být vtipného (a to ani ti, pro něž je angličtina hlavním jazykem, u nás to pak vyšumí úplně). Ale až uslyšíte, jakým způsobem Thomas Mann vystihl dikci Wernera Herzoga (který bude pravděpodobně velkým oblíbencem režiséra či scenáristy / autora knižní předlohy, kterou jsem nečetl a ani ji neznám), okamžitě vás napadne, že by mohl z fleku namluvit režisérský komentář k některému z Herzogových snímků, kdyby mistr nedej bože ležel na smrtelné posteli a osvětlení jeho uměleckých záměrů běžným smrtelníkům by bylo jeho posledním přáním. (18.09.2015)