Bílá nemoc

V dobe svojho vzniku mimoriadne aktuálny snímok. V čase, keď Hilter hrozil rozpútaním druhej svetovej vojny, natočil Hugo Haas film so silným posolstvom mieru. Na podklade sci-fi politickej Čapkovej predlohy predkladá divákovi silný protivojnový manifest. Upozorňuje na nebezpečenstvo absolutnej moci diktátora, ktorý dokáže tak sfanatizovať masy, že privedie ich i seba samého do záhuby. Parafráza na fašistické Nemecko je tu viac ako evidentná. Posledná veta filmu a i môjho komentára znie: "Ať žije mír!" **** (17.09.2008)

Dlouhá léta jsem opatrovala vzpomínku na projekci filmu u příležitost Světa knihy, která se technicky nepovedla. Po čase jsem dala šanci nové restaurované kopii na #finaleplzen a souhrnem můžu říct, že po tom všem dávám přednost projekci v soukromí. Protože dnes už Čapkovi a Haasovi málokdo rozumí a není radno si svátek ze setkání s Bílou nemocí ničím kazit. (22.02.2009)

,,A vy byste nechal lidi jen tak umírat?" / ,,...a vy byste je nechali jen tak zabíjet?" Uprostřed války přichází mezi vrchnost novodobý Don Quijot - doktor Galén se silným prostředkem (lék proti zhubné "bílé nemoci") dosáhnout svůj cíl. ,,Já byl ve válce. Já tam viděl tolik lidí umírat, tolik zdravých lidí..." Dochází postupně k fanatickému střetu dvou protichodných světonázorů ve fiktivní válce, až mrazivě připomínající vývoj následní politické situace ve střední Evropě. Čapkova protiválečná hra ukrývá ve své hloubce odkaz na mnoho dodnes přetrvávajících negativních javů v společnosti, nejen na úrovni politických, ale i běžných mezilidských vztahů (touha po moci nad někým, včetně bezohledné přání smrti konkurentů). Stále i po tolika letech od svého vzniku přináší nadčasové poselství kolem možných hrozeb budoucnosti. Takhle si představuju žánr sci-fi! . . . . . Bílá nemoc mě poprvé oslovila v rozhlasové inscenaci v hlavních rolích s Hrušínským a Růžkem, po filmové adaptaci z dob první republiky jsme sáhl až později a byl v mnohých směrech překvapen. Naprosto si mne zde získal svým civilním projevem Hugo Haas, do transu (i když spíše v rámci negativních pocitů) mne dostal Štěpánkův maršál, cením si i Smolíka a Vydru staršího. Velice přelomový snímek, naprosto vymykající se z prvorepublikové tvorby plné filmových veseloher, který prakticky pomohl odstartovat v našich končinách éru filmových dramat s tématy celospolečenského charakteru. Vynikající režie, scénář (silné dialogy) i technická stránka oslovující mnohdy temným vizuálem a kamerou. Klenotům československé kinematografie nazdar. Zdar! 100% (02.09.2018)

Maršál: „Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je přivedl zpátky jako vítěze.“ Doktor Galén: „To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které… které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane...“ Galén jako válečný lékař viděl na vlastní oči příliš mnoho utrpení a zbytečné smrti, tudíž z principu odmítá jakoukoli další válku. Maršál oproti tomu nezná jiné volby než zbrojení, válčení a dobývání. Střet dvou ideologií za přítomnosti zhoubné nemoci.. (04.11.2016)

Prvorepubliková kinematografie měla něco do sebe - samozřejmě kvalitní předloha udělá také svoje, přesto ale atmosféra i umění herců minula již je dávno passé, přeci jen je dnes jiná doba a diváci chtějí něco jiného. Pomineme-li ty dva malé rozdíly oproti knize, které sice mají dalekosáhlé důsledky, přesto pro celkové vyznění filmu důležité nejsou, dostáváme úžasný snímek - snímek o boji proti válce, možná naivnímu boji proti válce, boj Davida s Goliášem, ale Goliášovi to vyšlo... a doktoru Galénovi jak se to vezme... Důležité je, že kdyby jako doktor Galén byli všichni, není třeba vůbev takových doktorů Galénů... (26.05.2009)