Fantastické zvery: Tajomstvá Dumbledora

Na Harry Potterovi prakticky vyrostla jedna generace, J. K. Rowling před Cancel culture patřila mezi nejvlivnější spisovatelky posledních 30 let, vznikl jeden z nejvíce fascinujících fikčních světů všech dob a vznikla především velmi úspěšná filmová franšíza, která v rámci 8 filmů zvládla utržit přes 7,7 miliardy dolarů a do návratu Star Wars a největší popularity Marvel Cinematic Universe šlo ve své době o nejúspěšnější filmovou franšízu všech dob. Byla by tak chyba nechat kouzelný svět Harryho Pottera spát, proto došlo na sérii Fantastická zvířata. Ta se odehrává několik dekád před Harry Potterem, její dva filmy stáli na sympatickém protagonistovi Mlokovi Scamanderovi a titulních fantastických zvířatech, zároveň došlo i na prozkoumání mladší verze Albuse Brumbála a vše by to jednou mělo vrcholit epickou bitvou mezi ním a jeho bývalou láskou Gellertem Grindelwaldem. Jsou ovšem třetí Fantastická zvířata tím příslibem do budoucnosti, která tato série potřebuje? Od Harryho Pottera a Fénixova řádu nadále platí jedna věc. David Yates je velmi schopný řemeslník, kdy vlastně dává smysl, že právě od Fénixova řádu se série nechopil nový režisér. Ano, možná by byla na místě zajímavější volba. Ano, možná je jeden tvůrce na sedm filmů už příliš. Jenže nadále platí, že je Yates řemeslná jistota. To znamená i to, že peníze jsou na filmu rozhodně vidět. Výprava pořád dokáže působit velkolepě, triky jsou pořád na té nejlepší úrovni a dali by se též zopakovat jisté klady, které se dali říct o předchozích dvou částech. Tentokrát to ovšem na vyložené chvalozpěvy přeci jen nestačí. Již delší dobu je známo, že série Fantastická zvířata má být pentalogií, která by měla ideálně svým pátým dílem končit v roce 1945, soubojem mezi Albusem Brumbálem a Gellertem Grindelwaldem. První dva díly se přitom odehrávali v letech 1926-1927, dalo se tudíž očekávat, že Fantastická zvířata 3 musí skočit jaksi dopředu. Děj přitom tedy skáče do 30. let, zároveň je ovšem po závěru jasné, že možná konci něco jako 1. dějství, na ty zásadní věci ovšem nedošlo. Což tak nějak znamená, že pokud plány pořád počítají s pěticí filmů, v dalších dvou filmech se toho bude muset vyřešit opravdu hodně (a hrozí tak přesycenost = obrovský bordel).  Fantastická zvířata 3 jsou přitom prvním filmem ze série, který nepsala autorka Harryho Pottera J. K. Rowling sama. Se scénářem jí tentokrát pomáhal Steve Kloves (autor scénářů ke všem filmovým dílům Harryho Pottera s výjimkou Fénixova řádu). Největší kritika na předchozí dva filmy přitom spočívala v tom, že scénáře Rowlingové nepůsobí dostatečně filmově a lépe by možná fungovali jako základ pro knihy. Dá se o tom polemizovat, lidé, kteří remcali na scénáře předchozích dvou části ovšem budou nejspíš remcat i tady. Postav a podzápletek je tentokrát skutečně příliš mnoho, ty nejslušněji načrtnuté z předchozí části přitom v drtivé většině vyznívají na prázdno. Jistotou tak nadále zůstává především Eddie Redmayne jako nadále neskutečně sympatický Mlok Scamander i Dan Fogler jako Jacob Kowalski. Jejich charaktery se nikam závratně neposouvají, Mlok je poté prakticky degradován na pozici pasivního protagonisty. Jude Law je jako Albus Brumbál nadále skvělý, má poté pochopitelně výhodu v tom, že je postava Albuse Brumbála dávno známá. Přesto právě Lawovo podání dodává pocit, že skutečně máme čest s tím stejným Albusem Brumbálem, který o několik desítek let později bude prakticky mentorovat Harryho Pottera, Law přitom sice postavě ponechává její záhadnost a pocit, že je nad věcí, přitom ovšem i tentokrát Albuse Brumbála tak trochu více polidšťuje.  Mads Mikkelsen je poté jako Gellert Grindelwald naprosto skvělý, mnohem lepší než Johnny Depp. Jeho podání je rázem zajímavější (i když vizáží po Deppovi zdědilo pouze heterochromii), kdy Mikkelsen svým přirozeným charizmatem dokáže prodat toho černoknězníka, který byl schopen tak výrazných manipulací. Nejzajímavější je ovšem jeho postava v momentech diskuzí s Albusem Brumbálem, kdy jejich společných konverzací v samotném filmu není zase tolik. Je to škoda, Mikkelsen se ovšem rázem stává jedním z těch důvodů, proč se na následující díly Fantastických zvířat těšit.  Na třetí sérii se nejvíc jeví jistá rozpolcenost, kdy to celé pořád musí stát na titulních fantastických zvířatech (kůrolez Větvík a hrabák Teddy si své momenty kradou pro sebe), zároveň by to ovšem celé chtělo být osudové a velkolepé stavidlo. Celý film se ovšem rázem točí kolem politického manipulování, do kterého se nějakým způsobem opět pochopitelně musí zapojit fantastičtí tvorové a celé to má na konci vystavět dříve naznačovanou půdu pro 2. světovou válku a osudový souboj dvou bývalých milenců. Ta osudovost z toho přitom tentokrát dvakrát nesálá (i když záměr byl očividně jinde) a to ani v těch emočních linkách. Z Fantastických zvířat 3 přitom není cítit ten pocit, že by mělo jít o Damage control. Ano, jisté podzápletky se vyřeší podezřele snadno (a na samotném konci je porušení jednoho zásadního pravidla kouzelnického světa najednou očividně naprosto v pořádku i přesto, že se na to dříve výrazně upozorňovalo) a i cliffhanger z finále dvojky je vyžehlen poměrně jednoduše, přesto právě tyto momenty, ve kterých je pomalu děr jako v ementálu něco zanechávají. Celá linka s Credencem má poměrně funkční dohru, romance mezi Jacobem a Quennie prakticky taky. Ve Fantastických zvířatech 3 ovšem ve finále spíše než emotivní momenty fungují humorné momenty, kdy například celá jedna sekvence o útěku z jednoho německého vězení plná imitátorů Sama Elliota, krabích baletních tanečníků a slowmotionu jak z filmu Zacka Snydera (ale mnohem stylověji) alespoň srší nějakými nápady a to i přesto, že by se bez ní nejspíš celý film obejít mohl.  Hudba Jamese Newtona Howarda je i tentokrát velmi fajn, nejsilnější hudbu mají ovšem opět ty momenty, kdy se používá archivní hudba Johna Williamse z prvních tří dílů Harryho Pottera. Brumbálova tajemství mají alespoň dost možná nejzajímavější kouzelnický duel od duelu Brumbála a Voldemorta ve Fénixově řádu, kouzelnický svět Harryho Pottera se ještě trochu více rozšíří (a naznačí, že v něm existuje cosi jako živý televizní přenos) a když se opět navštíví Bradavice či Prasinky a nebo se objeví pták Fénix, Zlatonka či Obludné obludárium, ta nostalgie přeci jen funguje. Sama ovšem neobstojí fakt, že to celé pořád působí dojmem, že někdo pořádně neví, jak dál. A vsadit na Adolfa Hitlera pod kletbou Imperius či náznak existence Toma Riddlea Jr. mu u třetího filmu přišlo až příliš brzo. Je též velmi snadné rejpat do jednotlivých detailů zápletky. Jak se vůbec dá diskutovat o tom, že by usvědčený černokněžník a vrah mohl být zproštěn všech obvinění, jak se rázem zapomíná na existenci jistých kouzel, které by se v dané situaci hodili či na to, jak se některé konflikty v samotném závěru vyřeší výrazně snadno, aby nekomplikovali vyvrcholení. Fantastická zvířata 3 tak pořád zůstávají solidním blockbusterem v očividně schopných řemeslných rukách, zároveň se to ovšem celé nedokáže zbavit pocitu, že jsou sami tvůrci v pasti. A pokud nedojdou k rychlému vyřešení situace, z posledních dvou filmů série se nejspíš stanou překombinované mišmaše.  Fantastická zvířata 3 neurazí jako blockbuster, v tomhle ohledu splní v podstatě vše, co člověk od počátku chce. Jen úplně nedokážou dostát očekávání po závěru Grindelwaldových zločinů a jsou tak trochu rozpolcená sami v sobě, kdy zároveň podkopávají cestu dvěma dalším pokračováním. Na vyvrcholení Fantastických zvířat jsem osobně aktuálně spíše zvědavý, než vyloženě natěšený. Za nejzásadnější chybu poté pokládám to, že jsem poprvé vylezl z nového filmu ze světa Harryho Pottera, aniž by moje pusa byla dokořán. A odmítám tvrzení, že by to snad bylo proto, že stárnu..... (06.04.2022) (menej) (viac)