Fantastické zvery: Grindelwaldove zločiny

Grindelwaldovy čurákoviny. Už jsem se zařekl, že už dám pokoj filmům z menstruačního otvoru J.K.Rohlíkové. Bohužel mně to vydrželo jen do jejího příštího počinu, což je tahle úděsně nepřehledná slátanina, co má fantasy kouzlo asi jako romantika Rosakundy Pilcher. A mně nezáživnou nudou nezbývalo nic jiného, než ten otvor tamponovat. Pokračování má přes dvě nekonečné hodiny, přičemž asi tak 20 minut je ucházejícím způsobem zrežírovaných, a asi tak deset minut je akčních (a i to je moc). Jedničku znám, ovšem nebylo mně to k ničemu, neb od té doby, co jsem ji viděl, prošlo mými bulvami množství dalších filmů, takže pamatovat si z ní něco víc, než jen roztomilou píchačku Queenie (Alison Sudol) a Johnnyho Deppa v závěrečném zjevení, bylo nad můj odumřelý žalud. A o Deppovi to je hlavně, jeho sice v konečném součtu poskrovnu, takže je mu následně ve větší míře věnována celá finální sekvence, v níž má plamenný proslov, nicméně on je tou ikonou, co tohle bídné pokračování alespoň trochu pozvedává. Dost se ale divím, že se na tyhle role nevyflákne. Maskéři z něj spíše udělali vůdce gay komunity, i tak hvězdně vyčníval. Zbytek herců zahrnuje všehochuť Katherine Waterston dává svým oděvem upomenout na jakýsi fetišistický kult, to její černá kolegyně Zoe Kravitz je tady od toho, aby rasistický divák na chvíli přestal házet směrem k plátnu banány, neb jí to i místy sluší a Eddie Redmayne a další hvězdná akvizice Jude Law ostudu nepůsobí. Jenže David Yates režíruje fádně, omšele a okaté CGI mu kazí tvůrčí erekci. Děj je nepopsatelně debilní a celé to má jakýsi jednotvárně pošedlý vizuál. Výsledkem je naprosto stupidní ohavnost. 1/10 (31.12.2018)

První díl ukázal, že diváci jsou pořád na tenhle filmový svět dost zvědaví a rádi zaplatí za to, aby se do něj vrátili. Co tedy uděláme ve dvojce? To, co dává smysl. Přidáme tam všechno, co by se mohlo líbit, aby se to dalo pár let ždímat. Tenhle přístup je v pohodě, takhle se to prostě v Hollywoodu s velkými filmy dělá, druhá Fantastická zvířata ale bohužel ukazují, že ne vždycky to je k dobru věci. Například u filmu, který režíruje ten největší filmařský rutinér, jakého má Hollywood k dispozici. Nebo který chce podojit studio tak moc, že si připraví tolik zápletek, podzápletek, postav, hrdinů a potvůrek, že vlastně nezbude vůbec čas na děj, jenž by alespoň elementárně dával smysl. A vyleze z toho jen fůra průměrné, i když dobře vypadající akce, spousta zvratů, za něž by se styděli i tvůrci Divokého anděla, a kotel odkazů na knihy a filmy, což si fandové nejspíš užijí. To poslední dělají Grindelwaldovy zločiny beze srandy dobře a pokud vyrazíte do kina s tím, že vám bude někdo jednoduše cpát pod nos věci, které asi máte rádi a asi je chcete vidět, užijete si to. Jako pokus nastartovat velkolepou fantasy sérii to ale brutálně zklamává prakticky ve všem. Nudný film. A občas snad i dokonce trošku trapný. (15.11.2018)

Myslím, že se tady naplno ukazuje, že udělat hlavní postavu z nezajímavýho roztržitýho dobráka, kterýmu je hlavní padouch ukradenej, a kouzelnický dějiny jdou kolem něj, byla prostě obrovská chyba. Ve Fantastických zvířatech to k sobě osudově přitahuje jen Grindelwalda s Brumbálem, Mlokovi musí Rowlingová "dopřát" jen veletrapnou romantickou linku, která se zauzlí jedním hloupým nedorozuměním. Nejhorší je, že to celý působí, jako kdyby to psal nějaký fanoušek rodokmenů, a nejvtipnější je, jak to vždycky uhne ke kříšení potterovský nostlagie, jenom když to trochu může. Tu nezajímavou mladou stafáž ale nakonec musí opravdu zachraňovat rozšafnej Brumbál a dokonce i Johnny Depp (!) na své Trump rally. Vymluvilo mi to díru do hlavy. 50% (14.11.2018)

Fantastické zvery: Grindelwaldove zločiny sa zaradí medzi tituly, ktoré budú obecenstvo rozdeľovať. Militantní fanúšikovia Pottera ho budú brániť zubami nechtami a diváci s triezvym uvažovaním budú v rozpakoch. Tým nechcem povedať, že nový počin Davida Yatesa je nejaký pr úser. Iba nie je tak dobrý akoby chcel byť. Silné filmárske remeslo je totiž ubíjané prílišnou seriálovosťou, slabým ťahom na bránu a podivne podanými zvratmi (trojnásobná flashbacková vysvetlovačka pôvodu jednej kľúčovej postavy je úplné dramaturgické zúfalstvo). Aj tak ho však treba vidieť, pretože sľubuje veľké veci do budúcna. Možno odídete sklamaní, no (naivne?) verím tomu, že tvorcovia pre nás majú prichystaní úžasný príbeh a bude chybou jeho druhú kapitolu vynechať. Fanúšikovských slabučkých 7/10 (14.11.2018)

Snímek láká zejména na tři roviny: je tu akcent na tezi, že pokud se k jinakosti stavíme nenávistně, plodí to jen další nenávist a vyzývá, abychom se naopak z jinakosti radovali. To je myslím pro daný žánr nejpovedenější rovina. ___ Za druhé jsou tu poutavé backstory jednotlivých postav (figurek), zasazené do neodolatelně nostalgického světa čar a kouzel (hrací plochy). Snímek ale selhává samotným pohybem těchto figurek po dané hrací ploše. Já například chápu, že J. K Rowling dostala skvělý nápad zajímavou postavu A dostat do zajímavé situace B a v důsledku toho projít změnou k velezajímavému stavu C. Jenže samotný ten pohyb A prostřednictvím B do C je strašně nevěrohodný. ___ Třetí rovinou snímku je snaha o analýzu a popsání anatomie zrodu zla. Zde Rowlingová selhává naprosto a zmůže se jen na povrchní a nefunkční konstrukce, které prozrazují jen to, kde jsou její scénáristické limity. (15.11.2018)