Vojna a mier

Série, která mě přiměla přečíst knižní předlohu (zábava na měsíc a půl zhruba), což je co říct... Po přečtení tedy můžu směle prohlásit, že tato verze je knize velmi, velmi blízko. Zachytila všechny důležité momenty a postavy a udělala to tak, že se mi to líbí. Až jsem si řekla, že Tolstoj má určitým způsobem blízko k Austenové a mohl se s ní poradit v jediném bodě, kde jsem nebyla spokojená (osud Soni). Ostatní záležitosti- výprava, herci, hudba, všechno za jedna. Ve chvíli, kdy se do sebe Andrej Bolkonskij a Nataša Rostovová zamilují, se vy zamilujete také. (30.09.2018)

Nevím proč by měli Briti točit slovanskou verzi. Vždycky mě bavilo sledovat, jak je vnímaný například Švejk nebo Zámek v zahraničí. Ta autorská licence je prostě nutná (nehledě například na to, kolik překladů do angličtiny existuje a jak se liší v rozsahu). Jak je vnímán například Zelenkův film Karamazovi v Rusku? Jak vnímají v UK naše adaptace Shakespeara? ___ Daviesova verze je jasná a dobře vystavěná. Občas se nevyhne několika obezličkám (najdeme tu hned několik zvídavých Karásků), ale celek funguje a v každém z dílů najdeme alespoň jednu dechberoucí scénu. Funguje i obsazení, ze kterého vyčníval Broadbent a Dano - přestože byl typově velmi odlišný od Bezuchova v předloze. Neztratí se ani další, jmenovitě Burke, Norton a samozřejmě ani Lily James. __ Málem bych zapomněl na klasické povzdechnutí, že od Bylo nás pět u nás nevznikla jediná povedená "adaptace klasiky". A to už je přes 20 let! (09.02.2016)

Bohužel mě to neoslnilo tak, jak jsem očekávala. Největší chybu vidím v hereckém obsazení, zvláště u mladých herců - např. Callum Turner v roli mladého Kuragina byl naprosto hrozný, Lily James se zase snažila tak moc, až to někdy bolelo a starší generace (Jim Broadbent nebo Greta Scacchi) je všechny s přehledem přehrála. Ruské reálie se také moc nepovedly, naprosto směšně třeba působila jakákoliv scéna, kde se někdo snažil zpívat rusky. Co se týče války, nejlépe byla zpracována bitva u Borodina a pochod zajatců z poslední části, která byla asi nejpovedenější. Jako celek bohužel jen průměr, který místy až neuvěřitelně nudil. (09.06.2016)

Nataša slaboduchá, Bolkonský sociopat a Bezuchov imbecil. Tak se chovají zahrané postavy slavného románu, o kterém víc lidí slyšelo, než ho četlo. Navíc jsou vztahy mezi postavami ledově chladné jak ruská zima, Natašina milostná vzplanutí vznikají naprosto z ničeho - jsou jen řečené, nikoliv však prožité či aspoň ukázané. Až jsem měla pocit, že Nataša prostě potřebuje chlapa a je jí úplně jedno, jaký bude. Bitvy jsou odbyté a bez napětí. Bezuchov působí jako šílenec, který vždy někam vtrhne a obtěžujícím způsobem začne blábolit nesmysly. Jediný rozumný byl v tomhle směru generál Kutuzov, který ho bez zaváhání poslal na bojiště. Patrně doufal, že ho tam picnou a ruská společnost se Bezuchova jednou pro vždy zbaví. Bolkonský jen tupě civí a evidentně mu chybí byť jen záchvěv empatie. ____ Režie to těžce nezvládá, takže první tanec Nataši a Bolkonského na plese, kdy by se měla rozhořet vášeň, prokládá flashbacky z minulosti, čímž scénu vzplanutí totálně udusí. Namísto toho klidně nechá diváka několik minut zbytečně civět na to, jak Bezuchov civí na bramboru. SHRNUTÍ: Jako kdyby chtěli z Vojny a míru udělat Vyprávěj. (29.01.2021)

Dá se říci, a snad to platí i obecně, že mluvit o Tolstém bylo by nošením dříví do lesa. Vojna a mír je literární skvost. Tak zcela tomu není u filmového přepisu. Prostředí carského Ruska ve filmové kresbě je pojato hodně velkosvětsky. Ale na druhé straně je třeba říci, že dobový ráz a hlavní dějová linie zachovává i přes romantizující nános v zásadním pojetí filosofická podobenství. V porovnání s ruskou verzí, lze pouze oželet jakési hutnější vcítění do ruské duše. Jinak z hlediska zanechaného dojmu mě výrazovým stylem nejvíce oslovila Marie Bolkonská. Ve výsledném působení byla asi nejblíže slavnému románu. (18.03.2016)