Dellamorte Dellamore

Môžem priznať, že od filmu som nečakal veľa, no ostal som milo prekvapený. Od začiatku si vás neudržuje len atmosféra či jednoduchý (no za to veľmi dobre prepracovaný) nápad, ale aj postavy včetne ústrednej dvojice - zabijak živých mŕtvych, "inžinier" Francesco Dellamorte a jeho spolupracovník, prežraný "roztomilý" Gnaghi, ktorí sú zahraní excelentne a obľúbite si ich hneď. Film doprevádza aj kvalitný čierny humor, satira alebo trochu tej psychológie, romantiky a drámy, takže každý si tu niečo nájde. Nečakajte od toho splatter a lá Braindead , ten je úplne inde. (30.01.2018)

Výstřední, prapodivné, originální a fascinujícím způsobem nechutné. Jenomže scénář jakoby se soustředil jen na jednotlivé scény a rezignoval na hlavní dějovou linku. Střídá se tu zombie komedie s motivem hledání ztracené životní lásky, ale je to špatně nadávkované. V první části převažují zombie momenty, v druhé části zase melodrama. Velkým průšvihem jsou otřesné herecké výkony téměř všech herců ve vedlejších rolích. Ale kvůli mnohým scénám film stojí za vidění, takovou míru vtipné zvrácenosti snad mohl dát dohromady jen scénárista s poněkud vyšinutým mozkem. "On mě jenom jí! Může si mě klidně jíst, jak bude chtít!" ____ KOUSEK DĚJE Městečko, kde se vše odehrává, považuji za peklo. Proto z něj není úniku, proto je hledání lásky vždycky marné a vždycky skončí tragicky, proto nejsou jasné hranice mezi živými a mrtvými, proto si v závěru hlavní hrdina a jeho monstrózní pomocník vymění role - jsou odsouzeni opakovat všechno znovu a znovu. Věčně zatracení. /30. 11. 12./ (30.11.2012)

Hodně originální zombie horor a navíc hezky prošpikovaný humorem. Úděl hrobníka, kde ožívají mrtvoly, není jednoduchý. Mrtvolky po týdnu ožívají a je potřeba je střílet a vracet zpátky do hrobů. To jde hlavnímu hrdinovi náramně. Do toho nějaká ta zvrácená romantika a je o zábavu postaráno. Dellamorte Dellamore je svým způsobem docela zvláštní film a nabízí také umělecký zážitek. Humor možná není takový ten, kdy se popadáte za břicho, ale úsměv na tváří dokáže vykouzlit. Mezi klasickými zombie horory je Dellamorte Dellamore jako takové ošklivé káčátko, ale ne svou ošklivostí, ale tím, jak z žánrovky vybočuje. Makabrózní netradiční podívaná! (17.09.2019)

Mám-li na výběr mezi souložením se ženami mezi hroby a zabíjením mrtvých v obýváku, tak si s dovolením zvolím první možnost. Pokud však první možnost zároveň znamená ufiknutí mého ctihodného mužství, tak ani druhá varianta není zcela od věci. Je to zkrátka podivný film vyvolávající divné myšlenky, ale výkon Ruperta Everetta byl naprosto úžasný. Jeho přezíravá znuděnost při vraždění mrtvých i živých byla hodně nakažlivá a jelikož jsem to na inženýra rovněž nedotáhl, tak se půjdu poptat na hřbitov v Buffaloře, jestli tam nemají volné místo pro introvertního intelektuála vlastnícího zbrojní průkaz. (21.10.2013)

Dellamorte Dellamore je jedním z těch hororů, co si dokázal za ty roky, co spatřil světlo světa, okolo sebe vypěstovat onu auru kultu, ani nevím proč jsem s jeho projekcí tak dlouho váhal. Teď jsem na něj teda konečně koukl a... přišlo menší zklamání, mno. Velký plus ale určitě za to, jakým stylem se tu přistoupilo k zombie filmu (i když tohle nakonec zase až tak zombie film vlastně není, přestože je to tu zombík za každým druhým náhrobním kamenem :-), taktéž plus za prostředí (ten hřbitov byl fajný) a taky za jakous takous poetiku- dekadentní, zvrácenou a tak. (15.12.2014)