Dellamorte Dellamore

Ááách... ten Soavi - znalý mág velice plodné italské hororové školy. Jsem uhranutá tím místem "Buffalora", která dokáže navodit slastně dráždivý pocit. Fascinuje mě ponurý hřbitov za noci, přes den téměř idylický. "Francesco Dellamorte"... semknutý poutem věčným, zadumán, vzápětí plný života posílá "mrtvé" zpět kam patří. Udivující vážné hovory se "SMRTÍ"... i okouzlení jedinou bytostí tak žádoucí, je totiž dokonalá..."ONA"... stále vracející se. "Gnaghi"... věrný pomocník, nazývaný hlupákem (pozvracet starostovu dceru, jak směšně stupidní), ale v skrytu duše obohacený čímsi zprvu nedefinovatelným, co ti ostatní nevidí, jeho jediný hřích, obžerství je pro něj způsobem zapomnění, útěk před zhoubou temnoty, která čiší z každého koutu. Stačí jen otevřít a vstoupit do "KOSTNICE" ... mrazivé, obestřené pavučinami, čpící zatuchlostí, přitom tak lákající... ano je to tady. Již navždy lapena. (11.09.2009)

Michele Soavi získal asistentské ostruhy na Demons Lamberta Bavy a v Dellamorte Dellamore (aka Cemetery Man) už naplno projevil svůj vlastní talent. ____ Ten se projevuje romantickou poetičností, cynickým vtipem i kinematickou virtuozitou. Ruppert Everett, hrající správce hřbitova, jemuž probouzející se mrtvoly narušují milostný život, vypadá jako prokletý básník a jeho příběh je jakousi zombie verzí orfeovského mýtu, o lásce, která překonává smrt. Zamilovaný nebožtík, jak by se dal titul přeložit, je (v kontextu žánru zcela výjimečně) krásný, velmi brutální a vtipný film (což je pro žánr typické). Ostatní Soaviho dílka jsou vedle Dellamorte Dellamore sotva poloviční. ________ Podmanivé jízdy kamery, smysl pro expresivní úhly, detaily a vizuální pointy, to všechno umí Soavi zúročit tím nejlepším možným způsobem. (Např. hned v úvodu hlavní hrdina vychází ze sprchy a někdo klepe na dveře. Otevře je, venku stojí bledý muž s knírkem. Pohledem mu sklouzne na ruku s nehty od čerstvé hlíny, detail na ucho, po němž leze mravenec, střih - napřažená pistole. Suše a beze slova mu vystřelí mozek z hlavy a jde zvednout zvonící telefon. V pozadí dveří je přes uvolněný výhled padlého těla vidět světélkující hřbitov.)__________Jde o snad jediný zombie horor, který tak pečlivě dbá na obrazovou kulturu. Možná je to proto, že jeho styl (světlo a studiové dekorace) odkazuje k filmům, předcházejícím divoká, nezávislá a drogově odvázaná 60. léta, a shlíží se spíš v tradici nejslavnějšího období Universalu a RKO (tj. 30. a 40. letech). Zároveň si z této tradice trošku utahuje a navíc má dost dynamiky, aby se vyrovnal zběsilým splatterům jako Evil Dead a Braindead. A úplně navrch k tomu má ještě v hlavní ženské roli italskou Pamelu Anderson, Annu Falchi, dokonale ikonickou, s uzlem vlasů a la Hitchcockovo Vertigo, který si v erotické scéně na náhrobku svého otce rozpustí a odhalí se před námi v plné nahotě.____________________________ Časoprostor tohoto upřímně kašírovaného snímku připomíná mikrokosmos těžítka, v němž sněží umělé vločky, což je obraz, jímž vyprávění začíná i končí; obraz, který je i emblémem stylu Soaviho vyjadřování. Nikdy bych neřekl, že zombie film může být i přes záplavy krve tak něžný. (01.02.2009)

Môžem priznať, že od filmu som nečakal veľa, no ostal som milo prekvapený. Od začiatku si vás neudržuje len atmosféra či jednoduchý (no za to veľmi dobre prepracovaný) nápad, ale aj postavy včetne ústrednej dvojice - zabijak živých mŕtvych, "inžinier" Francesco Dellamorte a jeho spolupracovník, prežraný "roztomilý" Gnaghi, ktorí sú zahraní excelentne a obľúbite si ich hneď. Film doprevádza aj kvalitný čierny humor, satira alebo trochu tej psychológie, romantiky a drámy, takže každý si tu niečo nájde. Nečakajte od toho splatter a lá Braindead , ten je úplne inde. (30.01.2018)

,,Jen přes mou mrtvolu!" ,,Tak to hned napravíme!" Popravdě jsem čekal větší taškařici, ale nakonec jsem byl spokojen. R.Everett je skvělý herec, souhlasím, že nedoceněný, i když nevím, zda to skutečně souvisí s jeho přiznanou homosexualitou. Ovšem obří nahé prsy Anny Falchiové rozehrává s bravurou a jejich milování na hrobě je bizarní a vášnivé zároveň. Prostředí hřbitova je úchvatné ve dne i v noci, mnohý obraz by stačilo zastavit a pak pověsit na zeď. Zaujalo mě ztvárnění Ostrova mrtvých ( švýcarský malíř Arnold Böcklin) jako miniatury uprostřed hřbitova. A kostnice! Nádherná, temná, připomene gotické horrory, Hammer studio, ale i Fulciho. Zdaleka ne tak vtipné jako Evil Dead, což je možná dobře. Hřbitov, smrt, život, smrt, osudová žena, život po životě, boj a klid. (10.01.2012)

Ani napodruhé nedoceněno. Zajímavě hororově poetická atmosféra a pěkné záběry, ale to je z mé strany taky tak všechno. Na hranici mezi vtipnem a trapnem a originalitou a nesmyslem se Dellamorte Dellamore alespoň pro mě zhoupává spíše na tu negativnější stranu. Nemám rád filmy, kde se může stát sebevětší blbost, aby byla omluvena nějakým vyšším, ale nikdy nevyřčeným či ani nenaznačeným smyslem. (19.05.2008)