Dellamorte Dellamore

Dellamorte Dellamore je jedním z těch hororů, co si dokázal za ty roky, co spatřil světlo světa, okolo sebe vypěstovat onu auru kultu, ani nevím proč jsem s jeho projekcí tak dlouho váhal. Teď jsem na něj teda konečně koukl a... přišlo menší zklamání, mno. Velký plus ale určitě za to, jakým stylem se tu přistoupilo k zombie filmu (i když tohle nakonec zase až tak zombie film vlastně není, přestože je to tu zombík za každým druhým náhrobním kamenem :-), taktéž plus za prostředí (ten hřbitov byl fajný) a taky za jakous takous poetiku- dekadentní, zvrácenou a tak. (15.12.2014)

Byť správcom cintorína kde sa mŕtvy, po siedmich dňoch a niekedy aj skôr, preberajú k životu je práca na plný úväzok a to hlavne keď dôjde k zrúteniu autobusu z útesu plného študentov. Krásne prostredie cintorína ktoré naberá tú správnu atmosféru s derúcimi sa mŕtvymi do noci ktorých treba likvidovať guľkou do hlavy, rýľom alebo krucifixom, správcove trefné cinické monológy („To je zas deň.“ vonku krásne slnečne), skvelí Rupert Everett a jeho osudová milenka s ktorou si to rozdáva na hrobe jej mŕtveho manžela („My sme pred sebou nemali žiadne tajnosti.“), inak krásna fínska modelka, to všetko pod taktovkou kúzelníka s atmosférou a prácou s kamerou Michela Soaviho v patrične uletenom duchu. (24.02.2008)

"Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá." - "Já nemám předsudky, můj milý." Divým se upřímně, že snímek má zde tak kladné hodnocení, jelikož i když je to označováno jako "gotický horor", tak do mainstreamového vyznění to má daleko (narozdíl od Vrány z téhož roku) a Dellamorte Dellamore je spíše pro užší a specifičtější publikum. Snímek přímo kypří mrtvolným, suchým humorem, jaký by člověk přesně čekal od někoho, kdo pracuje na hřbitově. Díky tomu také není humor jakkoli vyzdvihován nad ostatní dialogy a jakoby zapadává, což právě do snímku tohoto typu skvěle pasuje. Na Ruperta Everetta není velký problém si zvyknout a s jeho pomocníkem tvoří skvělou cynickou dvojku. Až surreální pojetí snímku dodává v místech až pocit jakési ironické básně o životu a smrti, nicméně u scének ála Ghost rider se musel pobavit myslím každý a když pak přijde ještě scéna se Smrtkou. :)) Moc milý snímek, ale ne pro každého a hlavně, chce na něj míti náladu, jinak nemusí až tak zaujmout. "Co děláš v televizi?" - "Rozkládám se, tati." (21.07.2013)

Mimoriadne uletený výlet do záhrobníckeho prostredia, pri ktorom i Jacksonov Braindead pôsobí mainstreamovo. Samozrejme nemyslím množstvom krvi, o ktorú tu vôbec nejde, ale o autorskú štylizáciu, ktorá tu prekvapivo nepôsobí lacne ani smiešne a má svoju osobitú, sympatickú poetiku. Záležitosť pre veľmi úzku divácku obec. (28.01.2008)

V dětství toužíme po tom stát se kosmonauty, policisty maximálně popeláři, ale hrobaře nechce dělat zřejmě nikdo, ale na druhou stranu někdo to dělat musí. Francesco Dellamorte (Franta Smrt:-) neměl se svým jménem snad ani jinou možnost a tak spravuje malý hřbitůvek, kde po večerech zahání zombíky revolverem a krumpáčem zpět do hliněné postele. Cemetery man je černo-humorný, existencializační pokus, ve kterém nechybí naprosto nic (je tu sex na hrobu nedávno zesnulého manžela, líbání se zombičkou sice fešnou, ale pořád je to zombie, je tu i oživlá mrtvola na motorce a spousta dalších). Snad v žádném jiném filmu jsem neviděl tolik headshotů. To vše je zabaleno do velice půvabné vizuální stylizace a do velice bizarního scénáře (,, Nahoře jsou tři mrtví. Ten maniak je zabil. Jé vy máte v ruce zbraň. To je dobře, alespoň se ubráníte.") I když by filmu prospělo menší zkrácení, tak mě dokázal připoutat k obrazovce. Když připočtu dobrou hudbu a zajímavý závěr, tak musím dát 4* (10.09.2007)