Manželia a manželky

Hodnotím vysoko, ale nedoporučil bych Manžele a manželky někomu, kdo se s Allenem teprve seznamuje. Mohl by si udělat zkreslený obrázek a ten by ho odradil od dalších Woodyho opusů. Není to totiž komedie, ale skoro ani jedna z těch bergmanovštin. Je ještě tísnivější. Dva starší páry si uvědomují, že už jim život mnoho nenabízí, a tak začnou panikařit jako hejno slepic. Muži volí obvyklou regenerační kúru - výměnu partnerek za mladší, ženy mutují v bezcharakterní uvřískané bestie, které chrlí oheň. Z obou stran se mi zvedal žaludek. Manželé a manželky jsou vztahový horror, demaskující instituci manželství jako doživotní žalář. Krásně to vyjádřil básník Viktor Dyk: "Viděl jsem, co lidé láskou zvou - smrtelný zápas egoismů dvou. Buď mým, buď mou." 80% (26.02.2007)

Zapracováním oněch pro dokumenty typických mluvících hlav a nediegetického vypravěče do příběhu Allen dokázal zrychlit a zpřehlednit vyprávění, ale také se mohl naplno ponořit do hlav svých hrdinů a poskytnout tak komplexní pohled na životy dvou "obyčejných" párů ve středním věku. Postup, který bych jinde považoval za nefunkční berličku, zde bezchybně slouží příběhu. Výborně dopadlo i pro mě nezvyklé obsazení - Sydney Pollack je stejně dobrým hercem jako režisérem, z Judy Davis znechucení přímo čiší a Liam Neeson s Juliette Lewis mě zaujmou vždy a všem. Opravdu působivá studie rozkladu a vývoje vztahů v podání člověka nejpovolnějšího. (10.04.2012)

A: Musíme vám něco říct B: (Woody Allen): Co? Co? tak už povídejte A:Jack a já se rozcházíme B: Aha, Chápu. Ale nic vážného, ne? ----- Standardní komentář si odpustím, omílal bych již řečené a místo toho nahodím ještě jeden bonmot: "Nebo byla teorie permanentní partnerské touhy mýtus, jako třeba společný orgasmus? Rifkin a jeho žena ho zažili jen jednou, v okamžiku, kdy je soudce rozvedl." (08.08.2007)

Na Allena poměrně vážný a hořký snímek, který de facto kopíruje Bergmanovy Scény z manželského života (co do formy), ale pohled na manželství je čistě Allenův. Allen si velice zřejmě ujasňuje a uceluje svůj názor na partnerské vztahy a manželství (v době vzniku filmu už měl určitě zkušeností až nad hlavu), ženatý byl třikrát, jeho manželku hraje jeho (v té době už bývalá?) partnerka Mia Farrow, jejíž dceru si pár let nato vzal. Vyznění je trpké a realistické, nečekejte Woodyho obvyklou ironickou nadsázku, na dojmu ze snímku to ovšem nic neubírá, vše působí realisticky, herecké výkony jsou samozřejmé - celý snímek je mnohem více psychologickou sondou než komedií/dramatem - jak je to zařazeno tady. Romantické duše možná zapláčou, ale ani ony by neměly zavírat oči - třebas se jim něco z toho co uvidí jednou bude hodit :-) 8/10 (13.04.2008)

„Některé věci prostě vyřešit nemůžete a musíte se s nimi naučit žít. Vytvoříte si pokličku a tou je přikryjete.“ Místy úsměvná, ale jinak dosti realistická, hořká a mírně depresivní sonda do fungování vztahů mezi mužem a ženou, která zároveň sype z rukávu jedno životní moudro za druhým, ale dělá to docela zábavným, nikoli otravným způsobem. Je vám u ní trapně za postavy v rozpačitých situacích, cítíte se jako byste tam byli s nimi, na čemž má lví podíl kamera napomáhající k autenticitě. A není vůbec těžké najít ve filmu sami sebe nebo něco, co jste osobně prožili/zažíváte. Promluvy dalších zainteresovaných postav, které popisují ty hlavní (jakoby psychoanalytikovi), pomáhají divákovi utvořit si o nich lepší obrázek, teorie o ježcích a liškách je zase vtipná stejně jako k zamyšlení. Akorát jsem nechápal, proč byli všichni tolik odvázaní z postavy Sally, která mi byla krajně nesympatická. Když si nicméně přičtu trefný závěr, hodnotím silnými 4* a rád bych si film pustil zase za několik let, věřím, že se mi dostane pod kůži ještě víc. „Moje manželství bylo mrtvé. Už léta. Nevím proč…ano, vím. Druhý zákon termodynamiky. Dřív nebo později se všechno podělá. Moje parafráze.“ (01.09.2014)